Křest knihy – Sólo pro soprán
Zpívají soprán v politice
Výpovědi žen, kterým o něco jde. Asi tak by bylo možné ve zkratce shrnout obsah více než 230 stránkové publikace, kterou v loňském roce vydal Sociologický ústav Akademie věd ČR ve spolupráci s Fórem 50 %. Nese název Sólo pro soprán: O ženách v české politice a v této rubrice jsme ji již před časem trochu představili.
Do života publikaci vyprovodilo mnoho sudiček. Na křest kapkou šampaňského do pražské Galerie Langhans přišly v závěru listopadu z politicky angažovaných žen ministryně Michaela Marksová, poslankyně Soňa Marková a Helena Válková ad. Čtenářka (věřím, že po knížce sáhnou především ženy) se docela rychle začte do rozhovorů se třinácti současnými českými političkami, které pro to, aby se prosadily ve veřejném životě, musely překonat mnohé nepohodlí, musely zabojovat a dnes zaujímají politické funkce, díky nimž ovlivňují správu věcí veřejných. Ačkoli jsou z různých politických hnutí a stran a mají tudíž rozličné názory i na možnosti podpory žen v politice a gender jako takový, spojuje je velká aktivita a zápal pro vše, co dělají. Ano, tyto ženy jsou pilné, umí si zorganizovat čas, aby s náročnou prací zvládly i rodinu. Děti má většina z nich.
Prohlášení Komise žen ÚV KSČM k Mezinárodnímu dni žen
Za posledních více než sto let od doby, kdy byl poprvé slaven 8. březen jako mezinárodní svátek, došlo ve společenském postavení žen k významnému pokroku. Ženy získaly právo volit, přístup na univerzity a trh práce, účastní se politického života a mají větší kontrolu nad rozhodnutími, která se dotýkají jich samotných. Přesto se ženy stále potýkají s řadou problémů, předsudků a stereotypů, které brání jejich osobnímu, profesnímu a tvořivému rozvoji.
Při příležitosti letošních oslav Mezinárodního dne žen, vyzývá Komise žen při ÚV KSČM k vytvoření příznivějšího prostředí a lepších podmínek pro profesní uplatnění žen, k zajištění dostatečných kapacit předškolních zařízení pro děti, k podpoře flexibilních forem práce a k zajištění rovného odměňování, k důslednému boji proti násilí na ženách, ke zlepšení postavení samoživitelek i k řešení tíživého postavení seniorek. Ženy jsou, bohužel, stále nedostatečně zastoupeny v rozhodovacích pozicích jak v politice, tak ve firmách. Přitom průzkumy veřejného mínění i praxe jednoznačně prokazují, že nejlépe fungují smíšené kolektivy a to platí i o politické scéně.
Využijme 8. březen v roce pro Českou republiku tak důležitých voleb do Poslanecké sněmovny k připomenutí tohoto významného mezinárodního svátku jako dne boje proti diskriminaci všeho druhu, za skutečnou rovnoprávnost žen a mužů a především za nezadatelné právo všech lidí žít v míru a sociální spravedlnosti.
Soňa Marková – předsedkyně Komise žen ÚV KSČM, poslankyně PS PČR
Mezinárodní den žen
„Ženy nechtěly nikdy víc než rovnoprávnost“
Ženy na celém světě
nežádaly víc
než možnost
podílet se na krásách světa
Ženy nikdy nežádaly nic víc
než rovnoprávnost
Řečeno docela prostě,
chceme politickou,ekonomickou
a sociální rovnost
(3.světová konference,Ottawa
MarieMajerová – národní umělkyně
Máme zapomenout na Majerovou?
Spisovatelka a novinářka Marie Majerová, která zemřela před 50 lety (16. ledna 1967) v nedožitých 85 letech, byla též významnou feministkou, která jako zotročující viděla kapitalistický systém a nerovnost pohlaví v něm. V Haló novinách jsme v úterý informovali, že její rodné město Úvaly likviduje postupně vše, co Majerovou jen trochu připomíná – název náměstí, kulturní dům i místo jejího narození…
Majerová proslula také jako femme fatale avantgardních umělců. »Svým zjevem ztělesňovala typ české krásy a svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapeným pohledem,« napsal o ní básník Jaroslav Seifert.
Narodila se jako Marie Bartošová 1. února 1882. Jako umělecký pseudonym si zvolila příjmení nevlastního otce. Pocházela z chudých poměrů, živila se jako služebná v Budapešti či úřednice v Praze, kde navštěvovala večerní obchodní školu a stýkala se se sociálnědemokratickou mládeží i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna.
Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala až dva roky po narození jejich syna Pravoslava. Krátce nato odešla sama do Paříže, kde navštěvovala Sorbonnu a pohybovala se v tamních bohémských kruzích. Po dvou letech se vrátila do Prahy, kde přispívala do sociálnědemokratických periodik. V roce 1921 stála u zrodu KSČ a pracovala v jejích periodikách jako redaktorka. Redigovala též časopisy pro ženy.
Úctyhodnou publikaci nazvanou Femme fatale české avantgardy s podtitulem Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu (Akropolis, edice Skrytá moderna, 2011) o ní napsala Dana Nývltová. Majerovou zkoumá od počátku 20. století do druhé světové války a uvádí i četné publicistické texty spisovatelky, cenné pro ženské hnutí, v nichž Majerová přispívala k osvětě čtenářek.
Podle Nývltové je Majerová fascinující osobou, patrně jednou z našich nejvýraznějších osobností začátku století a první republiky. Označuje ji za »zlomovou spisovatelku«. Její studie ukazuje Majerovou jako »ženu, soukromou osobu, agitátorku, političku, feministku, matku, spisovatelku, experimentátorku, intuitivní ‚literární historičku a teoretičku‘, čtenářku a také provokatérku. Majerová totiž provokuje k reakcím. A to jak svým dílem využívajícím neobvyklé postupy a strategie, tak svou osobností, která na sebe strhává pozornost…«
A na tuto ženu máme zapomenout?
(mh)
Sjezd Evropské levice – prosinec 2016
EL-fem: Evropo, kudy a jak?
V pátek 16. prosince se v Berlíně v tamním Kongresovém centru konalo shromáždění žen Evropské levice, tentokrát pod heslem Budování ženských aliancí. Celkem 73 žen a čtyři muži (většinou v roli překladatelů) se sešli k debatě nad návrhem nového projektu, který měl být představen na berlínském Pátém sjezdu Evropské levice (EL). O tomto rokování jsme informovali.
Projekt – také pod názvem Feministickým karavanem po Evropě – vznikl na podporu ženských práv, sebevzdělávání žen, vzájemného hlubšího porozumění a šíření levicové politiky, ale i na začátek volební kampaně v roce 2019. Tři karavany zosobňují tři nosná témata: Militarizace, Rodinná politika a Ženská práce.
Ženy z různých zemí společně vytvoří tzv. karavany, projedou napříč Evropou a setkají se s představiteli jednotlivých států. Hlavní myšlenkou projektu je feministická kritika neoliberální kapitalistické politiky úspor a škrtů. Výsledkem by mělo být odhalení a pojmenování problémů, jejich zevšeobecnění a hlavně popularizování cesty k překonání této situace.
V rozsáhlé a bouřlivé diskusi na shromáždění EL-fem (žen Evropské levice) delegátky daly jasně najevo, že ženy o svá práva chtějí bojovat a také chtějí hledat cestu, jak překonat krizi levicové politiky v Evropě. V Evropě (tedy EU) totiž politika elit zakládá, navzdory proklamacím, nerovné podmínky. Většina diskutujících vyzývala k mobilizaci lidí i vlád.
Bděme!
U nás v České republice máme štěstí, že se nás mnohé otázky, které byly nastoleny na ženském zasedání, netýkají. Víme, že politika naší vlády sice není nastavena na dodržování ženských práv, přesto ženy v České republice svou prací dokazují, že je nutné s nimi počítat všude – v politice, kultuře, sociální oblasti, ale i v běžném životě, veřejném životě…, že se budeme i nadále snažit o srovnání mezd mužů a žen (na shodných pracovních pozicích), starobních důchodů, o zvýšení minimální mzdy apod.
Končí rok 2016, rok 2017 stojí již připraven za branami silvestrovských oslav. Jednání v Berlíně svými otázkami typu Evropo, kudy a jak? Evropo, co vlastně chceš? Je na tvoje přání vhodná doba? a mnoha dalšími nám připomněla odkaz čs. národního hrdiny, antifašisty Julia Fučíka »Lidé, bděte!«.
Za ženy doplňujeme: Bděme a udělejme všechno pro zlepšení života v Evropě co nejdříve!
Poslankyně Alena NOHAVOVÁ a předsedkyně RR LKŽ Květa ŠLAHÚNKOVÁ
Jen přijímat rezoluce nestačíJak naše čtenáře a čtenářky 17. prosince informovala ve zpravodajství ze zahraničí Haló novin Helena Grofová z mediálního úseku ÚV KSČM (jež byla kromě Nohavové a Šlahúnkové třetí účastnicí ženského shromáždění za KSČM; ženy a muži jsou vždy na akcích EL zastoupeni rovným dílem, což je jeden z rysů Evropské levice dokládající skutečnou rovnost obou pohlaví v politice), na ženském jednání mj. vystoupila zástupkyně kurdské strany HDP Tugba Hezerová, která realisticky přiblížila postavení žen v souvislosti se současnou politickou situací v Turecku. »Mluvila také o tom, že to, co si turecké ženy po letech vydobyly, například aby mohly zastávat politické funkce, Erdoganova vláda ruší. Neplatí zde žádná demokratická pravidla, je to stát, ve kterém lze najít prvky fašistického režimu. Současný režim potlačuje lidská práva,« uvedla Grofová o vystoupení kurdské účastnice.
Velmi emotivně vystoupila také syrská umělkyně Keffah Ali Deepová líčící situaci ve válkou zmítané vlasti. »Když se v mé zemi nebude válčit, lidé nebudou před válkou a smrtí utíkat. Evropa by nemusela řešit miliony uprchlíků, pokud by pomohla uklidnit situaci v Sýrii. Sejdeme se na mítincích, odhlasujeme a přijmeme rezoluci, a pak se spokojeně rozejdeme ke svým rodinám a dětem… Pojďme to změnit!« vybídla Keffah kriticky…
Uprchlice
Na ženské jednání EL-fem, které trvalo asi tři hodiny, byl předložen i dokument týkající se postavení uprchlic a jejich problémů. V posledních letech lidstvo čelí největšímu nucenému přesunu obyvatelstva od konce druhé světové války, který se vyvinul do bezprecedentní humanitární krize jako výsledek válek na Blízkém východě a hladu a chudoby v Africe, konstatuje dokument. Mezinárodní organizace se ukázaly bezmocné v přijímání své odpovědnosti a Evropa se podle mínění německých předkladatelek ukázala jako neschopná »uvítat dva miliony uprchlíků a uprchlic«.
Ať už jsou názory na uprchlickou krizi různé (a dodejme, že dělí levici), v pomoci uprchlíkům se velmi angažují právě dobrovolnice. Ženy z Evropy sdílí se ženami, cestujícími samostatně ze svých původních zemí či s dětmi, a s dětmi prchajícími bez dospělého doprovodu jejich těžký osud. Například mnoho těchto žen oznámilo sexuální obtěžování, znásilnění, jsou hlášena nucená manželství velmi mladých dívek apod.
Kapitalismus musí být překonán
Členka Koordinační skupiny EL-fem Hilde Grammelová (členka Komunistické strany Rakouska) všem nováčkům připomněla, co je to EL-fem. Jedná se o feministickou síť, která se vytváří mezi ženami aktivními v politice členských či pozorovatelských stran autentické evropské levice. »Existujeme, protože věříme, že socialismus vyžaduje feminismus, pokud chce reprezentovat zájmy více než poloviny lidstva,« vysvětlila. »Jako levicové feministky věříme, že kapitalismus musí být překonán, protože každý den nám dokazuje, že tento systém není hoden lidských bytostí. Krade lidem a celým společnostem ovoce jejich práce, aby bylo užíváno jen malým počtem lidí. Udržuje nerovnost mezi lidmi a stal se smrtelnou hrozbou lidské koexistence a existence celé planety.«
Pro nás pro ženy kapitalismus selhal, neboť nás definoval jako ty, jejichž práce není stejně hodnotná jako práce mužů, a ještě tento systém umožňuje, aby byla ženská práce někým cizím přivlastňována. Kapitalismus, pokračuje Hilde, neumí uspokojit naše potřeby a dělá z žen v mnoha částech světa (svět není jen Evropská unie!) neplacené nebo špatně placené otrokyně závislé na mužském chlebodárci.
(mh)
FOTO – archiv H. GROFOVÉ a K. ŠLAHÚNKOVÉ
