Ing.Hana Aulická Jírovcová - Ústecký kraj zvolená poslankyně

Ing. Květa Matušovská - Pardubický kraj zvolená poslankyně

Ing. Miloslava Vostrá - Středočeský kraj zvolená poslankyně

Jsou ženy ve společnosti opravdu rovnoprávné .......

Zvyšuje se počet týraných žen ......

 

Category Archives: Články

Celostátní setkání členek KSČM

 

 

 

 

 

 

 

 

V komisi žen nudu neznají

Členky Komise žen ÚV KSČM rozhodně nelení a stále něco vymýšlejí. Od doby, co byla tato komise zformována (tvoří ji 14 zástupkyň krajských organizací strany), systematicky pracují: pořádají každoročně dva osvětové semináře pro členky, členy, sympatizantky a sympatizanty, navrhují vedení strany opatření, která mají zvýšit možnosti žen uplatnit se v politice strany i v celé společnosti, a v souladu s moderními levicovými trendy předkládají návrhy, které reagují na výzvy doby.

V sobotu 14. dubna komise žen (KŽ) uspořádala v Praze celostátní setkání členek KSČM, kterého se zúčastnil také místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš (do jeho ranku patří odborné zázemí a spolupráce s občanským sektorem). Na setkání přišla i předsedkyně rozpočtového výboru Sněmovny Miloslava Vostrá a bývalá členka dolní komory Milada Halíková, jež má bohaté zkušenosti z ženského hnutí, neb je předsedkyní ČSŽ v Havířově. Také je zastupitelkou města a kandiduje do Senátu. Že by KŽ prvním ročníkem celostátního aktivu členek založila tradici?

Předsedkyně KŽ, zastupitelka Náchoda a kandidátka do Senátu Soňa Marková v úvodu shrnula situaci v angažovanosti žen v rámci komunistické strany. Podíl členek strany narůstá, avšak z 92 členů a členek ústředního výboru je jen dvanáct žen, z 22 členů a členek Výkonného výboru ÚV KSČM je pět žen, informovala. Ze 14 krajských organizacích stojí v čele ženy jen ve čtyřech (Praha, Liberecký, Jihočeský a Královéhradecký kraj) a jen 17 žen předsedá okresním (obvodním) výborům strany. »Naší straně by slušela i místopředsedkyně pro otázky rovných příležitostí,« přála by si Marková, která – jako vždy – ozvláštnila setkání trefnými a, žel, platnými citacemi jako například: »Žena musí vždy pracovat dvakrát důkladněji než muž, aby byli muži vůbec ochotni uznat, že něco dělá.« (Indíra Gándhíová)

Zkušenosti z praxe

Cenná byla diskuse, která nabídla řadu dobrých příkladů z práce členek KSČM pro občany, ale také se dotkla sociálně-ekonomických podmínek, v nichž ženy, a jejich rodiny, u nás žijí. KŽ ÚV KSČM se chce právě těmito aspekty života žen zabývat, protože její činnost není »jen gender«, jak se mylně někteří a některé domnívají.

Starostka Horních Bludovic v Moravskoslezském kraji Jana Pohludková je pyšná na to, že jí občané dávají najevo, jak jsou spokojeni se životem v obci. Pohludková vstoupila do politiky, když její děti byly již dospělé, a může se jí tedy věnovat naplno. To je právě onen handicap, který mají matky malých dětí, pokud se chtějí zapojit do veřejného života a není dostatek předškolních a volnočasových zařízení. Hnacím motorem je jí rodina, přátelé i obyvatelé obce. Pohludková se bude opět letos, na kandidátce KSČM, ucházet v komunálních volbách o hlasy voličů a voliček, aby mohla ve své práci pokračovat.

Odborářka Alena Grospičová z Mladé Boleslavi se pochlubila svými zkušenostmi. Podnik Škoda Auto, v němž je zaměstnána, bude nabírat další zaměstnance a zaměstnankyně a firma pro ně bude stavět byty a celkovou vybavenost. Jednou z hlavních priorit jihočeského regionu je podle předsedkyně OV KSČM Strakonice a tamního LKŽ Marie Pavlovičové úrazovost dětí. Pod záštitou zdravotně sociální fakulty byla realizována studie dětských úrazů v Jihočeském kraji. »Bylo osloveno 874 dětí ve věku do 18 let, a výsledky?« pokračovala Pavlovičová. Nejvíce úrazů je ve věkové skupině 11-14 let, větší procento u chlapců, většina úrazů se odehraje v domácím prostředí a okolí.

Helena Hendrychová z Prahy se angažuje v hnutí důchodců. Situace mnohých seniorů a seniorek je vážná, přitom počet obyvatel seniorského věku dosahuje tří milionů a jsou to významní voliči a voličky. Vyzvala KSČM, aby rázně prosazovala zlepšení ekonomické situace starodůchodců. Na to reagovala poslankyně Vostrá vysvětlením, že se musí změnit nastavení valorizace, a přiblížila mj. svá jednání s ministryní financí s cílem nalezení zdrojů pro výstavbu mateřských škol a jeslí v obcích se státním příspěvkem. »Ženy v politice jsou pragmatičtější,« poznamenala.

Jana Vaisharová z Brna uvedla svou životní zkušenost: nese důsledky toho, že vychovala s manželem tři děti a pracovala kvůli péči o ně několik let na zkrácený pracovní úvazek. Dnes je za to »bita« a čerpá nižší důchod. I to se musí nějak do budoucna zohlednit, apelovala. V besedě zazněly i další příspěvky (některé na tomto místě zveřejníme).

Návrhy na Ženu roku 2018

Marková připomněla, že do poloviny června je možné zasílat Komisi žen ÚV KSČM návrhy na ocenění straniček v rámci soutěže Žena roku 2018. »Když je v politice žen málo, mění politika ženy. Když je v politice žen více, mění ženy politiku,« zakončila aktiv dalším citátem.

Přijaté závěry, které budou postoupeny stranickým orgánům:

  1. Důsledné prosazování rovných příležitostí žen a mužů i boj proti stereotypům v myšlení považujeme za důležitou součást politiky a programu KSČM jako moderní levicové strany.
  2. Oceňujeme dosavadní pozitivní změny a tendence – jako je například doporučení k sestavování kandidátních listin do všech druhů voleb i důraz na řešení problematiky rovného postavení žen, odsouzení všech druhů diskriminace, domácího násilí na ženách i prosazování opatření pro slaďování rodinného a pracovního života žen v programu i politice KSČM.
  3. Jsme přesvědčeny o tom, že k opětovnému získání širší podpory ve společnosti je nutné:

a)      Prosadit více žen na kandidátní listiny KSČM do všech druhů voleb prostřednictvím přijetí závazného kritéria: na prvních dvou místech zip, na dalších pozicích v každé trojici vždy jeden/jedna opačného pohlaví.

b)      Na stranických schůzích a akcích pořádaných KSČM zajišťovat hlídání dětí a čas konání více přizpůsobit rodičům malých dětí. Přijmout strategii prosazování rovných příležitostí žen a mužů, aktivně podporovat vzdělávání členů a členek v této oblasti i činnost ženské složky v rámci KSČM.

c)      Do programu a následně do návrhů příslušných zákonů prosazovat:

–        Rovné odměňování žen a mužů ve srovnatelných pozicích;

–        Opatření ke slaďování pracovního a osobního života, tj. především flexibilní úvazky (zkrácené, sdílené, práce z domova) s úpravou pracovní náplně a spravedlivého odměňování, včetně výpočtu důchodu, a kvalitní finančně dostupná předškolní zařízení i další služby pro rodiče;

–        Zálohové výživné;

–        Zohlednění trvale pečujících a ošetřujících osob při výpočtu výše důchodu tak, aby neupadaly do chudoby;

–        Odmítnutí domácího násilí a nepřijatelnost všech projevů sexismu, včetně zákazu takové reklamy.

Zájemkyně a zájemci si po skončení setkání mohli prohlédnout paláce, domy a památky na Staroměstském náměstí v doprovodu zkušeného průvodce.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

 

Zranitelné sociální skupiny si zaslouží podporu

K Mezinárodnímu dni žen uspořádala v Bruselu evropská parlamentní frakce GUE/NGL jako každoročně třídenní ženské fórum, tentokráte pod názvem Feminismus bez hranic. Fórum, jehož jsem se zúčastnila, otevřela úvodním slovem poslankyně Evropského parlamentu Malin Björková. Současně byla zahájena výstava autorské grafiky na podporu žen, které opouštějí bludný kruh nedůstojného obchodu s lidmi – prostituci.

Druhý jednací den začal setkáním s hosty z Francie, Polska a Německa podporujícími kampaň MeToo. Následovaly tři jednací bloky. První, zabývající se migračním a protirasistickým bojem z feministického hlediska, zaměřený na nedodržování práv žen-migrantek a na jejich zvýšenou zranitelnost. Druhý, týkající se důležitosti dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení venkovských žen a dívek. Jednací den pak uzavřel blok třetí, zaměřený na problematiku rovnosti odměňování a potřeby kolektivního vyjednávání jako prvku rovnosti mezi pohlavími.

Poslední jednací den byl věnován problematice postavení dívek a mladých žen ve společnosti v době kultury sexismu, neboť je zaznamenán nárůst počtu znásilnění a masivního porna.

Nejen pro účastníky fóra, ale i pro širokou veřejnost byla na závěr posledního dne ve městě postavena »feministická vesnice«, kde měly organizace zabývající se podporou ženských práv možnost prezentovat své zkušenosti a dosavadní úspěchy v genderové problematice.

Bezohlednost korporací

Jaké jsou mé postřehy? Během fóra byly vyjadřovány kritické postoje k nezdravému vlivu nadnárodních korporací a jejich bezohledných praktik na společnost, zejména ve vztahu k nejvíce ohroženým skupinám, jakými jsou ženy-samoživitelky a mladé ženy ucházející se o své první zaměstnání. Byla identifikována zřejmá souvislost mezi drancováním společnosti jako celku, především vyváděním zisků, přesuny aktivit mezi zeměmi a daňovými optimalizacemi ze strany těchto korporací, a nelepšícím se postavením žen, neboť se prohlubuje všeobecná nerovnost.

Příjmové rozdíly zatěžují státní rozpočty

Také bylo konstatováno, že členské státy EU se potýkají s problémem rozdílů mezi odměňováním žen a mužů za stejnou práci, např. v Belgii je tento rozdíl 23 %, v Portugalsku 16 % a ve Španělsku 15 %. Tyto rozdíly dále zvětšují rozdíly v bonusech, které zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabízejí. Například v Belgii mají muži o 28 % více bonusů než ženy, mužům jsou nabízeny i jiné možnosti v důchodovém pojištění. Ve feminizovaných oborech (např. sociální oblast, školství) jsou obecně platy mnohem nižší než v oborech, kde pracují převážně muži. Rozhodně se dá říci, že současná Evropská unie má ještě daleko k genderově neutrální společnosti.

Tyto rozdíly zatěžují státní rozpočty! Pokud si totiž ženy vydělají méně v produktivním věku, mají pak i nižší důchody, jsou ve vyšším věku vystaveny riziku chudoby a častěji se stávají závislé na sociálních dávkách.

Dort s logem ženské frakce (rudá zaťatá pěst se symbolem žen) i logem Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) účastnicím zachutnal.

Belgie: průlomový zákon

V Belgii byl na podporu rovnosti v odměňování mezi muži a ženami v roce 2012 přijat zákon, který nařizuje podnikům nad 100 zaměstnanců zveřejňovat rozdíly v odměňování u žen a mužů. Jedná se o průlomovou právní normu a významný úspěch tamních odborů. Na druhu stranu existují země, např. Ekvádor a Peru, kde jsou práva žen, zejména na venkově, minimalizována. Přitom tyto ženy vyrábějí zemědělské produkty pro vývoz, který se významnou měrou podílí na HDP těchto zemí. V devadesátých letech dokonce došlo v Peru k hromadné sterilizaci 300 tisíc venkovských žen v rámci tzv. Národního programu reprodukčního zdraví a reprodukce. Většinou tyto ženy nevěděly, oč se jedná, vše jim bylo vysvětlováno ve španělštině, která není jejich rodným jazykem, a zákroky byly navíc provedeny na nepříliš dobré medicínské úrovni.

Ale ani v EU na tom nejsou venkovské ženy často o moc lépe, například ve Španělsku stále panuje představa, že musí být závislé na mužích.

Nové formy prostituce

Dalším velkým tématem k řešení je prostituce a její nové formy. V některých zemích je prostituce úřady chápána jako každá jiná práce. Tento pohled na prostituci mají například v Rakousku, kde se administrativně jedná o živnost. V sexuálním byznysu tam pracuje velké množství cizinek a migrantek, bez dokladů potřebných pro ucházení se o jiné zaměstnání. Získání patřičných dokladů je zdlouhavé, a tak těmto ženám často nic jiného nezbývá, aby se vůbec uživily.

Ve Španělsku byly zřízeny vzdělávací instituce poskytující ženám vzdělávání v oboru poskytování sexuálních služeb. Ve Švýcarsku je provozována kavárna, která je zaměřena na felaci (orální sex).

A v Argentině dokonce existují odbory prostitutek, které tvrdí, že prostituce je jako každá jiná práce a že prostitutky si tuto cestu zvolily samy. Ve skutečnosti však v těchto odborech nejsou všechny členky prostitutkami, je tam řada žen s vazbami na mezinárodní organizace poskytující prostitutkám finanční podporu, pro které se z toho stal byznys, a o omezení prostituce ve skutečnosti vůbec nestojí. Jde o velmi smutný případ, kdy ženy v podstatě kořistí na prostituci jiných žen.

Kde jsou války, »kvete« obchod se ženami

Prostituce představuje také velký problém ve státech, kde probíhají mírové mise. Ztrojnásobil se tam obchod se ženami a narostla dětská prostituce. Vojáci tzv. modrých přileb se často neštítí zneužívat místní ženy za pouhé jídlo.

Novým trendem v oblasti prostituce je tzv. sugar dating. Jedná se o seznamky, kde se mladé ženy nabízejí starším bohatým mužům za nějakou luxusní službu, například luxusní dovolenou či luxusní dárky. Na těchto seznamkách dochází často i k nabízení nezletilých dívek.

Mnoho lidí stále považuje feminismus za něco excentrického, ne-li přímo škodlivého. Takový pohled je ovšem daleko vzdálen pravdě. Feminismus je ve skutečnosti souhrnem celé řady prospěšných občanských aktivit soustřeďujících se na různé sociální skupiny v rámci zranitelnější části společnosti. Ve skutečnosti z výsledků dosažených feministkami profitují i muži, protože ve zdravé společnosti se žije lépe všem.

Tereza ČECHOVÁ HUMPOLCOVÁ, tajemnice Komise žen a vedoucí Oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM

FOTO – archiv autorky


 

 

Věra Picková – čestnou občankou Prahy 10

 

Levicová novinářka a známá antifašistka a odbojářka Věra Picková, která si prošla peklem nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, získala v úterý 9. ledna in memoriam čestné občanství pražské městské části, na jejímž území žila – Prahy 10. Návrh předložila zastupitelka Prahy 10 Jana Čunátová (KSČM).

Významné ocenění, které má podobu celostříbrné pamětní medaile s certifikátem v reprezentativní etuji, předali čtyřem potomkům Věry Pickové starosta Vladimír Novák (ČSSD) a předseda výboru pro udělování tohoto ocenění Oldřich Choděra (ODS). »Slavnostní akt se uskutečnil za přítomnosti jejích dětí – synů Michala Picka, Pavla Picka, Vladimíra Picka a dcery Mileny Dudkové. Přítomni byli také členové výboru pro udělování čestného občanství a dva členové rady,« sdělila Haló novinám Čunátová, která je sama členkou výboru pro udělování čestného občanství ZMČ Praha 10.

Věra Picková (1919-2003), to je jméno, které má mezi československými a německými antifašisty zvuk. Do odbojové činnosti se zapojila ihned od počátku protektorátu a německé nacistické okupace našich zemí. Žel, na konspirační schůzce byla gestapem zatčena a poté vězněna v Pečkárně. Za »činnost nepřátelskou Říši« byla od roku 1940 až do osvobození v roce 1945 vězněna v nacistickém KT Ravensbrück, kde prožila těžkých pět let.

 

Dcera Věry Pickové Milena Dudková se podepisuje do Pamětní knihy Prahy 10.

V koncentračním táboře se sblížila se spisovatelkou Milenou Jesenskou, lidickými ženami a také s novinářkou a zastupitelkou Ústředního pražského zastupitelstva Jožkou Jabůrkovou, která byla v tzv. táborovém bunkru nacisty brutálně ubita. Na pokrokový odkaz Jabůrkové Věra Picková nezapomněla, a jakmile byla po roce 1989 odstraněna z veřejného prostranství v Praze socha Jabůrkové, velmi se zasloužila o znovuvztyčení této velmi pěkné práce sochařky Věry Merhautové na Čestném pohřebišti Olšanských hřbitovů v hlavním městě.

Zachránila mnoho žen v koncentračním táboře

Věra Picková, jak dokládají její souputníci a pamětníci, po celý život obětavě pomáhala lidem a vynakládala úsilí, aby mladší generace nezapomínaly na memento války.

V koncentračním táboře zaujala místo ve zdravotní sekci, a tím pomohla zachránit mnohé vězeňkyně od smrti nebo deportace – tím, že například ženám diagnostikovala chorobu, s níž musely zůstat na marodce. Takto jako ošetřovatelka poskytovala spoluvězeňkyním mimořádně cenné služby, mnohým jistě zachránila život. Vděčnost a úctu Věře Pickové vyjádřili i pokrokoví Němci, kteří v obnoveném Růžovém sadu v Lidicích zasadili růži pojmenovanou Viera. Sama Věra Picková byla jednou z organizátorek sbírky na obnovu mezinárodního lidického parku, který v důsledku chabé údržby v 90. letech zplaněl a zarostl.

Na počátku 90. let se také stala spoluzakladatelkou Občanské iniciativy Vděčnost, kde vynakládala osobní velké úsilí na to, aby se zodpovědné instituce navrátily k péči o hroby a památníky osvoboditelů od fašismu.

Zásluhy Věry Pickové inspirovaly mnohé subjekty k tomu, že byla v uplynulém roce navržena na státní vyznamenání. Návrh předložila poslankyně Marta Semelová, připojil se poslanec Jan Klán. Obdobný návrh podala jménem levicových organizací a LKŽ přímo prezidentu republiky platforma Spojenectví Práce a Solidarity.

Předávala zkušenosti mladým

Čestné občanství MČ Praha 10 je udělováno osobnostem, které se zvláštním způsobem zasloužily o rozvoj městské části a přispěly k jejímu zviditelnění, reprezentaci či dosáhly významných úspěchů na poli vědy, sportu, kultury a vzdělávání. Věra Picková za svého života besedovala s dětmi a školní mládeží, své zkušenosti předávala mladé žurnalistické generaci.

Společně s Pickovou byl MČ Praha 10 oceněn, také in memoriam, operní pěvec Václav Zítek, sólista opery Národního divadla. Plaketu převzala jeho manželka.

(mh)

FOTO – archiv a Úřad MČ Praha 10

 

100 výročí VŘSR

Ženy-bojovnice ve dnech VŘSR – Alexandra Kollontaiová

V tomto článku, napsaném v roce 1927 (dost dlouho po bolševickém upevnění moci), Alexandra Michajlovna Kollontaiová popisuje vedoucí úlohu, již ženy hrály v ruské revoluci roku 1917. I když je hluboce zaměřen na bolševiky, dobře popisuje činnost dělnických žen v revoluci.

Jen tak na okraj: Pokud někomu alespoň z vás starších to jméno něco připomíná, jste na správné stopě; jde skutečně o sovětskou diplomatku, velvyslankyni ve Švédsku.

Kdo byly ženy, které se zúčastnily VŘSR? Izolovaní jednotlivci? Ne, byly jich spousty; deseti-, statisíce bezejmenných hrdinek, které, pochodujíce bok po boku s dělníky a rolníky pod rudým praporem a heslem sovětů, kráčely přes trosky carské teokracie do nové budoucnosti…

Když se ohlédnete zpět do minulosti, uvidíte je, ty masy bezejmenných hrdinek, které Říjen našel žijící v hladovějících městech, ve zbídačených vesnicích vypleněných válkou… se šálou na hlavě (zatím jen velmi zřídka s rudým šátkem), v obnošené sukni, záplatované zimní blůze. Mladé i staré, dělnice i ženy vojáků, rolnice i hospodyně z městské chudiny. Vzácněji, mnohem řidčeji v oněch dnech, dělnice na úřadech a odbornice, ženy vzdělané a kulturní. Ale mezi těmi, kdo nesli rudou vlajku k říjnovému vítězství, byly i ženy z řad inteligence- učitelky, zaměstnankyně úřadů, mladé studentky vysokých škol a univerzit, doktorky. Pochodovaly s radostí, neúnavně, cílevědomě. Šly kamkoli, kam byly poslány. Na frontu? Nasadily vojenskou čapku a staly se bojovnicemi v Rudé armádě. Když si nasadily rudé pásky, spěchaly na stanice první pomoci, aby pomohly Rudé frontě proti Kerenskému v Gatčině. Pracovaly jako spojařky. S úsměvem, naplněny vírou, že se děje něco závažného, že každá z nich je zoubkem v soukolí revoluce.

Ženy jsou stejně dobré nebo špatné jako muži

Na neděli připadl Den otců, na pondělí Den rovnosti žen a mužů. Tyto dny pojaly různé subjekty jako příležitost ohlédnout se, jak to s rovností mezi muži a ženami v České republice je, zamyslet se nad přetrvávajícími problémy a začít bez emocí i předsudků hledat řešení.

Komise žen ÚV KSČM poukázala na to, že ačkoli ženy netvoří ve společnosti menšinu a podle práva jsou již více než sto let »rovnocennými občany«, přesto jsou jim stále kladeny do cesty více či méně viditelné překážky. Těmi jsou především společenské předsudky, stereotypy, různé druhy diskriminace při sestavování kandidátních listin pro všechny typy voleb a také mnohem větší zodpovědnost za výchovu a péči o děti i staré rodiče nebo domácnost.

Velmi závažným problémem zůstává platová nerovnost mezi ženami a muži, poznamenala předsedkyně Komise žen Soňa Marková. Tento rozdíl je měřen jako relativní rozdíl v průměrném hrubém hodinovém výdělku všech zaměstnankyň a zaměstnanců. »Ženy v České republice si za hodinu vydělají v průměru o 22 % méně než muži. Rozdíl daleko převyšuje průměr ostatních evropských zemí, a ČR se tak řadí na konec žebříčku platové nerovnosti. Ženy přitom mají stejnou nebo i lepší kvalifikaci než muži,« uvádějí členky Komise žen ve svém stanovisku. Příčiny této velké platové nerovnosti vidí v diskriminaci na pracovišti, ženy často vykonávají profese s nízkým platovým ohodnocením a mimo manažerskou sféru. Dalším důvodem bývá konflikt mezi pracovními a rodinnými povinnostmi i fakt, že ženy chybějí na vyšších a vedoucích pozicích.

Velkým problémem je nedostatek předškolních zařízení a neochota zaměstnavatelů nabízet částečné a sdílené úvazky či práci z domova, aby bylo možné lépe sladit pracovní a rodinný život. V neposlední řadě jde také o nedocenění ženské práce a dovedností. »To, že ženy vydělávají v produktivním věku méně, se pak nevyhnutelně odrazí na jejich nižším důchodu a také vyšším riziku chudoby ve stáří,« zdůraznila Marková a zakončila přirovnáním: Ženy nejsou a nebudou lepší nebo horší. Jsou prostě stejně dobré nebo špatné jako muži.

Vícečetná diskriminace Romek

Problém příjmové nerovnosti připomněla také nezisková organizace Nesehnutí. Příjmová nerovnost má negativní dopad na kvalitu života různých skupin žen. Specifické a veřejnosti ne tolik viditelné životní zkušenosti mají v této oblasti romské ženy. ČR má podle výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 mezi členskými státy EU nejvyšší poměr romských žen aktivních na trhu práce (36 % romských žen zapojeno v pracovním procesu, přičemž průměr v EU činí 21 %). »Máme ale také nejvyšší procento romských žen, které se cítí diskriminované na základě etnicity ve své snaze najít si práci, celkem 35 % oproti průměru 22 % v EU,« poznamenávají Nesehnutí.

Romské ženy spadají do skupin, které v České republice čelí vícečetné diskriminaci. Jsou diskriminovány na základě toho, že jsou ženami, na základě etnické příslušnosti či věku. Dalšími faktory, které sehrávají roli v přístupu romských žen na trh práce, jsou vyšší nároky na péči o rodinu a domácnost, dosažené vzdělání a nízká či žádná kvalifikace.

Problémům v přístupu na trh práce nicméně čelí také romské ženy, které dosáhly vysokoškolského vzdělání. »Ve svém oboru sociální práce jsem byla vždy směřována jenom do oblasti práce s romskou komunitou a navzdory tomu, že můj diplom má stejnou váhu jako u ostatních absolventů a absolventek, moje etnicita určovala oblast, kde se můžu uplatnit. V organizacích mimo práci s romskou komunitou je těžké se prosadit. I proto jsem se po mých zkušenostech rozhodla pracovat na živnostenský list. Umožňuje mi to flexibilněji pracovat pro různé subjekty, spoléhat se na své schopnosti a slaďovat péči o rodinu a domácnost s prací,« předala svou zkušenost osmatřicetiletá Margita Rácová z Brna.

Příjmová nerovnost tedy není jen o rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. V případě romských žen se jedná o překonávání stereotypů o romské menšině nebo o rolích, které se od žen ve společnosti či romské komunitě očekávají.

Podíl mužů na rodičovské roste pomalu

Na rodičovskou dovolenou odcházejí u nás necelá dvě procenta otců. Podíl se zvedá, ale jen pomalu a nepatrně. Za posledních 15 let vzrostl zhruba o jeden procentní bod. Úřady práce v minulém roce podle údajů ministerstva práce vyplácely měsíčně v průměru 274 300 rodičovských příspěvků. Z nich 5200 pobírali muži a 269 100 ženy. Otcové tak tvořili zhruba 1,9 % rodičů, kteří zůstali s malými dětmi doma. V roce 2015 představovali 1,87 %, v roce 2010 to bylo 1,6 %, v roce 2005 1,4 % a v roce 2001 zhruba 0,79 %.

Ohled na různé potřeby obyvatel mužského a ženského pohlaví by měly brát obce a města. Shodli se na tom odborníci na mezinárodní konferenci Co je rovnost ve městě, která se konala v Praze právě u příležitosti Dne rovnosti žen a mužů. Při budování či opravách veřejných prostranství a budov, parků i bytových domů by samosprávy měly pamatovat na rozdílné potřeby žen a mužů a na jejich věk. Týká se to třeba městské dopravy, šířky chodníků, rozmístění laviček, orientačního značení či pouličního osvětlení. Hledisko rovnosti by se mělo promítnout do plánování, přípravy i realizace projektů.

Zkušenosti s městským plánováním v rozlišení muži/ženy má Vídeň. Město v průzkumech zjistilo, že ženy chodí více pěšky a více využívají hromadnou dopravu, muži naopak víc jezdí autem. U žen větší díl pohybu připadl na vodění dětí do školek a škol, doprovázení starších členů rodiny, nakupování a vyřizování na úřadech či poště.

(mh)