Seminář ke 100 výročí vzniku ČSR

Češi a Slováci patří k sobě

Češi a Slováci patří historicky i geneticky k sobě a naše národy žádná hranice nerozdělí, dokázali jsme, že umíme udělat od jehly po jadernou elektrárnu a měli bychom být na to hrdí.

To a mnoho jiného zaznělo v Praze v budově ÚV KSČM v ulici Politických vězňů k příležitosti oslav stého výročí založení republiky, kterou pořádalo oddělení pro odborné zázemí a teoreticko-ideologickou práci ÚV KSČM ve spolupráci s oddělením pro evropské záležitosti a občanský sektor ÚV KSČM a Komisí žen ÚV KSČM. »Naplňuje mne hrdostí, co Češi a Slováci dokázali, my nemáme stovky milionů nebo dokonce miliardy lidí jako Čína nebo Indie, a přesto jsme dokázali dělat všechno, jak se říká, od jehly po jadernou elektrárnu. Takové druhé dva národy ve světě nenajdete,« uvedl předseda ÚV KSČM a první místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.

Dále připomněl, že ať už jde o poněmčování Čechů v rámci Habsburské monarchie, tak tisíciletý útlak Slováků ze strany Uhrů, vše se podařilo překonat. »Překonali jsme mnoho obtíží, které nás provázely, máme mnoho nepřátel zvenčí a máme řadu nepřátel uvnitř z té páté kolony, kteří se vždy snažili připojit k tomu silnějšímu a poklonkovali. Dělení našeho státu bylo vždy dáno tím, že někdo usiloval o naše území,« nastínil Filip a doplnil, že například se vstupem do Evropské unie se nepodařilo vyjednat rovné podmínky. »Naše doprava již byla integrovaná a zemědělství bylo dostatečně kvalitně koncentrováno, to vše ti, kteří tvořili pátou kolonu, rozbili a nyní se to pod hlavičkou EU podle svých podmínek snaží postavit znovu. Mnozí nám vnucují neoliberální modely, které nám nejsou vlastní, mohou zvítězit ale pouze dočasně,« upozornil Filip, podle nějž je spojenectví Čechů a Slováků dobrým příkladem pro všechny slovanské národy. »Už v roce 1918 nakonec zvítězili ti, kteří byli ochotní jít společnou cestou Čechů a Slováků a vzdorovat těm, kteří usilovali o naše ovládnutí,« připomněl.

»Obnovená státnost naší republiky je zavazující, o to více je smutné, že si vznik Československé republiky připomínají ti, kteří stáli u rozbití naší společné země. Průzkumy i nyní ukazují, že přes 60 % lidí se ani dnes nesmířilo s rozbitím našeho společného státu,« konstatoval místopředseda ÚV KSČM a předseda Odborového svazu Čech, Moravy a Slezska Stanislav Grospič.

»Masaryk, Beneš a Štefánik museli vynaložit obrovské úsilí, aby dosáhli toho, že vůbec Československá republika vznikla. Češi a Slováci mají mnoho styčných bodů v historii, a to už od Velkomoravské říše. Blízkost Čechů a Slováků je nám zřejmě i geneticky daná. Jak povídal Andrej Hlinka, tisícileté manželství s Maďary se nevydařilo, musíme se rozejít. A my jsme se, ještě před Martinskou deklarací rozhodli, že to s Čechy zkusíme. A nebýt koncepce československého národa, nebyla by ani Československá republika, v rámci Evropy byla politika národních států, však na území této republiky bylo méně Slováků než Němců,« konstatoval předseda Komunistické strany Slovenska Jozef Hrdlička»Koncepce československého národa byla správná a klobouk dolů před Masarykem, Benešem a Štefánikem a dalšími, kteří stáli při jeho zrodu,« dodal a okomentoval i nedávnou minulost. »Dovolím si tvrdit, že československý model socialismu byl nejdemokratičtější, nejprogresivnější a dosáhl obrovských úspěchů v oblasti průmyslu, zemědělství, školství i zdravotnictví. Nikde na světě nebyl model socialismu úspěšnější než v Československu,« uvedl Hrdlička.

Současně varoval, aby se komunisté v České republice nerozhádali tak, jak se tomu stalo na Slovensku, byla by podle něj škoda, kdyby se KSČM, která je jednou z nejsilnějších komunistických stran v Evropě a jedinou, která z bývalého »východního bloku« stále funguje, rozhádala.

»Pro mou generaci bylo Československo samozřejmost, přineslo nám to mnoho dobrého,« připomněla historička Věra Bartůňková a pohovořila o skutečnostech, které provázely historii našeho státu. Předsedkyně Komise žen Soňa Marková pak připomněla, jakou roli hrály ženy v politice, které měly navíc komunistické smýšlení, a dodala, že už Masaryk prosazoval rovnost pohlaví a byl tak vlastně první prezident feminista. Ekonom a statistik Václav Průcha pak ve svém referátu upozornil, že ženy to neměly na začátku minulého století lehké. Popsal mnohé ekonomické aspekty, které vznik republiky provázely, a pozastavil se nad tím, že v současné době média mnohá fakta z minulosti zkreslují a přebarvují.

Na závěr slavnostního aktu bylo předáno ocenění Žena roku, kterého se zúčastnili mimo jiné místopředsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná, předsedkyně Levicových klubů žen Květa Šlahůnková, místopředseda ÚV KSČM Václav Ort a předsedkyně Ústřední rozhodčí komise ÚV KSČM Helena Vrzalová.

Ocenění Žena roku obdržely Jitka Sutnarová, Marie Köhlerová, Dagmar Bazalková a Ludmila Boháčková, zvláštní ocenění pak dostala Ludmila Šneberková a Alena Novotná.

Součástí programu bylo i kulturní vystoupení a promítání dokumentárního filmu o vzniku Československa.

(cik)

FOTO – Haló noviny/Roman BLAŠKO

 

Pozvánka

Istambulská úmluva


Nebuďme slepí k násilí a ratifikujme Istambulskou úmluvu

Násilí se stalo, bohužel, nedílnou součástí naší společnosti. Jsou mu vystaveni zejména slabší, závislé a znevýhodněné osoby. I když se o některých druzích tohoto nežádoucího jevu přece jen veřejně mluví více než dřív – například o násilí na ženách a dětech – násilí na seniorech je ve společnosti stále částečně opomíjeno. Přitom se podle odborníků týká až 20 procent starých lidí. Násilí má mnoho podob a ty se často v různé míře kombinují. Oběti mohou být vystaveny fyzickému násilí v podobě strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů nebo znehybňování. Násilník svoji oběť často trýzní i psychicky pomocí slovního týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrolou, výslechy či vyhrožováním. Ženy se také setkávají se sexuálním násilím formou vynucování intimních kontaktů. Násilí se však může objevit i v ekonomické rovině a spočívá v zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, v zákazu získání zaměstnání, neposkytování peněz či dokonce vystavování hladu. V sociální oblasti pak dochází k zákazu kontaktu s rodinou a přáteli, k nemožnosti využívání komunikačních prostředků a někdy i k úplné sociální izolaci.

K násilí dochází většinou v soukromí za zavřenými dveřmi domácností a zvlášť to psychické je těžko prokazatelné. Mezi obětí a násilníkem je většinou blízký partnerský nebo příbuzenský vztah a oběti se často nejen bojí, ale stydí násilí přiznat, i když se jedná o opakované, dlouhodobé a stupňující se útoky. Nebezpečí tkví v ohrožení samotné lidské důstojnosti, zdraví a dokonce i života obětí. Často bývají přítomné i děti, které strádají a zároveň získávají negativní vzory a následně považují projevy násilí za normální. Řešení nebývá jednoduché i proto, že týraná osoba sdílí s násilníkem řadu společného, včetně obydlí, ze kterého nemá kam odejít.

Nejčastěji se v souvislosti s násilím hovoří o násilí páchaném na ženách a mělo by být chápáno nejen jako vážné porušení lidských práv, ale je také příčinou i důsledkem nerovnosti žen a mužů. Ženy bývají vystaveny násilí právě z toho důvodu, že jsou ženy. Některé typy násilí, zejména domácí násilí, postihují ženy nepoměrně častěji (92-95 procent), v celé společnosti to je 32 procent! Výchozí bod násilného chování představují různé formy diskriminace, škodlivých praktik a genderové stereotypy. Nejdůležitějším dokumentem, který si dal za cíl vymáhat ve svých členských státech prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je Istambulská úmluva přijatá Radou Evropy v roce 2011. Česká republika naprosto ostudně otálela s podpisem až do 2. 5. 2016 a ratifikační proces stále probíhá! Rada Evropy odhadla roční náklady související s násilím na ženách v jednotlivých členských státech až na 34 miliard eur. Česká republika odhaduje výši ekonomických dopadů domácího násilí (náklady policie, státních zastupitelství, soudů, přestupkových řízení, poskytovatelů sociálních služeb, zdravotní péče, náklady na vyplacené nemocenské a podpory v nezaměstnanosti) na 1 328,2 milionu Kč. Mnohem závažnější jsou ale samozřejmě lidské a emocionální dopady. Ročně u nás zemře v důsledku domácího násilí několik desítek žen, 150 tisíc jich je ošetřeno kvůli napadení partnerem. Celosvětově zemře v důsledku domácího násilí nejvíc žen mezi 15. a 44. rokem. Daleko víc než na rakovinu, malárii nebo srdeční chorobu. Některým organizacím, politikům a představitelům církve však zřejmě vůbec nevadí takové závažné jevy jako sexuální násilí, domácí násilí, nebezpečné pronásledování (stalking) a stále více aktuální (v souvislosti s migrací) zločiny ve jménu tzv. cti či ženská obřízka. V Istambulské úmluvě vidí nepotřebný diktát, hovoří o odebírání dětí, smazání biologického rozdílu mezi muži a ženami, zakazování pomlázek, diskriminaci mužů či »vládě homosexuálů«. Naposledy takto nepravdivě kázal ve svatovítské katedrále významný představitel české katolické církve kněz Petr Piťha při příležitosti svátku svatého Václava.

Jediným možným řešením je, kromě ratifikace Istambulské úmluvy, zavedení nulové tolerance vůči násilí, změnit příslušnou legislativu a zavést potřebná praktická opatření k zajištění bezpečnosti a pomoci při zotavení a návratu k normálnímu životu obětem násilí. Důležité je také vyčlenění dostatečných finančních zdrojů. Žijeme přece v 21. století, ne ve středověku!

Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví (KSČM)

 

Letní aktivita

I v letním období se některé naše ženy aktivně zúčastnily sportovního klání. Jednou z nich je tajemnice Komise žen ÚV KSČM Terezka Humpolcová Čechová.

 

 

 

 

 

 

Získala druhé místo v závodě chůze v rámci akce Zátopkův zlatý týden. Všichni Terezce gratulujeme k tak skvělému umístění  

 

Stanovisko Komise žen při ÚV KSČM ke Dni rovnosti žen a mužů

 

Stanovisko Komise žen při ÚV KSČM ke Dni rovnosti žen a mužů

Devatenáctý červen si již tradičně připomínáme jako Den rovnosti žen a mužů. Ženy sice netvoří ve společnosti menšinu a podle práva jsou již více než sto let u nás „rovnocennými občany“, přesto jsou jim stále kladeny do cesty více či méně viditelné překážky. Těmi jsou především společenské předsudky, stereotypy, různé druhy více či méně skryté diskriminace při sestavování kandidátních listin pro všechny typy voleb a také větší zodpovědnost za výchovu a péči o děti i staré rodiče nebo domácnost. Velmi závažným problémem zůstává platová nerovnost mezi ženami a muži, tedy rozdíl mezi výší platu, který pobírají muži a výší platu, který dostávají ženy. Tento rozdíl je měřený jako relativní rozdíl v průměrném hrubém hodinovém výdělku všech zaměstnankyň a zaměstnanců. Ženy v České republice si za hodinu vydělají v průměru o 22% méně než muži. Tento rozdíl daleko převyšuje průměr ostatních evropských zemí (16 %), a Česká republika se tak řadí na konec žebříčku platové nerovnosti. Ženy přitom mají stejnou nebo i lepší kvalifikaci než muži. Příčin této velké platové nerovnosti mezi ženami a muži je několik. Jedná se o diskriminaci na pracovišti, ženy často vykonávají profese s nízkým platovým ohodnocením a mimo manažerskou sféru, konflikt mezi pracovními a rodinnými povinnostmi, ženy chybějí na vyšších a vedoucích pozicích, v neposlední řadě jde také o nedocenění ženské práce a dovedností. To, že ženy vydělávají v produktivním věku méně, se pak nevyhnutelně odrazí na jejich nižším důchodu a také vyšším riziku chudoby ve stáří. V roce 2013 bylo chudobou ohroženo až 14, 7 % žen starších 65 let v porovnání se 7 % mužů!

Den rovnosti žen a mužů je proto příležitost zamyslet se nad všemi otázkami a začít seriózně a bez emocí i předsudků hledat řešení. Ženy nejsou a nebudou lepší nebo horší. Jsou prostě stejně dobré nebo špatné jako muži.