Monitorovací zpráva
Rovnost žen a mužů v nedohlednu aneb Ženy mají více práce a méně peněz
U příležitosti Mezinárodního dne žen 2017 představila koalice Social Watch monitorovací zprávu o stavu genderové rovnosti.
»Přestože ženy získaly volební právo a mají přístup ke vzdělání, je rovnost žen a mužů stále během na dlouhou trať. Ženy jsou více ohroženy chudobou a sociálním vyloučením než muži. Dalším palčivým problémem je násilí na ženách a migrantkách. S nějakou formou násilí se v průběhu života setkala zhruba každá třetí žena,« přibližuje hlavní témata zprávy její editorka Markéta Mottlová z české koalice Social Watch.
Samoživitelé/lky pětkrát více ohroženi/y chudobou
V ČR jsou rodiče samoživitelé, z nichž matky tvoří 87 %, více než pětkrát častěji ohroženi chudobou než úplné rodiny s dětmi (21,9 % vs. 4,1 %). V praxi vidíme, že za chudobou pracujících matek samoživitelek stojí nejčastěji prekérní zaměstnávání (brigády, snížené úvazky, nevýhodné práce z domova) a nižší mzdy. V současné době pobírají ženy měsíčně v průměru o 22,5 % méně než muži. Nerovné odměňování v práci se následně odráží i v nižších důchodových dávkách pro ženy. Další skupinou žen ohroženou chudobou jsou právě samotně žijící seniorky. V jednočlenných domácnostech se seniory a seniorkami nad 65 let je v ČR ohroženo chudobou dvakrát více žen než mužů (20,7 % žen a 9,3 % mužů).
Nejzávažnějším projevem genderové nerovnosti je násilí na ženách. V květnu 2016 sice Česká republika podepsala, jako předposlední stát EU, Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (Istanbulská úmluva), ale dosud ji neratifikovala. Smlouva tak zatím nevstoupila v platnost. V evropském kontextu se nedaří reflektovat specifickou situaci a odlišné potřeby migrantek. Neustálé riziko ohrožení násilím doprovází ženy a dívky během cesty do Evropy a později i v přijímacích zařízeních, kde nejsou oddělené toalety a sprchy. Násilí, které je přimělo opustit domovy, je tak provází i na cestě za bezpečím v Evropě.
Na marginalizované skupiny žen (seniorky, Romky, migrantky, samoživitelky a ženy bez domova) se zaměřuje i letošní kampaň České ženské lobby Ženy přejí ženám. »Při letošní oslavě Mezinárodního dne žen jsme se rozhodly upozornit na ženy, které jsou v naší společnosti nejvíce znevýhodněné. Navštívíme proto denní centrum pro ženy bez domova, osobně jim popřejeme a poptáme se, co by pro ně Česká ženská lobby mohla udělat. Solidarita je důležitým principem ženského hnutí,« přibližuje letošní plány na 8. března předsedkyně Jana Smiggels Kavková.
Velkým problémem je postavení žen v globální ekonomice. »Podle statistik OSN ženy věnují práci, včetně té neplacené, více času než muži, jejich příjmy jsou až o 30 % nižší. Velká část té nejhorší a nejhůře placené práce, na níž stojí globální ekonomika, je vykonávána ženami. Většinou v otřesných pracovních podmínkách. Přes veškeré závazky státy ani mezinárodní společenství proti tomu dosud nebyly schopny zakročit,« uvádí Tomáš Tožička, předseda Social Watch Česká republika.
Celá monitorovací zpráva Social Watch o stavu genderové rovnosti je k dispozici na www.socialwatch.cz.
(za)
Křest knihy – Sólo pro soprán
Zpívají soprán v politice
Výpovědi žen, kterým o něco jde. Asi tak by bylo možné ve zkratce shrnout obsah více než 230 stránkové publikace, kterou v loňském roce vydal Sociologický ústav Akademie věd ČR ve spolupráci s Fórem 50 %. Nese název Sólo pro soprán: O ženách v české politice a v této rubrice jsme ji již před časem trochu představili.
Do života publikaci vyprovodilo mnoho sudiček. Na křest kapkou šampaňského do pražské Galerie Langhans přišly v závěru listopadu z politicky angažovaných žen ministryně Michaela Marksová, poslankyně Soňa Marková a Helena Válková ad. Čtenářka (věřím, že po knížce sáhnou především ženy) se docela rychle začte do rozhovorů se třinácti současnými českými političkami, které pro to, aby se prosadily ve veřejném životě, musely překonat mnohé nepohodlí, musely zabojovat a dnes zaujímají politické funkce, díky nimž ovlivňují správu věcí veřejných. Ačkoli jsou z různých politických hnutí a stran a mají tudíž rozličné názory i na možnosti podpory žen v politice a gender jako takový, spojuje je velká aktivita a zápal pro vše, co dělají. Ano, tyto ženy jsou pilné, umí si zorganizovat čas, aby s náročnou prací zvládly i rodinu. Děti má většina z nich.
Prohlášení Komise žen ÚV KSČM k Mezinárodnímu dni žen
Za posledních více než sto let od doby, kdy byl poprvé slaven 8. březen jako mezinárodní svátek, došlo ve společenském postavení žen k významnému pokroku. Ženy získaly právo volit, přístup na univerzity a trh práce, účastní se politického života a mají větší kontrolu nad rozhodnutími, která se dotýkají jich samotných. Přesto se ženy stále potýkají s řadou problémů, předsudků a stereotypů, které brání jejich osobnímu, profesnímu a tvořivému rozvoji.
Při příležitosti letošních oslav Mezinárodního dne žen, vyzývá Komise žen při ÚV KSČM k vytvoření příznivějšího prostředí a lepších podmínek pro profesní uplatnění žen, k zajištění dostatečných kapacit předškolních zařízení pro děti, k podpoře flexibilních forem práce a k zajištění rovného odměňování, k důslednému boji proti násilí na ženách, ke zlepšení postavení samoživitelek i k řešení tíživého postavení seniorek. Ženy jsou, bohužel, stále nedostatečně zastoupeny v rozhodovacích pozicích jak v politice, tak ve firmách. Přitom průzkumy veřejného mínění i praxe jednoznačně prokazují, že nejlépe fungují smíšené kolektivy a to platí i o politické scéně.
Využijme 8. březen v roce pro Českou republiku tak důležitých voleb do Poslanecké sněmovny k připomenutí tohoto významného mezinárodního svátku jako dne boje proti diskriminaci všeho druhu, za skutečnou rovnoprávnost žen a mužů a především za nezadatelné právo všech lidí žít v míru a sociální spravedlnosti.
Soňa Marková – předsedkyně Komise žen ÚV KSČM, poslankyně PS PČR
Mezinárodní den žen
„Ženy nechtěly nikdy víc než rovnoprávnost“
Ženy na celém světě
nežádaly víc
než možnost
podílet se na krásách světa
Ženy nikdy nežádaly nic víc
než rovnoprávnost
Řečeno docela prostě,
chceme politickou,ekonomickou
a sociální rovnost
(3.světová konference,Ottawa
MarieMajerová – národní umělkyně
Máme zapomenout na Majerovou?
Spisovatelka a novinářka Marie Majerová, která zemřela před 50 lety (16. ledna 1967) v nedožitých 85 letech, byla též významnou feministkou, která jako zotročující viděla kapitalistický systém a nerovnost pohlaví v něm. V Haló novinách jsme v úterý informovali, že její rodné město Úvaly likviduje postupně vše, co Majerovou jen trochu připomíná – název náměstí, kulturní dům i místo jejího narození…
Majerová proslula také jako femme fatale avantgardních umělců. »Svým zjevem ztělesňovala typ české krásy a svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapeným pohledem,« napsal o ní básník Jaroslav Seifert.
Narodila se jako Marie Bartošová 1. února 1882. Jako umělecký pseudonym si zvolila příjmení nevlastního otce. Pocházela z chudých poměrů, živila se jako služebná v Budapešti či úřednice v Praze, kde navštěvovala večerní obchodní školu a stýkala se se sociálnědemokratickou mládeží i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna.
Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala až dva roky po narození jejich syna Pravoslava. Krátce nato odešla sama do Paříže, kde navštěvovala Sorbonnu a pohybovala se v tamních bohémských kruzích. Po dvou letech se vrátila do Prahy, kde přispívala do sociálnědemokratických periodik. V roce 1921 stála u zrodu KSČ a pracovala v jejích periodikách jako redaktorka. Redigovala též časopisy pro ženy.
Úctyhodnou publikaci nazvanou Femme fatale české avantgardy s podtitulem Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu (Akropolis, edice Skrytá moderna, 2011) o ní napsala Dana Nývltová. Majerovou zkoumá od počátku 20. století do druhé světové války a uvádí i četné publicistické texty spisovatelky, cenné pro ženské hnutí, v nichž Majerová přispívala k osvětě čtenářek.
Podle Nývltové je Majerová fascinující osobou, patrně jednou z našich nejvýraznějších osobností začátku století a první republiky. Označuje ji za »zlomovou spisovatelku«. Její studie ukazuje Majerovou jako »ženu, soukromou osobu, agitátorku, političku, feministku, matku, spisovatelku, experimentátorku, intuitivní ‚literární historičku a teoretičku‘, čtenářku a také provokatérku. Majerová totiž provokuje k reakcím. A to jak svým dílem využívajícím neobvyklé postupy a strategie, tak svou osobností, která na sebe strhává pozornost…«
A na tuto ženu máme zapomenout?
(mh)
