Rozhovor s předsedkyní Komise žen ÚV KSČM Soňou Markovou k MDŽ

Ženy se umí podívat na svět jinýma očima

Opět slavíme Mezinárodní den žen. Zvyšuje se, či snižuje podle vás u české veřejnosti pozitivní vztah k tomuto svátku?

Obliba tohoto krásného svátku zcela jistě stoupá. Po roce 1989 byla několik let KSČM jedinou pokračovatelkou dlouhodobé tradice připomínky bojů za emancipaci, volební právo, rovná práva mužů a žen, za mír a sociální spravedlnost. Jsem ráda, že to byla právě KSČM, která prosadila, aby byl tento den považován v našem kalendáři za významný. Nyní tedy postupně mizí nesmyslné poukazování na tzv. komunistický svátek a hloupé zesměšňování každoročního poděkování ženám.

Jak se vám líbí zájem některých obchodníků, kteří nabízejí kolem 8. března různé slevy a výhodné akce pro zákaznice? Je to milé, že se i takto svátek dostává do povědomí, nebo je to zobchodnění svátku, což už nastalo například u Vánoc či Svatého Valentýna?

Určitému vlivu zájmu obchodníků se dnes již nevyhneme a návratu všeobecné obliby Mezinárodního dne žen to může jen prospět. S komercí snad přijde i touha vědět, proč si ho připomínáme právě 8. března a co se v minulosti vlastně událo. Věřím, že přijdou i otázky typu za co před více než sto lety ženy bojovaly, jestli byly jejich sny a touhy již naplněny a jestli máme ještě dnes o co usilovat. Těším se na to, že si jednou řekneme, že už bylo dosaženo skutečné rovnosti, sociální spravedlnosti a míru a budeme jen slavit.  

Lidé zpravidla tápou, mají-li vysvětlit, odkud se tento svátek vzal. Navzdory osvětě přetrvává dojem, že jde o »komunistický svátek«. Jak to vysvětlujete vy?

Historie je jasná a my si ji dnes připomínáme například v prohlášení Komise žen ÚV. Rozhodně nejde o žádný svátek vymyšlený komunisty. Komunisté jím jen symbolicky vyjádřili fakt, že ženy jsou rovnoprávné mužům, a zároveň jim vzdali úctu za jejich nenahraditelnou mateřskou úlohu.

Je paradoxem dějin, že k vyšší emancipaci žen bohužel dochází v důsledku válek, kdy ženy nastupují na místa bojujících mužů. Tak se to stalo během první i druhé světové války. Nepředpokládáme ovšem, že to jsou jediné vlivy. Které jsou další pohnutky zvyšující rovnost mezi pohlavími?

I když ženy bývají označovány za slabší pohlaví, právě jejich hrdinství a schopnost zastoupit muže v době válečného běsnění ve všech oblastech života společnosti dokazuje, že tomu tak není. Umí se podívat na svět jinýma očima než muži a řešit problémy odlišnými způsoby. Ženy usilovaly o emancipaci od nepaměti, nechtěly být vlastnictvím mužů. Každodenně dokazovaly svoji schopnost myšlení i kreativitu. Bojovaly za možnost svého vzdělání, ekonomickou samostatnost a osobní svobodu.

Zvyšující se emancipace žen a jejich samostatnost může u někoho vyvolávat dojem, že tímto může mizet galantnost, která by tradičně měla být vlastní mužům. Co by podle vás mělo být běžnou součástí slušného chování lidí k sobě navzájem a zejména mužů k ženám?

Nejen muži často zaměňují oprávněné úsilí žen o rovnost v oblasti pracovních příležitostí, rozhodovacích procesů, odměňování či přístupu ke vzdělání za snahu popřít svoji jedinečnou ženskost. Zvlášť v posledních letech můžeme sledovat všeobecný odklon od základních pravidel slušného chování, neúctu k názoru druhých, vulgaritu a dehonestování. To se potom také odráží ve ztrátě galantnosti vůči ženám.

Je ale třeba také říct, že to některé ženy svým chováním a jednáním mužům příliš neusnadňují. Některé se ale obávají zesměšnění, kdyby na hrubost, sexistické narážky a neslušné chování upozornily nebo se proti nim výrazně ohradily.

Vloni to bylo 100 let od zavedení volebního práva československých žen a letos v únoru 100 let od ústavní listiny (29. února 2020), která rovnost mužů a žen v pasivním i aktivním volebním právu zakotvila. Čím to, že první ČSR byla již takto moderní v tomto ohledu, když například Lichtenštejnsko uzákonilo volební právo žen až v roce 1984?

Jsem přesvědčena, že velký vliv na oba dokumenty měl první československý prezident T. G. Masaryk, který věnoval rovnoprávnému postavení žen velkou pozornost. Byl také výrazně ovlivněn svojí manželkou, které si nesmírně vážil. Je známo, že se oproti tehdejším zvyklostem dělil se svou ženou o péči o děti i o domácnost. Převzal také její jméno. Právě Charlotta Masaryková měla velkou zásluhu na tom, že se ženám dostalo rovného volebního práva i v nové ústavě.

Jaký byl přínos socialistické éry postavení žen?

Socialismus přinesl ženám skutečnou rovnoprávnost, hospodářskou nezávislost na muži a příležitost zapojit se do společenského, veřejného a politického života. Zároveň jim postupně nabídl množství kvalitních a dostupných služeb pro slaďování rodinného a pracovního života – jesle, školky, družiny, kroužky pro děti, obědy ve školních jídelnách, tábory, rekreace. Stát poskytoval peněžité dávky v mateřství, doba péče o dítě se započítávala jako náhradní doba zaměstnání pro účely důchodových dávek už od 50. let. Ženy dostaly právo rozhodovat se o svém těle umožněním umělého přerušení těhotenství. ČSSR byla jednou z prvních zemí, která v roce 1982 ratifikovala Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace.  Důležitý byl rovný přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči.

Kde jsou stále ještě přetrvávající nedostatky v ČR v otázkách, které mají dopad na ženy? 

V České republice jsou stále více než 20procentní rozdíly v odměňování za stejnou práci v neprospěch žen. Zaostáváme i v zaměstnávání žen s dětmi do čtyř let kvůli nedostatku kvalitních předškolních zařízení a neochotě zaměstnavatelů nabízet zkrácené, částečné a sdílené úvazky, popřípadě umožnit práci z domova nebo flexibilní pracovní dobu. Stále nám chybí zákon o náhradním výživném.

Nepokročili jsme ani v otázce vyššího zastoupení žen v rozhodovacích procesech, zvlášť v politice. I když máme ženy stejně vzdělané a schopné, ve Sněmovně jich zasedá pouze 20 %. Nižší mzdy žen, přerušení kariéry v důsledku péče o děti o staré rodiče jsou následně příčinou nižších důchodů v takové míře, že můžeme hovořit o feminizaci chudoby. Zcela vyřešené nejsou ani problémy s násilím na ženách.

Uveďte, prosím, jak se snaží KSČM toto řešit.

KSČM dlouhodobě prosazuje rovné postavení žen a mužů, včetně srovnání v oblasti odměňování, a podporuje všechna opatření ve prospěch slaďování rodinného a pracovního života, včetně zákona o náhradním výživném.

Nyní k postavení žen v rozvojovém světě. Jejich podmínky jsou velmi těžké, netřeba např. připomínat nuzné postavení dělnic a šiček, které šijí oděvy či obuv prodávané i v ČR v obchodech velmi zvučných názvů. A co teprve migrantky, ať jsou odkudkoli. Být ženou a žít ve stanu, bez vody, hygieny apod. je velmi stresující. I to musí mít nějaké řešení. Jaké?

Máte pravdu, problémy, s kterými se musí potýkat ženy v rozvojovém světě, si ani neumíme představit. Je to každodenní boj o uspokojení nejzákladnějších lidských potřeb pro sebe a svoji rodinu. To vše bývá často umocněno válečnými útrapami, ponižujícími zvyky a pověrami, mrzačením orgánů, podřízeným postavením, domácím a sexuálním násilím. Řešení se hledají více než těžce. Nestačí solidární vzdělávací a podpůrné projekty různých mezinárodních organizací a posílání peněz do často bezedných děr místních korupčních politických systémů. Nejdříve je třeba nastolit svět bez válek a nemilosrdný tlak na ty, kterým je výnosný kšeft nade vše.

Těšíte se, že dostanete 8. března květinu? A od koho, není-li to jen vaše tajemství?

Mám velké štěstí, že mně můj manžel nosí květiny a drobné dárky velmi často a na MDŽ to tedy nebude výjimka. Přání dostávám pravidelně i od svého syna, zetě, přátel a kamarádů. K nejmilejším patří květiny a perníková srdíčka, kterými mě, stejně jako ostatní ženy, obdarovávají muži na úžasných společenských akcích tradičně pořádaných KSČM.

Monika HOŘENÍ


Napsat komentář