MarieMajerová – národní umělkyně

Máme zapomenout na Majerovou?

Spisovatelka a novinářka Marie Majerová, která zemřela před 50 lety (16. ledna 1967) v nedožitých 85 letech, byla též významnou feministkou, která jako zotročující viděla kapitalistický systém a nerovnost pohlaví v něm. V Haló novinách jsme v úterý informovali, že její rodné město Úvaly likviduje postupně vše, co Majerovou jen trochu připomíná – název náměstí, kulturní dům i místo jejího narození…

Majerová proslula také jako femme fatale avantgardních umělců. »Svým zjevem ztělesňovala typ české krásy a svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapeným pohledem,« napsal o ní básník Jaroslav Seifert.

Narodila se jako Marie Bartošová 1. února 1882. Jako umělecký pseudonym si zvolila příjmení nevlastního otce. Pocházela z chudých poměrů, živila se jako služebná v Budapešti či úřednice v Praze, kde navštěvovala večerní obchodní školu a stýkala se se sociálnědemokratickou mládeží i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna.

Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala až dva roky po narození jejich syna Pravoslava. Krátce nato odešla sama do Paříže, kde navštěvovala Sorbonnu a pohybovala se v tamních bohémských kruzích. Po dvou letech se vrátila do Prahy, kde přispívala do sociálnědemokratických periodik. V roce 1921 stála u zrodu KSČ a pracovala v jejích periodikách jako redaktorka. Redigovala též časopisy pro ženy.

Úctyhodnou publikaci nazvanou Femme fatale české avantgardy s podtitulem Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu (Akropolis, edice Skrytá moderna, 2011) o ní napsala Dana Nývltová. Majerovou zkoumá od počátku 20. století do druhé světové války a uvádí i četné publicistické texty spisovatelky, cenné pro ženské hnutí, v nichž Majerová přispívala k osvětě čtenářek.

Podle Nývltové je Majerová fascinující osobou, patrně jednou z našich nejvýraznějších osobností začátku století a první republiky. Označuje ji za »zlomovou spisovatelku«. Její studie ukazuje Majerovou jako »ženu, soukromou osobu, agitátorku, političku, feministku, matku, spisovatelku, experimentátorku, intuitivní ‚literární historičku a teoretičku‘, čtenářku a také provokatérku. Majerová totiž provokuje k reakcím. A to jak svým dílem využívajícím neobvyklé postupy a strategie, tak svou osobností, která na sebe strhává pozornost…«

A na tuto ženu máme zapomenout?

(mh)

 

 

Sjezd Evropské levice – prosinec 2016

Sjezd Evropské levice

EL-fem: Evropo, kudy a jak?

V pátek 16. prosince se v Berlíně v tamním Kongresovém centru konalo shromáždění žen Evropské levice, tentokrát pod heslem Budování ženských aliancí. Celkem 73 žen a čtyři muži (většinou v roli překladatelů) se sešli k debatě nad návrhem nového projektu, který měl být představen na berlínském Pátém sjezdu Evropské levice (EL). O tomto rokování jsme informovali.

Projekt – také pod názvem Feministickým karavanem po Evropě – vznikl na podporu ženských práv, sebevzdělávání žen, vzájemného hlubšího porozumění a šíření levicové politiky, ale i na začátek volební kampaně v roce 2019. Tři karavany zosobňují tři nosná témata: Militarizace, Rodinná politika a Ženská práce.

Ženy z různých zemí společně vytvoří tzv. karavany, projedou napříč Evropou a setkají se s představiteli jednotlivých států. Hlavní myšlenkou projektu je feministická kritika neoliberální kapitalistické politiky úspor a škrtů. Výsledkem by mělo být odhalení a pojmenování problémů, jejich zevšeobecnění a hlavně popularizování cesty k překonání této situace.

V rozsáhlé a bouřlivé diskusi na shromáždění EL-fem (žen Evropské levice) delegátky daly jasně najevo, že ženy o svá práva chtějí bojovat a také chtějí hledat cestu, jak překonat krizi levicové politiky v Evropě. V Evropě (tedy EU) totiž politika elit zakládá, navzdory proklamacím, nerovné podmínky. Většina diskutujících vyzývala k mobilizaci lidí i vlád.

Bděme!

U nás v České republice máme štěstí, že se nás mnohé otázky, které byly nastoleny na ženském zasedání, netýkají. Víme, že politika naší vlády sice není nastavena na dodržování ženských práv, přesto ženy v České republice svou prací dokazují, že je nutné s nimi počítat všude – v politice, kultuře, sociální oblasti, ale i v běžném životě, veřejném životě…, že se budeme i nadále snažit o srovnání mezd mužů a žen (na shodných pracovních pozicích), starobních důchodů, o zvýšení minimální mzdy apod.

Končí rok 2016, rok 2017 stojí již připraven za branami silvestrovských oslav. Jednání v Berlíně svými otázkami typu Evropo, kudy a jak? Evropo, co vlastně chceš? Je na tvoje přání vhodná doba? a mnoha dalšími nám připomněla odkaz čs. národního hrdiny, antifašisty Julia Fučíka »Lidé, bděte!«.

Za ženy doplňujeme: Bděme a udělejme všechno pro zlepšení života v Evropě co nejdříve!

Poslankyně Alena NOHAVOVÁ a předsedkyně RR LKŽ Květa ŠLAHÚNKOVÁ


Jen přijímat rezoluce nestačíJak naše čtenáře a čtenářky 17. prosince informovala ve zpravodajství ze zahraničí Haló novin Helena Grofová z mediálního úseku ÚV KSČM (jež byla kromě Nohavové a Šlahúnkové třetí účastnicí ženského shromáždění za KSČM; ženy a muži jsou vždy na akcích EL zastoupeni rovným dílem, což je jeden z rysů Evropské levice dokládající skutečnou rovnost obou pohlaví v politice), na ženském jednání mj. vystoupila zástupkyně kurdské strany HDP Tugba Hezerová, která realisticky přiblížila postavení žen v souvislosti se současnou politickou situací v Turecku. »Mluvila také o tom, že to, co si turecké ženy po letech vydobyly, například aby mohly zastávat politické funkce, Erdoganova vláda ruší. Neplatí zde žádná demokratická pravidla, je to stát, ve kterém lze najít prvky fašistického režimu. Současný režim potlačuje lidská práva,« uvedla Grofová o vystoupení kurdské účastnice.

Velmi emotivně vystoupila také syrská umělkyně Keffah Ali Deepová líčící situaci ve válkou zmítané vlasti. »Když se v mé zemi nebude válčit, lidé nebudou před válkou a smrtí utíkat. Evropa by nemusela řešit miliony uprchlíků, pokud by pomohla uklidnit situaci v Sýrii. Sejdeme se na mítincích, odhlasujeme a přijmeme rezoluci, a pak se spokojeně rozejdeme ke svým rodinám a dětem… Pojďme to změnit!« vybídla Keffah kriticky…

Uprchlice

Na ženské jednání EL-fem, které trvalo asi tři hodiny, byl předložen i dokument týkající se postavení uprchlic a jejich problémů. V posledních letech lidstvo čelí největšímu nucenému přesunu obyvatelstva od konce druhé světové války, který se vyvinul do bezprecedentní humanitární krize jako výsledek válek na Blízkém východě a hladu a chudoby v Africe, konstatuje dokument. Mezinárodní organizace se ukázaly bezmocné v přijímání své odpovědnosti a Evropa se podle mínění německých předkladatelek ukázala jako neschopná »uvítat dva miliony uprchlíků a uprchlic«.

Ať už jsou názory na uprchlickou krizi různé (a dodejme, že dělí levici), v pomoci uprchlíkům se velmi angažují právě dobrovolnice. Ženy z Evropy sdílí se ženami, cestujícími samostatně ze svých původních zemí či s dětmi, a s dětmi prchajícími bez dospělého doprovodu jejich těžký osud. Například mnoho těchto žen oznámilo sexuální obtěžování, znásilnění, jsou hlášena nucená manželství velmi mladých dívek apod.

Kapitalismus musí být překonán

Členka Koordinační skupiny EL-fem Hilde Grammelová (členka Komunistické strany Rakouska) všem nováčkům připomněla, co je to EL-fem. Jedná se o feministickou síť, která se vytváří mezi ženami aktivními v politice členských či pozorovatelských stran autentické evropské levice. »Existujeme, protože věříme, že socialismus vyžaduje feminismus, pokud chce reprezentovat zájmy více než poloviny lidstva,« vysvětlila. »Jako levicové feministky věříme, že kapitalismus musí být překonán, protože každý den nám dokazuje, že tento systém není hoden lidských bytostí. Krade lidem a celým společnostem ovoce jejich práce, aby bylo užíváno jen malým počtem lidí. Udržuje nerovnost mezi lidmi a stal se smrtelnou hrozbou lidské koexistence a existence celé planety.«

Pro nás pro ženy kapitalismus selhal, neboť nás definoval jako ty, jejichž práce není stejně hodnotná jako práce mužů, a ještě tento systém umožňuje, aby byla ženská práce někým cizím přivlastňována. Kapitalismus, pokračuje Hilde, neumí uspokojit naše potřeby a dělá z žen v mnoha částech světa (svět není jen Evropská unie!) neplacené nebo špatně placené otrokyně závislé na mužském chlebodárci.

(mh)

FOTO – archiv H. GROFOVÉ a K. ŠLAHÚNKOVÉ

Seminář k 50.výročí úmrtí Alice Masarykové

seminar-alice-masarykova-2Ženy v KSČM se vzdělávaly

»Muži se vzájemně podporují i v neformálních sítích, stejnou cestou musí jít i ženy. Proto Komise žen ÚV KSČM koná pravidelná setkání s cílem vzdělávat se a vzájemně se podporovat,« řekla poslankyně a předsedkyně komise Soňa Marková v úvodu sobotního celostátního semináře, věnovaného pokrokovému odkazu Alice Masarykové a také mentorinku.

Alice Masaryková (1879-1966), dcera prvního čs. prezidenta, sociálně citlivá žena, průkopnice mnoha sociálních a zdravotních programů v ČSR a zakladatelka Československého červeného kříže, byla v mnohém první – tak jako my, pokračovala Marková. Alice byla mj. teprve čtvrtou doktorkou promovanou na Karlově Univerzitě (1903).

Na pět desítek žen z celé ČR pozdravil místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, do jehož gesce patří také občanský sektor. Připomněl platné stranické doporučení pro zastoupení žen na kandidátních listinách a zdůraznil, že prim však vždy musí hrát kvalita kandidátů/kandidátek. Jako příklad politika, z něhož »jsou ženy vyděšené«, uvedl budoucího amerického prezidenta Donalda Trumpa, »proslulého svým agresivním sexismem«.

 

225px-alice_masarykova

 

Výročí Alice Masarykové

Členky komise žen záměrně zvolily pro hlavní téma celostátního semináře osobnost Alice Masarykové, neboť 29. listopadu uplyne 50 let od jejího úmrtí. Odborně o jejím životě i odkazu nejen pro současné ženské hnutí promluvila členka Masarykovy společnosti PhDr. Marie Neudorflová, Ph.D. Alice Masaryková propagovala úzké spojení sociální práce a medicíny, sama absolvovala rok medicíny a poté filozofii, sociologii a historii. V USA poznala trudné postavení Češek, které přicházely do Nového světa za prací. Byla krutými podmínkami, v nichž tyto ženy pracovaly, doslova šokována. I to byl další impuls, aby se zapojila do zakládání sociálních ústavů a škol v nové Čs. republice. Zvláště po první světové válce byla situace, zejména na Slovensku, otřesná.

»Alice nechápala, že rovnocennost žen a mužů není všude samozřejmostí, protože tak to bylo v rodině Masarykových a tak byla vychována,« vysvětlila Neudorflová. TGM proslul velkým ohledem k ženám a k jejich zdraví, usiloval o povznesení jejich politické a sociální situace. »Její život odrážel turbulentní události ve střední Evropě a poté v Československu,« informovala Neudorflová. Alice byla za Rakousko-Uherska osm měsíců ve vězení v Praze i ve Vídni kvůli protirakouské činnosti otce, poznala násilí ve vězení, což psychicky velmi těžce nesla její již nemocná matka.

Po vzniku ČSR se stala zakladatelkou a první předsedkyní ČČK a poté, co zemřela manželka prezidenta Charlotta Masaryková, zastávala i její povinnosti. Milovala slovenskou kulturu, slovenské lidové umění a hovořila, kromě řady cizích jazyků, také výborně slovensky. Zemřela v USA v roce 1966.

michal-havlicek-mentorink

Poptávka po političkách je

V druhé části semináře podpořil profesionální kouč Michal Havlíček výměnu zkušeností mezi ženami. Osou jeho mentorinku byla otázka: Patří ženy do politiky? »Ano, je potřeba, aby do české politiky šlo více žen,« vyplynulo z jeho diskuse s účastnicemi. Ženy mají stabilní, trvale kvalitní výkon, ihned se pouští do plnění úkolů. Podle něho poptávka ve společnosti po ženách na rozhodovacích pozicích je, ovšem po ženách s ženskými vlastnostmi – často se totiž stává, že politička přebírá agresivitu mužů. Ženy musí mít podmínky pro působení v politice. Vůbec ideální jsou smíšené pracovní týmy. »Práce ve společnosti je jako na kostele, a pokud nejsou využity schopnosti žen, je to nevyužitý potenciál,« zakončil Havlíček.

Semináře se zúčastnily také místopředsedkyně poslaneckého klubu Miloslava Vostrá a předsedkyně Ústřední rozhodčí komise Helena Vrzalová. Komise žen ÚV KSČM připravuje na jaro 2017 další celostátní seminář.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

 

Mezinárodní den studenstva

Na tuto událost před 77 lety nesmíme nikdy zapomenout. Jsme povinováni ve jménu mrtvého studenta Jana Opletala vrátit 17.listopadu zpět jeho pravý význam a název !!!!

opletal-2

Světový kongres žen – Bogota 2016

foto-2016-208

Reprezentantka LKŽ jela do Bogoty

Ve dnech 14. až 18. září se v hlavním městě Kolumbie Bogotě konal 16. kongres Mezinárodní federace demokratických žen (Women’s International Democratic Federation, WIDF – FDIM – FDIF) a Levicové kluby žen jako jediné z České republiky byly u přímého dění.

Demonstrace na pomoc kolumbijským ženám.

Když jsme obdržely pozvání od Ruské unie žen, abychom se zúčastnily, a od WIDF nabídku na členství, neváhaly jsme a honem jsme začaly shánět bližší informace, a také peníze. Za pomoc děkuji Slovanskému výboru ČR a Nadaci 2000.

Cesta ke členství není jednoduchá. Už v roce 2008, tehdy na kongresu ve Venezuele, Jana Bystřická konzultovala naše členství a po osmi letech svitla naděje, že bychom se opravdu mohly do světové činnosti této organizace zapojit.

Program 16. kongresu byl náročný, neboť ženy jsou velice pracovité a mají hodně věcí na projednání. Pokud neprobíhala oficiální jednání, konaly se pracovní skupiny – například pro regionální politiku, na pomoc mladým ženám ve válce, pro sociální politiku, na ochranu potravin…, prostě každá delegátka si našla téma podle svého zájmu.

Když jsem poslouchala ženy kolem sebe, a přijely opravdu z celého světa kromě Austrálie, tak jsem si zprvu říkala, že vlastně u nás doma ani problémy nemáme. Hodně hovořily o válkách, násilí, terorismu, ale také o nedostatku vody, sociálních problémech. Na druhé straně – když vystoupila italská delegátka a mluvila o situaci u nich v Itálii, uznala jsem, že s našimi děvčaty řešíme podobné problémy a že sem patříme. Vždyť naše petice na zvýšení důchodů pro ženy nebo na rovné přístupy v sociální a společenské oblasti mají své místo k prezentaci na takovémto kongresu.

Jsme spojeny s ženami celého světa

Součástí celé této velké akce byla také demonstrace na pomoc kolumbijským ženám. Na hlavní třídu Bogoty se najednou vyrojil pestrobarevný průvod žen, ozývala se hesla ve všech jazycích, která skandovaly ženy v národních krojích, s vlajkami a transparenty. Na závěr bogotské ženy vystoupily s ukázkou z dramatu místního autora. Celou dobu nás doprovázela skupina temperamentních bubeníků.

Na závěr kongresu byla zvolena nová předsedkyně, která je z Venezuely, a prezidium a pomalu jsme se rozjížděly domů.

Těžko mohu popsat všechno, co jsem tam prožila. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, poznala mnoho zajímavých osobností, našla si nové známé. Věřím, že se najdou příležitosti a svoje poznatky budu moci předat dál. Hlavně jsem do České republiky přijela s dobrou zprávou, že Levicové kluby žen se staly součástí Mezinárodní federace demokratických žen, že jsme spojeny s ženami celého světa, že jim máme co nabídnout a hlavně, že i my svojí prací přispíváme k lepšímu životu na této planetě a světovému míru.

Květa ŠLAHÚNKOVÁ, předsedkyně Republikové rady LKŽ


Mezinárodní demokratická federace žen, fr. Fédération démocratique internationale des femmes (FDIF) – federace spojující pokrokové ženské organizace v boji za mír, sociální spravedlnost a rovnoprávnost. Založena v prosinci roku 1945 v Paříži, kam se sjelo na 850 delegátek ze 40 zemí světa, včetně Československa. Iniciátorkou vzniku byla francouzská doktorka fyzikálních věd, zapojená za druhé světové války do protifašistického odboje, Eugénie Cottonová (1881-1967), která se stala první předsedkyní této mezinárodní ženské organizace. Fyzička Cottonová byla žačkou Marie Curie-Sklodowské. (mh)