Mgr.Marta Semelová - vedoucí kandidátka za KSČM - Praha

Mgr.Dana Lysáková - vedoucí kandidátka za KSČM - Liberec

Pavlína Nováková Hrabálková - vedoucí kandidátka za KSČM - Jablonec nad Nisou

Mgr.Táňa Šormová - vedoucí kandidátka za KSČM - Hradec Králové

Mgr.Soňa Marková - kandidátka do Senátu PČR za KSČM - VO 47 Náchod

Mgr.Marta Semelová - kandidátka do Senátu PČR - VO 17 Praha

Ing.Eva Valjentová - kandidátka do Senátu PČR - VO 2 Sokolov

Mgr.Šárka Kalvová - kandidátka do Senátu PČR - VO 35 Jablonec nad Nisou

Zuzana Bohmová - kandidátka do Senátu PČR - VO 62 Prostějov

Dáša Bazalková - kandidátka do Senátu PČR - VO 77 Vsetín

PaedDr.Milada Halíková - kandidátka do Senátu PČR Karviná

 

Zranitelné sociální skupiny si zaslouží podporu

K Mezinárodnímu dni žen uspořádala v Bruselu evropská parlamentní frakce GUE/NGL jako každoročně třídenní ženské fórum, tentokráte pod názvem Feminismus bez hranic. Fórum, jehož jsem se zúčastnila, otevřela úvodním slovem poslankyně Evropského parlamentu Malin Björková. Současně byla zahájena výstava autorské grafiky na podporu žen, které opouštějí bludný kruh nedůstojného obchodu s lidmi – prostituci.

Druhý jednací den začal setkáním s hosty z Francie, Polska a Německa podporujícími kampaň MeToo. Následovaly tři jednací bloky. První, zabývající se migračním a protirasistickým bojem z feministického hlediska, zaměřený na nedodržování práv žen-migrantek a na jejich zvýšenou zranitelnost. Druhý, týkající se důležitosti dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení venkovských žen a dívek. Jednací den pak uzavřel blok třetí, zaměřený na problematiku rovnosti odměňování a potřeby kolektivního vyjednávání jako prvku rovnosti mezi pohlavími.

Poslední jednací den byl věnován problematice postavení dívek a mladých žen ve společnosti v době kultury sexismu, neboť je zaznamenán nárůst počtu znásilnění a masivního porna.

Nejen pro účastníky fóra, ale i pro širokou veřejnost byla na závěr posledního dne ve městě postavena »feministická vesnice«, kde měly organizace zabývající se podporou ženských práv možnost prezentovat své zkušenosti a dosavadní úspěchy v genderové problematice.

Bezohlednost korporací

Jaké jsou mé postřehy? Během fóra byly vyjadřovány kritické postoje k nezdravému vlivu nadnárodních korporací a jejich bezohledných praktik na společnost, zejména ve vztahu k nejvíce ohroženým skupinám, jakými jsou ženy-samoživitelky a mladé ženy ucházející se o své první zaměstnání. Byla identifikována zřejmá souvislost mezi drancováním společnosti jako celku, především vyváděním zisků, přesuny aktivit mezi zeměmi a daňovými optimalizacemi ze strany těchto korporací, a nelepšícím se postavením žen, neboť se prohlubuje všeobecná nerovnost.

Příjmové rozdíly zatěžují státní rozpočty

Také bylo konstatováno, že členské státy EU se potýkají s problémem rozdílů mezi odměňováním žen a mužů za stejnou práci, např. v Belgii je tento rozdíl 23 %, v Portugalsku 16 % a ve Španělsku 15 %. Tyto rozdíly dále zvětšují rozdíly v bonusech, které zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabízejí. Například v Belgii mají muži o 28 % více bonusů než ženy, mužům jsou nabízeny i jiné možnosti v důchodovém pojištění. Ve feminizovaných oborech (např. sociální oblast, školství) jsou obecně platy mnohem nižší než v oborech, kde pracují převážně muži. Rozhodně se dá říci, že současná Evropská unie má ještě daleko k genderově neutrální společnosti.

Tyto rozdíly zatěžují státní rozpočty! Pokud si totiž ženy vydělají méně v produktivním věku, mají pak i nižší důchody, jsou ve vyšším věku vystaveny riziku chudoby a častěji se stávají závislé na sociálních dávkách.

Dort s logem ženské frakce (rudá zaťatá pěst se symbolem žen) i logem Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) účastnicím zachutnal.

Belgie: průlomový zákon

V Belgii byl na podporu rovnosti v odměňování mezi muži a ženami v roce 2012 přijat zákon, který nařizuje podnikům nad 100 zaměstnanců zveřejňovat rozdíly v odměňování u žen a mužů. Jedná se o průlomovou právní normu a významný úspěch tamních odborů. Na druhu stranu existují země, např. Ekvádor a Peru, kde jsou práva žen, zejména na venkově, minimalizována. Přitom tyto ženy vyrábějí zemědělské produkty pro vývoz, který se významnou měrou podílí na HDP těchto zemí. V devadesátých letech dokonce došlo v Peru k hromadné sterilizaci 300 tisíc venkovských žen v rámci tzv. Národního programu reprodukčního zdraví a reprodukce. Většinou tyto ženy nevěděly, oč se jedná, vše jim bylo vysvětlováno ve španělštině, která není jejich rodným jazykem, a zákroky byly navíc provedeny na nepříliš dobré medicínské úrovni.

Ale ani v EU na tom nejsou venkovské ženy často o moc lépe, například ve Španělsku stále panuje představa, že musí být závislé na mužích.

Nové formy prostituce

Dalším velkým tématem k řešení je prostituce a její nové formy. V některých zemích je prostituce úřady chápána jako každá jiná práce. Tento pohled na prostituci mají například v Rakousku, kde se administrativně jedná o živnost. V sexuálním byznysu tam pracuje velké množství cizinek a migrantek, bez dokladů potřebných pro ucházení se o jiné zaměstnání. Získání patřičných dokladů je zdlouhavé, a tak těmto ženám často nic jiného nezbývá, aby se vůbec uživily.

Ve Španělsku byly zřízeny vzdělávací instituce poskytující ženám vzdělávání v oboru poskytování sexuálních služeb. Ve Švýcarsku je provozována kavárna, která je zaměřena na felaci (orální sex).

A v Argentině dokonce existují odbory prostitutek, které tvrdí, že prostituce je jako každá jiná práce a že prostitutky si tuto cestu zvolily samy. Ve skutečnosti však v těchto odborech nejsou všechny členky prostitutkami, je tam řada žen s vazbami na mezinárodní organizace poskytující prostitutkám finanční podporu, pro které se z toho stal byznys, a o omezení prostituce ve skutečnosti vůbec nestojí. Jde o velmi smutný případ, kdy ženy v podstatě kořistí na prostituci jiných žen.

Kde jsou války, »kvete« obchod se ženami

Prostituce představuje také velký problém ve státech, kde probíhají mírové mise. Ztrojnásobil se tam obchod se ženami a narostla dětská prostituce. Vojáci tzv. modrých přileb se často neštítí zneužívat místní ženy za pouhé jídlo.

Novým trendem v oblasti prostituce je tzv. sugar dating. Jedná se o seznamky, kde se mladé ženy nabízejí starším bohatým mužům za nějakou luxusní službu, například luxusní dovolenou či luxusní dárky. Na těchto seznamkách dochází často i k nabízení nezletilých dívek.

Mnoho lidí stále považuje feminismus za něco excentrického, ne-li přímo škodlivého. Takový pohled je ovšem daleko vzdálen pravdě. Feminismus je ve skutečnosti souhrnem celé řady prospěšných občanských aktivit soustřeďujících se na různé sociální skupiny v rámci zranitelnější části společnosti. Ve skutečnosti z výsledků dosažených feministkami profitují i muži, protože ve zdravé společnosti se žije lépe všem.

Tereza ČECHOVÁ HUMPOLCOVÁ, tajemnice Komise žen a vedoucí Oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM

FOTO – archiv autorky


 

 

Oslava MDŽ v Poslanecké sněmovně PČR 13.3.2018

MDŽ v PS PČR 13.3.2018

[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4438.jpg]480
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4439.jpg]400
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4439_0.jpg]270
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4441.jpg]200
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4442.jpg]180
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4443.jpg]140
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4444.jpg]100
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4445.jpg]70
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4446.jpg]70
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4447.jpg]50
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4448.jpg]50
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4449.jpg]70
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4450.jpg]60
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4451.jpg]60
[img src=http://komisezenkscm.cz/wp-content/flagallery/mdz-v-ps-pcr-13-3-2018/thumbs/thumbs_sam_4452.jpg]100

Prohlášení k MDŽ 2018

Prohlášení Komise žen k Mezinárodnímu dni žen

 Čínské přísloví říká, že sto mužů dokáže vytvořit tábor, ale jenom žena dokáže vytvořit domov. V dobách Velké francouzské revoluce ženy prosazovaly volební právo i pro ženy a v roce 1857 textilní dělnice pochodovaly New Yorkem, požadovaly zkrácení pracovní doby na deset hodin a rovná práva. Podobně i v roce 1908 se sešlo několik tisíc žen a pochodovalo ulicemi New Yorku. Demonstrovaly za zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, volební právo a za politická a hospodářská práva pro ženy.

Od roku 1911 se Mezinárodní den žen připomíná formou veřejných pochodů. Tehdy – ještě 19. března – vyšlo do ulic Německa, Rakouska – Uherska, Dánska a Švýcarska přes milion žen. Usilovaly o volební právo, právo na veřejné funkce i na práci a volaly po konci diskriminace v zaměstnání.

Dnes je tento mezinárodní svátek oslavou všech žen a připomenutím, že žádné sociální, ekonomické ani politické problémy nemohou být řešeny bez rovného zapojení žen a mužů. Ženy ale berou v průměru o 22 % nižší plat a následný rozdíl v důchodech činí 18 %, takže hovoříme o feminizaci chudoby. Ženy jsou také často obětí domácího násilí i násilí jako takového. Tyto ženy často nevyužívají účinnou pomoc ze strachu či studu. Prevence zatím není dostatečná.

V české populaci žije polovina žen a polovina mužů a v demokratické společnosti by proto zájmy žen i mužů měly být zastoupeny vyváženě. Proč tedy v politice stále z 80 procent rozhodují muži? Ženy se sice velmi aktivně a úspěšně angažují ve veřejné činnosti, ale ve vrcholové politice jich nacházíme stále jen minimálně. Musí totiž překonávat nejen nedůvěru ve své vlastní schopnosti a cítí větší odpovědnost za rodinu, ale tradičně mají také většinou více povinností i starostí s  domácností. Politika je pak historicky vnímána jako spíše „mužská záležitost“ s potřebou „ostrých loktů“ a někdy i „silného žaludku“. Jenže v politice je nanejvýš žádoucí naslouchat ostatním, hledat kompromisy a umět vyjednávat. Toto zase bývá vlastní právě ženám. Ženy u nás tvoří šedesát procent všech absolventů a absolventek vysokých škol, jsou schopnými manažerkami, vědkyněmi, podnikatelkami a působí úspěšně v mnoha profesích. Ještě před více než sto lety nebyly ženy považovány za dost chytré, aby vůbec mohly volit a i dnes mají někteří představu, že se mají ženy věnovat pouze dětem, domácnosti, vytvářet muži zázemí a být maximálně jeho ozdobou. Naštěstí už žijeme v době a ve společnosti, kde si čím dál více žen může svobodně vybrat svou cestu a spousta mužů se zase ráda a bez problémů stará o děti. Je správné, že od letošního února mohou i tatínkové po narození svého potomka být aspoň týden na placené otcovské dovolené. Na druhou stranu špatnou zprávou především pro matky samoživitelky je to, že ministryně práce a sociálních věcí za ANO nedávno odmítla návrh na tzv. zálohové výživné.

Také díky KSČM zůstal 8. březen i v polistopadové době významným dnem v kalendáři i životě České republiky. Využijme četných oslav Mezinárodního dne žen nejen k poděkování všem dívkám, matkám, babičkám a ocenění jejich práce, ale také k dalšímu úsilí za skutečné – nikoliv jen na papíře – zlepšení postavení žen ve všech oblastech našeho života.

 

Komise žen ÚV KSČM

Rozhovor s krajskou zastupitelkou za KSČM Zlínského kraje Evou Badinkovou

 

S lidmi je mi dobře

Prozraďte, prosím, recept na zvládnutí mnoha veřejných funkcí. Jste krajskou zastupitelkou, v roce 2016 jste kandidovala do Senátu. Vychovala jste tři děti, a předpokládám, že jste byla po celý váš život veřejně aktivní.

Omlouvám se, ale recepty se nekonají. Máte děti, staráte se. Tak to prostě je. Na politickou scénu jsem vstoupila, až když už děti byly velké a dospělé. To byla i výhoda, že dříve se děti rodily kolem 20. až 22. roku života ženy. Tak jsem i mladá babička.

Neskrýváte, že vaše manželství nevyšlo úplně tak, jak si zamilovaný pár zpravidla představuje, když stojí ve svatební den na radnici. Jak jste zvládla kolotoč »děti-domácnost-práce« prakticky sama? Nebo vám někdo pomohl v době, kdy byly vaše děti malé?

Byl to kolotoč denních povinností. Starší dcerka se potýká od malinka s astmatem a alergií. Byl to kolikráte boj o život. Pak přijde puberta a nevíte kam dříve. A že bylo pořád co řešit. Však která z žen tohle alespoň okrajově nepoznala. Naštěstí ta nejmladší je s odstupem deseti let, tak už starší děti pomohly. Byli jsme hodně pospolu a to bylo fajn. Vlastně jsem měla vždy plný dům dětí i od sousedů. Doučovala jsem je, vymýšlela mimoškolní aktivity. Bylo to náročné, ale pěkné období.

V profesním životě jste prošla od dělnické profese až na úřednickou pozici občanského zaměstnance u policie a dnes vaše jméno zdobí tituly Ing. a Bc. Čím vším jste byla – a jistě ráda? A v jakém oboru máte vysokoškolské tituly?

Opravdu jsem začínala od píky. Každé zaměstnání mi něco dalo. Rčení »vším, čím jsem byla, jsem byla ráda« pro mě jistě platí. Byť i negativní poznání vás posouvá o kousek výš a dál.

A vysokoškolské tituly? Ty nejsou důležité. Život sám je ta nejvyšší škola. Ale pokud se ptáte, tak je mám z oboru ekonomie, agrobiologie a regionálního rozvoje.

Jsou lidé, kteří se prodrali od píky k nějaké vyšší pozici a pak na lidi »dole« úplně zapomněli. Je to i váš příběh?

Jak bylo řečeno v předešlé otázce, začínala jsem od nuly. Když hovořím s lidmi, neskrývají zklamání z chování většiny politiků. V podstatě je to jen doba kolem voleb, kdy si vzpomenou na lidi, jinak se starají o svá koryta. Třeba horníci na Ostravsku jsou na rozpacích, já jsem dvacet let na Ostravsku žila. A nejen oni, takových lidí je daleko více.

Pokud takto někdo na lidi zapomene, to je přesně ta cesta, kterou jít nechci, a nepůjdu. Chodím ráda mezi lidi a je mi s nimi moc dobře.

Váš rejstřík současné veřejné činnosti – kromě krajské zastupitelky – je bohatší ještě o členství ve výboru pro sociálně právní ochranu dětí při MěÚ Holešov, kde bydlíte. Také však přednášíte na různých besedách. Kdo tyto akce pořádá?

Můj pracovní program je poměrně bohatý. Jako krajská zastupitelka mám povinnosti vyplývající z této funkce. Pro seniory ale mám čas vždy. Na besedy mě zvou různé organizace, které mají zájem o jejich uspořádání. Například Levicové kluby žen. Témata jsou daná, ale zpravidla orientovaná na bezpečnost seniorů a jejich ochranu před zneužitím různými prodejci, případně opravdu závažné téma domácího násilí.

 

Poraďte ženám, které zvažují, zdali se mají zapojit do veřejné činnosti. Jak je to například s uvolňováním z práce, pokud máte jednání?

Ženy v politice chybějí. Ten deficit je znát. Určitě by se ženy měly zapojovat do veřejných činností, ale každá má jinak nastavené priority a to je třeba brát v úvahu. Já problémy s uvolňováním ze zaměstnání nemám, ale také mám zákonem stanovenou dobu, po kterou mohu být mimo zaměstnání.

Na našem krajském úřadu jsem si nevšimla žádné školičky či zařízení pro děti, kam by mohly například ženy umístit své děti a jít si třeba něco zařídit. Možná by to stálo za úvahu.

Vím o vás, že se vám zajídají pouhé sliby politiků a vládních činitelů zvláště. Současná vláda premiéra Andreje Babiše, byť nemá posvěcení sněmovny, vypadá akčně. Jak ji hodnotíte?

Babiš je vůbec taková zvláštní figurka, mnohými je zatracován, mnohými oslavován. Je jako kukačka. Proč zrovna toto přirovnání? Kukačka je hnízdícím parazitem a Babiš zase občas parazituje na myšlenkách a volebních předsevzetí jiných. KSČM by mohla v tomto směru hodně povídat a myslím, že ne jen tato strana.

Ale než někoho odsoudíme, nechme jej dokázat, že umí a udělá něco pro lidi v téhle zemi. Pokud ne, ať jde.

Řekla jste, že lidé, kteří pracují, musí na tom být materiálně lépe než lidé, kteří z různých důvodů nepracují. Ale co senioři, kteří již pracovat nemohou? Co seniorky, které mají v průměru nižší důchody než muži? V Praze vídám často staré lidi, jak žebrají… To je velká výzva pro levici.

Mě to trápí, ale tato otázka má několik aspektů odpovědi. Je rozdíl mezi seniory, kteří v téhle zemi něco vytvořili a teď, v důsledku politických změn, mají důchody jako žebračenku, a mezi těmi, co na systému parazitují.

Je to opravdu na delší povídání. Moje maminka je důchodkyně, a je to bída s nouzí. Celý život pracovala a vychovala tři děti.

Také se zajímáte o pracovní příležitosti. Protože nyní prožíváme »zlaté časy« nízké nezaměstnanosti, jak se dovídáme z médií, jsou na tom tedy lidé ve vašem kraji či městě dobře? Vydělávají dost? A co morkovická oblast, o kterou jste projevila zájem při vaší senátní kampani?

Bohužel pracovních příležitostí není nikdy dost a zvláště těch dobře placených. Morkovsko by jistě přivítalo další pracovní příležitosti. I slavná Holešovská zóna by mohla díky investorům nabídnout zaměstnání mnoha lidem z této oblasti. Musí být ovšem taky slušně zaplaceno, ne aby lidé vydělávali jen na cestovné. Zlínsko není zrovna krajem, kde jsou průměrné platy v té výši, o které slýcháme. Znám to i u sebe.

Jaké jste měla ohlasy na to, že půvabná vzdělaná žena, notabene pracující ve státních službách, kandiduje do veřejných funkcí za autentickou levici?

Musím říct, že mnozí kolegové mi fandili a fandí. Myslím, že je dnes vidět posun i v této oblasti. Jen uvedu na pravou míru jednu vaši informaci: nejsem ve státních službách. Jsem občanský zaměstnanec policie. Nemám ty výhody, co státní zaměstnanci, což je sice nepochopitelné, ale je to tak.

Musím přiznat, že zvažuji změnu zaměstnání, hlavně z důvodů finančních. Zatím se totiž i přes některé interpelace nikdo postavením těchto lidí zabezpečujících chody policejních oddělení nezabýval. Ráda bych to změnila a něco v té oblasti udělala.

Monika HOŘENÍ

 


Kdo chce rozhodovat, musí něco vědět

Ve svém osobním volební programu, když jsem kandidovala do Senátu, jsem si stanovila jako jednu z priorit podporu integrovaného záchranného systému (IZS). Tato priorita zůstává i nadále na výsluní mého zájmu. Práci Policie ČR znám, protože jsem zaměstnána jako její civilní zaměstnanec, tak mě velmi zajímá praktická činnost ostatních složek IZS.

Známá teze, že kdo chce o něčem rozhodovat nebo do něčeho mluvit, by měl o dané věci také něco vědět, mě mj. inspirovala k návštěvě Oblastního střediska Zdravotnické záchranné služby Kroměříž, které má svá odloučená pracoviště v Bystřici pod Hostýnem a Morkovicích. Tedy v městech, která dobře znám. V souladu se svými závazky jsem v rámci svého mandátu krajské zastupitelky navštívila na podzim pracoviště záchranné služby v Kroměříži, kde jsem se rámcově seznámila s prací kroměřížských záchranářů. Byla mi dána možnost prohlédnout si poměrně detailně celé oblastní středisko v Kroměříži.

Vedoucí lékař oblastního střediska MUDr. Marek Obrtel mi objasnil systém fungování záchranářů v rámci integrovaného záchranného systému. Vyslovil spokojenost s materiálním a technických vybavením, je zřejmá velká péče ze strany krajského vedení ve Zlíně a zřizovatele, kterým je Zlínský kraj. Byla jsem přítomna i ostrému výjezdu posádky k nahlášenému případu. Vše bylo profesionálně dokonalé a klapalo podle jasných pravidel.

Musím ocenit vzorný pořádek ve všech prostorách objektu, sanitní vozy včetně záložních jsou pohotově k dispozici a v plném vybavení. Vedoucí lékař MUDr. Obrtel je profesionál a velký sympaťák.

Kromě toho chci uskutečnit návštěvy i dalších součástí IZS. Snažím se například s dotacemi pomáhat hasičům, hlavně těm dobrovolným.

Eva BADINKOVÁ

FOTO – archiv E. BADINKOVÉ

Věra Picková – čestnou občankou Prahy 10

 

Levicová novinářka a známá antifašistka a odbojářka Věra Picková, která si prošla peklem nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, získala v úterý 9. ledna in memoriam čestné občanství pražské městské části, na jejímž území žila – Prahy 10. Návrh předložila zastupitelka Prahy 10 Jana Čunátová (KSČM).

Významné ocenění, které má podobu celostříbrné pamětní medaile s certifikátem v reprezentativní etuji, předali čtyřem potomkům Věry Pickové starosta Vladimír Novák (ČSSD) a předseda výboru pro udělování tohoto ocenění Oldřich Choděra (ODS). »Slavnostní akt se uskutečnil za přítomnosti jejích dětí – synů Michala Picka, Pavla Picka, Vladimíra Picka a dcery Mileny Dudkové. Přítomni byli také členové výboru pro udělování čestného občanství a dva členové rady,« sdělila Haló novinám Čunátová, která je sama členkou výboru pro udělování čestného občanství ZMČ Praha 10.

Věra Picková (1919-2003), to je jméno, které má mezi československými a německými antifašisty zvuk. Do odbojové činnosti se zapojila ihned od počátku protektorátu a německé nacistické okupace našich zemí. Žel, na konspirační schůzce byla gestapem zatčena a poté vězněna v Pečkárně. Za »činnost nepřátelskou Říši« byla od roku 1940 až do osvobození v roce 1945 vězněna v nacistickém KT Ravensbrück, kde prožila těžkých pět let.

 

Dcera Věry Pickové Milena Dudková se podepisuje do Pamětní knihy Prahy 10.

V koncentračním táboře se sblížila se spisovatelkou Milenou Jesenskou, lidickými ženami a také s novinářkou a zastupitelkou Ústředního pražského zastupitelstva Jožkou Jabůrkovou, která byla v tzv. táborovém bunkru nacisty brutálně ubita. Na pokrokový odkaz Jabůrkové Věra Picková nezapomněla, a jakmile byla po roce 1989 odstraněna z veřejného prostranství v Praze socha Jabůrkové, velmi se zasloužila o znovuvztyčení této velmi pěkné práce sochařky Věry Merhautové na Čestném pohřebišti Olšanských hřbitovů v hlavním městě.

Zachránila mnoho žen v koncentračním táboře

Věra Picková, jak dokládají její souputníci a pamětníci, po celý život obětavě pomáhala lidem a vynakládala úsilí, aby mladší generace nezapomínaly na memento války.

V koncentračním táboře zaujala místo ve zdravotní sekci, a tím pomohla zachránit mnohé vězeňkyně od smrti nebo deportace – tím, že například ženám diagnostikovala chorobu, s níž musely zůstat na marodce. Takto jako ošetřovatelka poskytovala spoluvězeňkyním mimořádně cenné služby, mnohým jistě zachránila život. Vděčnost a úctu Věře Pickové vyjádřili i pokrokoví Němci, kteří v obnoveném Růžovém sadu v Lidicích zasadili růži pojmenovanou Viera. Sama Věra Picková byla jednou z organizátorek sbírky na obnovu mezinárodního lidického parku, který v důsledku chabé údržby v 90. letech zplaněl a zarostl.

Na počátku 90. let se také stala spoluzakladatelkou Občanské iniciativy Vděčnost, kde vynakládala osobní velké úsilí na to, aby se zodpovědné instituce navrátily k péči o hroby a památníky osvoboditelů od fašismu.

Zásluhy Věry Pickové inspirovaly mnohé subjekty k tomu, že byla v uplynulém roce navržena na státní vyznamenání. Návrh předložila poslankyně Marta Semelová, připojil se poslanec Jan Klán. Obdobný návrh podala jménem levicových organizací a LKŽ přímo prezidentu republiky platforma Spojenectví Práce a Solidarity.

Předávala zkušenosti mladým

Čestné občanství MČ Praha 10 je udělováno osobnostem, které se zvláštním způsobem zasloužily o rozvoj městské části a přispěly k jejímu zviditelnění, reprezentaci či dosáhly významných úspěchů na poli vědy, sportu, kultury a vzdělávání. Věra Picková za svého života besedovala s dětmi a školní mládeží, své zkušenosti předávala mladé žurnalistické generaci.

Společně s Pickovou byl MČ Praha 10 oceněn, také in memoriam, operní pěvec Václav Zítek, sólista opery Národního divadla. Plaketu převzala jeho manželka.

(mh)

FOTO – archiv a Úřad MČ Praha 10