Komise žen ÚV KSČM

K Mezinárodnímu dni žen uspořádala v Bruselu evropská parlamentní frakce GUE/NGL jako každoročně třídenní ženské fórum, tentokráte pod názvem Feminismus bez hranic. Fórum, jehož jsem se zúčastnila, otevřela úvodním slovem poslankyně Evropského parlamentu Malin Björková. Současně byla zahájena výstava autorské grafiky na podporu žen, které opouštějí bludný kruh nedůstojného obchodu s lidmi – prostituci.

Druhý jednací den začal setkáním s hosty z Francie, Polska a Německa podporujícími kampaň MeToo. Následovaly tři jednací bloky. První, zabývající se migračním a protirasistickým bojem z feministického hlediska, zaměřený na nedodržování práv žen-migrantek a na jejich zvýšenou zranitelnost. Druhý, týkající se důležitosti dosažení rovnosti žen a mužů a posílení postavení venkovských žen a dívek. Jednací den pak uzavřel blok třetí, zaměřený na problematiku rovnosti odměňování a potřeby kolektivního vyjednávání jako prvku rovnosti mezi pohlavími.

Poslední jednací den byl věnován problematice postavení dívek a mladých žen ve společnosti v době kultury sexismu, neboť je zaznamenán nárůst počtu znásilnění a masivního porna.

Nejen pro účastníky fóra, ale i pro širokou veřejnost byla na závěr posledního dne ve městě postavena »feministická vesnice«, kde měly organizace zabývající se podporou ženských práv možnost prezentovat své zkušenosti a dosavadní úspěchy v genderové problematice.

Bezohlednost korporací

Jaké jsou mé postřehy? Během fóra byly vyjadřovány kritické postoje k nezdravému vlivu nadnárodních korporací a jejich bezohledných praktik na společnost, zejména ve vztahu k nejvíce ohroženým skupinám, jakými jsou ženy-samoživitelky a mladé ženy ucházející se o své první zaměstnání. Byla identifikována zřejmá souvislost mezi drancováním společnosti jako celku, především vyváděním zisků, přesuny aktivit mezi zeměmi a daňovými optimalizacemi ze strany těchto korporací, a nelepšícím se postavením žen, neboť se prohlubuje všeobecná nerovnost.

Příjmové rozdíly zatěžují státní rozpočty

Také bylo konstatováno, že členské státy EU se potýkají s problémem rozdílů mezi odměňováním žen a mužů za stejnou práci, např. v Belgii je tento rozdíl 23 %, v Portugalsku 16 % a ve Španělsku 15 %. Tyto rozdíly dále zvětšují rozdíly v bonusech, které zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabízejí. Například v Belgii mají muži o 28 % více bonusů než ženy, mužům jsou nabízeny i jiné možnosti v důchodovém pojištění. Ve feminizovaných oborech (např. sociální oblast, školství) jsou obecně platy mnohem nižší než v oborech, kde pracují převážně muži. Rozhodně se dá říci, že současná Evropská unie má ještě daleko k genderově neutrální společnosti.

Tyto rozdíly zatěžují státní rozpočty! Pokud si totiž ženy vydělají méně v produktivním věku, mají pak i nižší důchody, jsou ve vyšším věku vystaveny riziku chudoby a častěji se stávají závislé na sociálních dávkách.

Dort s logem ženské frakce (rudá zaťatá pěst se symbolem žen) i logem Sjednocené evropské levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) účastnicím zachutnal.

Belgie: průlomový zákon

V Belgii byl na podporu rovnosti v odměňování mezi muži a ženami v roce 2012 přijat zákon, který nařizuje podnikům nad 100 zaměstnanců zveřejňovat rozdíly v odměňování u žen a mužů. Jedná se o průlomovou právní normu a významný úspěch tamních odborů. Na druhu stranu existují země, např. Ekvádor a Peru, kde jsou práva žen, zejména na venkově, minimalizována. Přitom tyto ženy vyrábějí zemědělské produkty pro vývoz, který se významnou měrou podílí na HDP těchto zemí. V devadesátých letech dokonce došlo v Peru k hromadné sterilizaci 300 tisíc venkovských žen v rámci tzv. Národního programu reprodukčního zdraví a reprodukce. Většinou tyto ženy nevěděly, oč se jedná, vše jim bylo vysvětlováno ve španělštině, která není jejich rodným jazykem, a zákroky byly navíc provedeny na nepříliš dobré medicínské úrovni.

Ale ani v EU na tom nejsou venkovské ženy často o moc lépe, například ve Španělsku stále panuje představa, že musí být závislé na mužích.

Nové formy prostituce

Dalším velkým tématem k řešení je prostituce a její nové formy. V některých zemích je prostituce úřady chápána jako každá jiná práce. Tento pohled na prostituci mají například v Rakousku, kde se administrativně jedná o živnost. V sexuálním byznysu tam pracuje velké množství cizinek a migrantek, bez dokladů potřebných pro ucházení se o jiné zaměstnání. Získání patřičných dokladů je zdlouhavé, a tak těmto ženám často nic jiného nezbývá, aby se vůbec uživily.

Ve Španělsku byly zřízeny vzdělávací instituce poskytující ženám vzdělávání v oboru poskytování sexuálních služeb. Ve Švýcarsku je provozována kavárna, která je zaměřena na felaci (orální sex).

A v Argentině dokonce existují odbory prostitutek, které tvrdí, že prostituce je jako každá jiná práce a že prostitutky si tuto cestu zvolily samy. Ve skutečnosti však v těchto odborech nejsou všechny členky prostitutkami, je tam řada žen s vazbami na mezinárodní organizace poskytující prostitutkám finanční podporu, pro které se z toho stal byznys, a o omezení prostituce ve skutečnosti vůbec nestojí. Jde o velmi smutný případ, kdy ženy v podstatě kořistí na prostituci jiných žen.

Kde jsou války, »kvete« obchod se ženami

Prostituce představuje také velký problém ve státech, kde probíhají mírové mise. Ztrojnásobil se tam obchod se ženami a narostla dětská prostituce. Vojáci tzv. modrých přileb se často neštítí zneužívat místní ženy za pouhé jídlo.

Novým trendem v oblasti prostituce je tzv. sugar dating. Jedná se o seznamky, kde se mladé ženy nabízejí starším bohatým mužům za nějakou luxusní službu, například luxusní dovolenou či luxusní dárky. Na těchto seznamkách dochází často i k nabízení nezletilých dívek.

Mnoho lidí stále považuje feminismus za něco excentrického, ne-li přímo škodlivého. Takový pohled je ovšem daleko vzdálen pravdě. Feminismus je ve skutečnosti souhrnem celé řady prospěšných občanských aktivit soustřeďujících se na různé sociální skupiny v rámci zranitelnější části společnosti. Ve skutečnosti z výsledků dosažených feministkami profitují i muži, protože ve zdravé společnosti se žije lépe všem.

Tereza ČECHOVÁ HUMPOLCOVÁ, tajemnice Komise žen a vedoucí Oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM

FOTO – archiv autorky

Levicová novinářka a známá antifašistka a odbojářka Věra Picková, která si prošla peklem nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, získala v úterý 9. ledna in memoriam čestné občanství pražské městské části, na jejímž území žila – Prahy 10. Návrh předložila zastupitelka Prahy 10 Jana Čunátová (KSČM).

Významné ocenění, které má podobu celostříbrné pamětní medaile s certifikátem v reprezentativní etuji, předali čtyřem potomkům Věry Pickové starosta Vladimír Novák (ČSSD) a předseda výboru pro udělování tohoto ocenění Oldřich Choděra (ODS). »Slavnostní akt se uskutečnil za přítomnosti jejích dětí – synů Michala Picka, Pavla Picka, Vladimíra Picka a dcery Mileny Dudkové. Přítomni byli také členové výboru pro udělování čestného občanství a dva členové rady,« sdělila Haló novinám Čunátová, která je sama členkou výboru pro udělování čestného občanství ZMČ Praha 10.

Věra Picková (1919-2003), to je jméno, které má mezi československými a německými antifašisty zvuk. Do odbojové činnosti se zapojila ihned od počátku protektorátu a německé nacistické okupace našich zemí. Žel, na konspirační schůzce byla gestapem zatčena a poté vězněna v Pečkárně. Za »činnost nepřátelskou Říši« byla od roku 1940 až do osvobození v roce 1945 vězněna v nacistickém KT Ravensbrück, kde prožila těžkých pět let.

V koncentračním táboře se sblížila se spisovatelkou Milenou Jesenskou, lidickými ženami a také s novinářkou a zastupitelkou Ústředního pražského zastupitelstva Jožkou Jabůrkovou, která byla v tzv. táborovém bunkru nacisty brutálně ubita. Na pokrokový odkaz Jabůrkové Věra Picková nezapomněla, a jakmile byla po roce 1989 odstraněna z veřejného prostranství v Praze socha Jabůrkové, velmi se zasloužila o znovuvztyčení této velmi pěkné práce sochařky Věry Merhautové na Čestném pohřebišti Olšanských hřbitovů v hlavním městě.

Zachránila mnoho žen v koncentračním táboře

Věra Picková, jak dokládají její souputníci a pamětníci, po celý život obětavě pomáhala lidem a vynakládala úsilí, aby mladší generace nezapomínaly na memento války.

V koncentračním táboře zaujala místo ve zdravotní sekci, a tím pomohla zachránit mnohé vězeňkyně od smrti nebo deportace – tím, že například ženám diagnostikovala chorobu, s níž musely zůstat na marodce. Takto jako ošetřovatelka poskytovala spoluvězeňkyním mimořádně cenné služby, mnohým jistě zachránila život. Vděčnost a úctu Věře Pickové vyjádřili i pokrokoví Němci, kteří v obnoveném Růžovém sadu v Lidicích zasadili růži pojmenovanou Viera. Sama Věra Picková byla jednou z organizátorek sbírky na obnovu mezinárodního lidického parku, který v důsledku chabé údržby v 90. letech zplaněl a zarostl.

Na počátku 90. let se také stala spoluzakladatelkou Občanské iniciativy Vděčnost, kde vynakládala osobní velké úsilí na to, aby se zodpovědné instituce navrátily k péči o hroby a památníky osvoboditelů od fašismu.

Zásluhy Věry Pickové inspirovaly mnohé subjekty k tomu, že byla v uplynulém roce navržena na státní vyznamenání. Návrh předložila poslankyně Marta Semelová, připojil se poslanec Jan Klán. Obdobný návrh podala jménem levicových organizací a LKŽ přímo prezidentu republiky platforma Spojenectví Práce a Solidarity.

Předávala zkušenosti mladým

Čestné občanství MČ Praha 10 je udělováno osobnostem, které se zvláštním způsobem zasloužily o rozvoj městské části a přispěly k jejímu zviditelnění, reprezentaci či dosáhly významných úspěchů na poli vědy, sportu, kultury a vzdělávání. Věra Picková za svého života besedovala s dětmi a školní mládeží, své zkušenosti předávala mladé žurnalistické generaci.

Společně s Pickovou byl MČ Praha 10 oceněn, také in memoriam, operní pěvec Václav Zítek, sólista opery Národního divadla. Plaketu převzala jeho manželka.

(mh)

FOTO – archiv a Úřad MČ Praha 10