Výzkum musí obsahovat mužský i ženský princip

Je dobře, že se ženy velmi pěkně zabydlují ve vědě a výzkumu. Vědkyně, výzkumnice a specialistky na různé obory totiž jsou důležitými partnerkami vědců a výzkumníků. Zkoumané jevy by totiž měla posuzovat obě pohlaví. Národní kontaktní centrum (NKC) – gender a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR od ledna přináší na svých webových stránkách seriál o tom, že »jedna velikost nesedí všem«. Rozhodně nejde o velikosti konfekce. Oč tedy?

Jedná se o vysvětlení důležitosti ženského a mužského principu v obsahu výzkumu. »Představte si vývojáře, jenž se snaží vytvořit kardiostimulátor, který budou používat ženy i muži,« píše se na stránkách genderaveda.cz. »Zdá se samozřejmé, že ve vývojovém procesu budou zahrnuta obě pohlaví. Bohužel se ukazuje, že při sběru dat i vyhodnocování výsledků se často přehlíží existence žen, a vyvinuté technologie, postupy i léky nejsou tak úplně pro všechny, jako spíše pro muže.« Tak kde se na ženy zapomíná?

Střih ochranných pomůcek

První lednový díl byl věnován problematice osobních ochranných prostředků (OOP). Zajímavý je postřeh, že ačkoli jsou v této oblasti dané normy, neakceptují rozdílné rozměry hrudníků, boků a stehen žen, takže pak je při vlastním používání těchto prostředků jejich ochranná funkce poněkud jiná u muže, jiná u ženy. Zpráva Britského odborového svazu z roku 2017 uvádí, že problém s nevhodnými OOP je patrný v pohotovostních službách, kde pouze 5 % žen uvedlo, že jim OOP nikdy nepřekážely v práci. Nejvíce problematické jsou prý ochranné a neprůstřelné vesty. Kvůli střihu, který nepočítá s ženskými prsy, se balistické vesty posunou vzhůru a nechávají tak u žen nechráněnou břišní oblast.

NKC se pídilo po tom, jak jsou na tom ženy v ozbrojených složkách České republiky. Celní správa ČR v současné době disponuje novými balistickými vestami, které byly vytvořeny s požadavkem na proporční rozdíly mezi muži a ženami. Naopak Armáda ČR přes zohlednění anatomických rozdílů žen a mužů v několika OOP u ochranných vest využívá typ unisex.

Figuríny mužská a ženská

Druhý – únorový díl, podepsaný autorkou Kristýnou Veitovou, se věnoval nárazovým zkouškám, jejichž cílem je prostřednictvím simulované dopravní nehody testovat pasivní bezpečnost automobilů. K těmto testům se používají figuríny symbolizující mužskou a ženskou postavu. Jak uvádí web NKC, tyto figuríny svými parametry imitují jen úzkou skupinu lidí, »a to průměrného amerického muže z roku 1976, tedy o výšce 177 cm a váze 77 kg (průměrná váha dnes je 88 kg). Figurína těchto rozměrů reprezentuje 50 % mužské populace, zatímco ženská figurína, poprvé použitá v roce 2003, s výškou 152 cm a váhou 50 kg reprezentuje jen 5 % žen, a mnohem lépe tak odpovídá rozměrům 12letého dítěte«. A to problém v rozměrech figurín nekončí. Ženská figurína má prý totiž stejný tvar jako ta mužská, jedná se pouze o zmenšeninu, která zcela opomíná rozdílnost anatomie žen.

Čtenáře a čtenářky jistě zajímá, jaká je situace se zkušebními figurínami v ČR. Tým NKC oslovil dvě automobilové firmy: Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech a Škoda Auto. První automobilka se nevyjádřila, jaký typ figurín používá a zda její testující pracovníci zohledňují odlišnou anatomii žen a mužů. »Škoda Auto před uvedením vozu na trh realizuje nárazové zkoušky s pomocí dalších typů figurín, které standardně nepředepisuje legislativa. Jedná se o figuríny jiných velikostí, které mají simulovat např. ženskou postavu menšího vzrůstu, velkého muže, ale i celou řadu tzv. dětských figurín různých výškových a váhových kategorií simulujících dětskou posádku ve věku od 1 do 12 let,« informovalo Národní kontaktní centrum gender a vědě. Pro více informací odkazuji na www.genderaveda.cz.

Chybou je genderově slepá medicína

Březnové, dubnové a květnové zamyšlení zabrousilo do medicíny. Muži a ženy se totiž liší již na buněčné úrovni. Onemocnění, léčení a léky tedy mohou na obě pohlaví působit různě, uvádí se na webových stránkách NKC. Přesto prý existuje v lékařském výzkumu »dlouhá a zakořeněná tradice ignorování genderové dimenze«, která může znamenat i chybné diagnostikování. Vychází to už z toho, že prý drtivá většina používaných zvířat v lékařských výzkumech jsou samci. (Až budu hovořit s nějakou vědkyní, určitě se na to zeptám.) Ženská těla jsou prý považována za příliš hormonální, »tudíž i příliš komplikovaná k měření, které by bylo příliš finančně nákladné«.

Dalším důvodem je i princip žen v plodném věku, které je třeba chránit. Trýznivou zkušeností bylo postižení narozených dětí v důsledku podání určitého léku těhotným ženám. Následovalo období ochrany žen před poškozením plodu, aniž si však vědci/vědkyně uvědomili, jak uvádí NKC, že vyloučením (nejen) těhotných žen scházejí ve výzkumu data k tomu, jak onemocnění ovlivňují právě je.

Genderově slepá medicína, jak se nazývá stav v medicínské vědě, který nebere ohled na projevy ženského i mužského těla, může mít zelenou i v důsledku nižšího zastoupení žen v lékařských výzkumech.

Rozdíly se objevují také v momentu, kdy pacientky potřebují léky a vyhledají lékařskou pomoc. Ta má být – dle výzkumných prací, které NKC cituje, provázena častějším odbytím a špatným diagnostikováním v důsledku nepochopení ženského těla a bolesti. Podle studie Diane Hoffmannové a Anity Tarzianové z roku 2001 ženské zdravotní problémy jsou lékař(kam)i vnímány mnohem méně vážně než ty mužské. V důsledku jsou například ženám na bolest mnohem častěji předepisována sedativa (celkově tlumící přípravky), zatímco mužům analgetika (bolest tlumící přípravky). Tento závěr potvrzuje i studie Karen L. Calderonové. Zde si každý a každá můžeme zapřemýšlet, zdali se něco podobného podle vlastních pozorování děje i v českém zdravotnictví, zdali máme takové zkušenosti…

Ať si o této problematice myslíme cokoli, jedno je jisté: I ve výzkumu je nutno brát ohled na přirozené rozdíly v tělesné schránce mužů a žen.

(mh)

ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv

Napsat komentář