Ing.Hana Aulická Jírovcová - Ústecký kraj zvolená poslankyně

Ing. Květa Matušovská - Pardubický kraj zvolená poslankyně

Ing. Miloslava Vostrá - Středočeský kraj zvolená poslankyně

Jsou ženy ve společnosti opravdu rovnoprávné .......

Zvyšuje se počet týraných žen ......

 

Rozhovor s krajskou zastupitelkou za KSČM Zlínského kraje Evou Badinkovou

S lidmi je mi dobře

Prozraďte, prosím, recept na zvládnutí mnoha veřejných funkcí. Jste krajskou zastupitelkou, v roce 2016 jste kandidovala do Senátu. Vychovala jste tři děti, a předpokládám, že jste byla po celý váš život veřejně aktivní.

Omlouvám se, ale recepty se nekonají. Máte děti, staráte se. Tak to prostě je. Na politickou scénu jsem vstoupila, až když už děti byly velké a dospělé. To byla i výhoda, že dříve se děti rodily kolem 20. až 22. roku života ženy. Tak jsem i mladá babička.

Neskrýváte, že vaše manželství nevyšlo úplně tak, jak si zamilovaný pár zpravidla představuje, když stojí ve svatební den na radnici. Jak jste zvládla kolotoč »děti-domácnost-práce« prakticky sama? Nebo vám někdo pomohl v době, kdy byly vaše děti malé?

Byl to kolotoč denních povinností. Starší dcerka se potýká od malinka s astmatem a alergií. Byl to kolikráte boj o život. Pak přijde puberta a nevíte kam dříve. A že bylo pořád co řešit. Však která z žen tohle alespoň okrajově nepoznala. Naštěstí ta nejmladší je s odstupem deseti let, tak už starší děti pomohly. Byli jsme hodně pospolu a to bylo fajn. Vlastně jsem měla vždy plný dům dětí i od sousedů. Doučovala jsem je, vymýšlela mimoškolní aktivity. Bylo to náročné, ale pěkné období.

V profesním životě jste prošla od dělnické profese až na úřednickou pozici občanského zaměstnance u policie a dnes vaše jméno zdobí tituly Ing. a Bc. Čím vším jste byla – a jistě ráda? A v jakém oboru máte vysokoškolské tituly?

Opravdu jsem začínala od píky. Každé zaměstnání mi něco dalo. Rčení »vším, čím jsem byla, jsem byla ráda« pro mě jistě platí. Byť i negativní poznání vás posouvá o kousek výš a dál.

A vysokoškolské tituly? Ty nejsou důležité. Život sám je ta nejvyšší škola. Ale pokud se ptáte, tak je mám z oboru ekonomie, agrobiologie a regionálního rozvoje.

Jsou lidé, kteří se prodrali od píky k nějaké vyšší pozici a pak na lidi »dole« úplně zapomněli. Je to i váš příběh?

Jak bylo řečeno v předešlé otázce, začínala jsem od nuly. Když hovořím s lidmi, neskrývají zklamání z chování většiny politiků. V podstatě je to jen doba kolem voleb, kdy si vzpomenou na lidi, jinak se starají o svá koryta. Třeba horníci na Ostravsku jsou na rozpacích, já jsem dvacet let na Ostravsku žila. A nejen oni, takových lidí je daleko více.

Pokud takto někdo na lidi zapomene, to je přesně ta cesta, kterou jít nechci, a nepůjdu. Chodím ráda mezi lidi a je mi s nimi moc dobře.

Váš rejstřík současné veřejné činnosti – kromě krajské zastupitelky – je bohatší ještě o členství ve výboru pro sociálně právní ochranu dětí při MěÚ Holešov, kde bydlíte. Také však přednášíte na různých besedách. Kdo tyto akce pořádá?

Můj pracovní program je poměrně bohatý. Jako krajská zastupitelka mám povinnosti vyplývající z této funkce. Pro seniory ale mám čas vždy. Na besedy mě zvou různé organizace, které mají zájem o jejich uspořádání. Například Levicové kluby žen. Témata jsou daná, ale zpravidla orientovaná na bezpečnost seniorů a jejich ochranu před zneužitím různými prodejci, případně opravdu závažné téma domácího násilí.

Poraďte ženám, které zvažují, zdali se mají zapojit do veřejné činnosti. Jak je to například s uvolňováním z práce, pokud máte jednání?

Ženy v politice chybějí. Ten deficit je znát. Určitě by se ženy měly zapojovat do veřejných činností, ale každá má jinak nastavené priority a to je třeba brát v úvahu. Já problémy s uvolňováním ze zaměstnání nemám, ale také mám zákonem stanovenou dobu, po kterou mohu být mimo zaměstnání.

Na našem krajském úřadu jsem si nevšimla žádné školičky či zařízení pro děti, kam by mohly například ženy umístit své děti a jít si třeba něco zařídit. Možná by to stálo za úvahu.

Vím o vás, že se vám zajídají pouhé sliby politiků a vládních činitelů zvláště. Současná vláda premiéra Andreje Babiše, byť nemá posvěcení sněmovny, vypadá akčně. Jak ji hodnotíte?

Babiš je vůbec taková zvláštní figurka, mnohými je zatracován, mnohými oslavován. Je jako kukačka. Proč zrovna toto přirovnání? Kukačka je hnízdícím parazitem a Babiš zase občas parazituje na myšlenkách a volebních předsevzetí jiných. KSČM by mohla v tomto směru hodně povídat a myslím, že ne jen tato strana.

Ale než někoho odsoudíme, nechme jej dokázat, že umí a udělá něco pro lidi v téhle zemi. Pokud ne, ať jde.

Řekla jste, že lidé, kteří pracují, musí na tom být materiálně lépe než lidé, kteří z různých důvodů nepracují. Ale co senioři, kteří již pracovat nemohou? Co seniorky, které mají v průměru nižší důchody než muži? V Praze vídám často staré lidi, jak žebrají… To je velká výzva pro levici.

Mě to trápí, ale tato otázka má několik aspektů odpovědi. Je rozdíl mezi seniory, kteří v téhle zemi něco vytvořili a teď, v důsledku politických změn, mají důchody jako žebračenku, a mezi těmi, co na systému parazitují.

Je to opravdu na delší povídání. Moje maminka je důchodkyně, a je to bída s nouzí. Celý život pracovala a vychovala tři děti.

Také se zajímáte o pracovní příležitosti. Protože nyní prožíváme »zlaté časy« nízké nezaměstnanosti, jak se dovídáme z médií, jsou na tom tedy lidé ve vašem kraji či městě dobře? Vydělávají dost? A co morkovická oblast, o kterou jste projevila zájem při vaší senátní kampani?

Bohužel pracovních příležitostí není nikdy dost a zvláště těch dobře placených. Morkovsko by jistě přivítalo další pracovní příležitosti. I slavná Holešovská zóna by mohla díky investorům nabídnout zaměstnání mnoha lidem z této oblasti. Musí být ovšem taky slušně zaplaceno, ne aby lidé vydělávali jen na cestovné. Zlínsko není zrovna krajem, kde jsou průměrné platy v té výši, o které slýcháme. Znám to i u sebe.

Jaké jste měla ohlasy na to, že půvabná vzdělaná žena, notabene pracující ve státních službách, kandiduje do veřejných funkcí za autentickou levici?

Musím říct, že mnozí kolegové mi fandili a fandí. Myslím, že je dnes vidět posun i v této oblasti. Jen uvedu na pravou míru jednu vaši informaci: nejsem ve státních službách. Jsem občanský zaměstnanec policie. Nemám ty výhody, co státní zaměstnanci, což je sice nepochopitelné, ale je to tak.

Musím přiznat, že zvažuji změnu zaměstnání, hlavně z důvodů finančních. Zatím se totiž i přes některé interpelace nikdo postavením těchto lidí zabezpečujících chody policejních oddělení nezabýval. Ráda bych to změnila a něco v té oblasti udělala.

Monika HOŘENÍ

 


Kdo chce rozhodovat, musí něco vědět

Ve svém osobním volební programu, když jsem kandidovala do Senátu, jsem si stanovila jako jednu z priorit podporu integrovaného záchranného systému (IZS). Tato priorita zůstává i nadále na výsluní mého zájmu. Práci Policie ČR znám, protože jsem zaměstnána jako její civilní zaměstnanec, tak mě velmi zajímá praktická činnost ostatních složek IZS.

Známá teze, že kdo chce o něčem rozhodovat nebo do něčeho mluvit, by měl o dané věci také něco vědět, mě mj. inspirovala k návštěvě Oblastního střediska Zdravotnické záchranné služby Kroměříž, které má svá odloučená pracoviště v Bystřici pod Hostýnem a Morkovicích. Tedy v městech, která dobře znám. V souladu se svými závazky jsem v rámci svého mandátu krajské zastupitelky navštívila na podzim pracoviště záchranné služby v Kroměříži, kde jsem se rámcově seznámila s prací kroměřížských záchranářů. Byla mi dána možnost prohlédnout si poměrně detailně celé oblastní středisko v Kroměříži.

Vedoucí lékař oblastního střediska MUDr. Marek Obrtel mi objasnil systém fungování záchranářů v rámci integrovaného záchranného systému. Vyslovil spokojenost s materiálním a technických vybavením, je zřejmá velká péče ze strany krajského vedení ve Zlíně a zřizovatele, kterým je Zlínský kraj. Byla jsem přítomna i ostrému výjezdu posádky k nahlášenému případu. Vše bylo profesionálně dokonalé a klapalo podle jasných pravidel.

Musím ocenit vzorný pořádek ve všech prostorách objektu, sanitní vozy včetně záložních jsou pohotově k dispozici a v plném vybavení. Vedoucí lékař MUDr. Obrtel je profesionál a velký sympaťák.

Kromě toho chci uskutečnit návštěvy i dalších součástí IZS. Snažím se například s dotacemi pomáhat hasičům, hlavně těm dobrovolným.

Eva BADINKOVÁ

FOTO – archiv E. BADINKOVÉ

Věra Picková – čestnou občankou Prahy 10

 

Levicová novinářka a známá antifašistka a odbojářka Věra Picková, která si prošla peklem nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, získala v úterý 9. ledna in memoriam čestné občanství pražské městské části, na jejímž území žila – Prahy 10. Návrh předložila zastupitelka Prahy 10 Jana Čunátová (KSČM).

Významné ocenění, které má podobu celostříbrné pamětní medaile s certifikátem v reprezentativní etuji, předali čtyřem potomkům Věry Pickové starosta Vladimír Novák (ČSSD) a předseda výboru pro udělování tohoto ocenění Oldřich Choděra (ODS). »Slavnostní akt se uskutečnil za přítomnosti jejích dětí – synů Michala Picka, Pavla Picka, Vladimíra Picka a dcery Mileny Dudkové. Přítomni byli také členové výboru pro udělování čestného občanství a dva členové rady,« sdělila Haló novinám Čunátová, která je sama členkou výboru pro udělování čestného občanství ZMČ Praha 10.

Věra Picková (1919-2003), to je jméno, které má mezi československými a německými antifašisty zvuk. Do odbojové činnosti se zapojila ihned od počátku protektorátu a německé nacistické okupace našich zemí. Žel, na konspirační schůzce byla gestapem zatčena a poté vězněna v Pečkárně. Za »činnost nepřátelskou Říši« byla od roku 1940 až do osvobození v roce 1945 vězněna v nacistickém KT Ravensbrück, kde prožila těžkých pět let.

Dcera Věry Pickové Milena Dudková se podepisuje do Pamětní knihy Prahy 10.

V koncentračním táboře se sblížila se spisovatelkou Milenou Jesenskou, lidickými ženami a také s novinářkou a zastupitelkou Ústředního pražského zastupitelstva Jožkou Jabůrkovou, která byla v tzv. táborovém bunkru nacisty brutálně ubita. Na pokrokový odkaz Jabůrkové Věra Picková nezapomněla, a jakmile byla po roce 1989 odstraněna z veřejného prostranství v Praze socha Jabůrkové, velmi se zasloužila o znovuvztyčení této velmi pěkné práce sochařky Věry Merhautové na Čestném pohřebišti Olšanských hřbitovů v hlavním městě.

Zachránila mnoho žen v koncentračním táboře

Věra Picková, jak dokládají její souputníci a pamětníci, po celý život obětavě pomáhala lidem a vynakládala úsilí, aby mladší generace nezapomínaly na memento války.

V koncentračním táboře zaujala místo ve zdravotní sekci, a tím pomohla zachránit mnohé vězeňkyně od smrti nebo deportace – tím, že například ženám diagnostikovala chorobu, s níž musely zůstat na marodce. Takto jako ošetřovatelka poskytovala spoluvězeňkyním mimořádně cenné služby, mnohým jistě zachránila život. Vděčnost a úctu Věře Pickové vyjádřili i pokrokoví Němci, kteří v obnoveném Růžovém sadu v Lidicích zasadili růži pojmenovanou Viera. Sama Věra Picková byla jednou z organizátorek sbírky na obnovu mezinárodního lidického parku, který v důsledku chabé údržby v 90. letech zplaněl a zarostl.

Na počátku 90. let se také stala spoluzakladatelkou Občanské iniciativy Vděčnost, kde vynakládala osobní velké úsilí na to, aby se zodpovědné instituce navrátily k péči o hroby a památníky osvoboditelů od fašismu.

Zásluhy Věry Pickové inspirovaly mnohé subjekty k tomu, že byla v uplynulém roce navržena na státní vyznamenání. Návrh předložila poslankyně Marta Semelová, připojil se poslanec Jan Klán. Obdobný návrh podala jménem levicových organizací a LKŽ přímo prezidentu republiky platforma Spojenectví Práce a Solidarity.

Předávala zkušenosti mladým

Čestné občanství MČ Praha 10 je udělováno osobnostem, které se zvláštním způsobem zasloužily o rozvoj městské části a přispěly k jejímu zviditelnění, reprezentaci či dosáhly významných úspěchů na poli vědy, sportu, kultury a vzdělávání. Věra Picková za svého života besedovala s dětmi a školní mládeží, své zkušenosti předávala mladé žurnalistické generaci.

Společně s Pickovou byl MČ Praha 10 oceněn, také in memoriam, operní pěvec Václav Zítek, sólista opery Národního divadla. Plaketu převzala jeho manželka.

(mh)

FOTO – archiv a Úřad MČ Praha 10

 

Seminář k osobnosti Božena Viková Kunětická - první poslankyně

[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4258.jpg]560
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4258_0.jpg]310
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4252.jpg]210
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4255.jpg]140
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4255_0.jpg]140
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4248.jpg]150
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4249.jpg]170
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4250.jpg]70
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4253.jpg]60
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4251.jpg]70
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4254.jpg]70
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4256.jpg]50
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/seminar-k-osobnosti-bozena-vikova-kuneticka-prvni-poslankyne/thumbs/thumbs_sam_4257.jpg]50

Rozhovor Haló novin se Soňou Markovou, předsedkyní Komise žen ÚV KSČM a členkou vládního Výboru pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích

Naším cílem je ocenit ženy, které přispívají ke zlepšení života

Končí další rok plný politické práce. Čím se členky Komise žen Ústředního výboru KSČM zabývaly letos?

Komise žen se za dobu své existence stala respektovanou součástí politiky KSČM. I když naše snahy nejsou vždy korunovány úspěchem, jsem ráda, že se nám pomalu daří měnit názory funkcionářů i řadových členů či sympatizantůmyslím teď mužů i žen na rovné zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách naší strany, na potřebu hledět na svět i specifickýma očima žen, naslouchat jejich názorům a návrhům řešení problémů, a třeba i používat genderově korektní jazyk. To sice vypadá jako zdánlivě směšná maličkost, ale žádný z mužů, delegátů sjezdu by zřejmě nechtěl být »delegátka Josef Novák«, zatímco já jsem byla »delegát Soňa Marková«, stejně jako ostatní účastnice.

Naše komise se vyjadřuje ke všem nevyřešeným genderovým problémům současné společnosti, ať už to jsou rozdíly mezi platy a důchody žen a mužů, feminizace chudoby, chybějící náhradní výživné matkám samoživitelkám (i otcům samoživitelům), nedostatek jeslí a školek i nemožnost skloubit rodinný a pracovní život, násilí na ženách, sexismus či nedostatečné zastoupení žen v rozhodovacích procesech, včetně politiky.

Pravidelně organizujeme vzdělávací semináře a mentorinky pro ženy i muže, kam si zveme odborníky a odbornice ze všech potřebných oborů.

Komise žen je respektovaná, přesto jsem zaznamenala, že její činnost není všemi členy a členkami komunistické strany vnímána jednoznačně pozitivně. Čím si to vysvětlujete?

Komise žen sice vznikla na základě rozhodnutí VIII. sjezdu a nikdo její potřebu a význam pro moderní levicovou stranu nezpochybnil ani na IX. sjezdu, ale negativní hlasy opakovaně zaznívají. Zvlášť tehdy, když se snažíme prosadit závazné pravidlo do kritérií pro sestavování kandidátních listin nebo když pořádáme semináře o osobnostech ženského hnutí, které sice nebyly členkami komunistické strany, ale ve své době se staly průkopnicemi v různých oblastech společenského, kulturního a politického života. Některé členky Komise žen se potýkají i s nechutí krajských funkcionářů KSČM zvát je na jednání krajských výborů a také se těmto některým funkcionářům příliš nechce spolupracovat při informování o našich akcích.

Někdy se setkáváme i s určitou dávkou nepochopení u samotných žen, které si své »významnější« postavení již samy vydobyly a nyní nemají potřebu a chuť pomoci svým následovnicím. Na vině také bývá určité stereotypní myšlení v duchu: celou dobu jsme to dělali takto, proč bychom to měli nyní měnit…

100 výročí VŘSR

Ženy-bojovnice ve dnech VŘSR – Alexandra Kollontaiová

V tomto článku, napsaném v roce 1927 (dost dlouho po bolševickém upevnění moci), Alexandra Michajlovna Kollontaiová popisuje vedoucí úlohu, již ženy hrály v ruské revoluci roku 1917. I když je hluboce zaměřen na bolševiky, dobře popisuje činnost dělnických žen v revoluci.

Jen tak na okraj: Pokud někomu alespoň z vás starších to jméno něco připomíná, jste na správné stopě; jde skutečně o sovětskou diplomatku, velvyslankyni ve Švédsku.

Kdo byly ženy, které se zúčastnily VŘSR? Izolovaní jednotlivci? Ne, byly jich spousty; deseti-, statisíce bezejmenných hrdinek, které, pochodujíce bok po boku s dělníky a rolníky pod rudým praporem a heslem sovětů, kráčely přes trosky carské teokracie do nové budoucnosti…

Když se ohlédnete zpět do minulosti, uvidíte je, ty masy bezejmenných hrdinek, které Říjen našel žijící v hladovějících městech, ve zbídačených vesnicích vypleněných válkou… se šálou na hlavě (zatím jen velmi zřídka s rudým šátkem), v obnošené sukni, záplatované zimní blůze. Mladé i staré, dělnice i ženy vojáků, rolnice i hospodyně z městské chudiny. Vzácněji, mnohem řidčeji v oněch dnech, dělnice na úřadech a odbornice, ženy vzdělané a kulturní. Ale mezi těmi, kdo nesli rudou vlajku k říjnovému vítězství, byly i ženy z řad inteligence- učitelky, zaměstnankyně úřadů, mladé studentky vysokých škol a univerzit, doktorky. Pochodovaly s radostí, neúnavně, cílevědomě. Šly kamkoli, kam byly poslány. Na frontu? Nasadily vojenskou čapku a staly se bojovnicemi v Rudé armádě. Když si nasadily rudé pásky, spěchaly na stanice první pomoci, aby pomohly Rudé frontě proti Kerenskému v Gatčině. Pracovaly jako spojařky. S úsměvem, naplněny vírou, že se děje něco závažného, že každá z nich je zoubkem v soukolí revoluce.