S lidmi je mi dobře

Prozraďte, prosím, recept na zvládnutí mnoha veřejných funkcí. Jste krajskou zastupitelkou, v roce 2016 jste kandidovala do Senátu. Vychovala jste tři děti, a předpokládám, že jste byla po celý váš život veřejně aktivní.

Omlouvám se, ale recepty se nekonají. Máte děti, staráte se. Tak to prostě je. Na politickou scénu jsem vstoupila, až když už děti byly velké a dospělé. To byla i výhoda, že dříve se děti rodily kolem 20. až 22. roku života ženy. Tak jsem i mladá babička.

Neskrýváte, že vaše manželství nevyšlo úplně tak, jak si zamilovaný pár zpravidla představuje, když stojí ve svatební den na radnici. Jak jste zvládla kolotoč »děti-domácnost-práce« prakticky sama? Nebo vám někdo pomohl v době, kdy byly vaše děti malé?

Byl to kolotoč denních povinností. Starší dcerka se potýká od malinka s astmatem a alergií. Byl to kolikráte boj o život. Pak přijde puberta a nevíte kam dříve. A že bylo pořád co řešit. Však která z žen tohle alespoň okrajově nepoznala. Naštěstí ta nejmladší je s odstupem deseti let, tak už starší děti pomohly. Byli jsme hodně pospolu a to bylo fajn. Vlastně jsem měla vždy plný dům dětí i od sousedů. Doučovala jsem je, vymýšlela mimoškolní aktivity. Bylo to náročné, ale pěkné období.

V profesním životě jste prošla od dělnické profese až na úřednickou pozici občanského zaměstnance u policie a dnes vaše jméno zdobí tituly Ing. a Bc. Čím vším jste byla – a jistě ráda? A v jakém oboru máte vysokoškolské tituly?

Opravdu jsem začínala od píky. Každé zaměstnání mi něco dalo. Rčení »vším, čím jsem byla, jsem byla ráda« pro mě jistě platí. Byť i negativní poznání vás posouvá o kousek výš a dál.

A vysokoškolské tituly? Ty nejsou důležité. Život sám je ta nejvyšší škola. Ale pokud se ptáte, tak je mám z oboru ekonomie, agrobiologie a regionálního rozvoje.

Jsou lidé, kteří se prodrali od píky k nějaké vyšší pozici a pak na lidi »dole« úplně zapomněli. Je to i váš příběh?

Jak bylo řečeno v předešlé otázce, začínala jsem od nuly. Když hovořím s lidmi, neskrývají zklamání z chování většiny politiků. V podstatě je to jen doba kolem voleb, kdy si vzpomenou na lidi, jinak se starají o svá koryta. Třeba horníci na Ostravsku jsou na rozpacích, já jsem dvacet let na Ostravsku žila. A nejen oni, takových lidí je daleko více.

Pokud takto někdo na lidi zapomene, to je přesně ta cesta, kterou jít nechci, a nepůjdu. Chodím ráda mezi lidi a je mi s nimi moc dobře.

Váš rejstřík současné veřejné činnosti – kromě krajské zastupitelky – je bohatší ještě o členství ve výboru pro sociálně právní ochranu dětí při MěÚ Holešov, kde bydlíte. Také však přednášíte na různých besedách. Kdo tyto akce pořádá?

Můj pracovní program je poměrně bohatý. Jako krajská zastupitelka mám povinnosti vyplývající z této funkce. Pro seniory ale mám čas vždy. Na besedy mě zvou různé organizace, které mají zájem o jejich uspořádání. Například Levicové kluby žen. Témata jsou daná, ale zpravidla orientovaná na bezpečnost seniorů a jejich ochranu před zneužitím různými prodejci, případně opravdu závažné téma domácího násilí.

Poraďte ženám, které zvažují, zdali se mají zapojit do veřejné činnosti. Jak je to například s uvolňováním z práce, pokud máte jednání?

Ženy v politice chybějí. Ten deficit je znát. Určitě by se ženy měly zapojovat do veřejných činností, ale každá má jinak nastavené priority a to je třeba brát v úvahu. Já problémy s uvolňováním ze zaměstnání nemám, ale také mám zákonem stanovenou dobu, po kterou mohu být mimo zaměstnání.

Na našem krajském úřadu jsem si nevšimla žádné školičky či zařízení pro děti, kam by mohly například ženy umístit své děti a jít si třeba něco zařídit. Možná by to stálo za úvahu.

Vím o vás, že se vám zajídají pouhé sliby politiků a vládních činitelů zvláště. Současná vláda premiéra Andreje Babiše, byť nemá posvěcení sněmovny, vypadá akčně. Jak ji hodnotíte?

Babiš je vůbec taková zvláštní figurka, mnohými je zatracován, mnohými oslavován. Je jako kukačka. Proč zrovna toto přirovnání? Kukačka je hnízdícím parazitem a Babiš zase občas parazituje na myšlenkách a volebních předsevzetí jiných. KSČM by mohla v tomto směru hodně povídat a myslím, že ne jen tato strana.

Ale než někoho odsoudíme, nechme jej dokázat, že umí a udělá něco pro lidi v téhle zemi. Pokud ne, ať jde.

Řekla jste, že lidé, kteří pracují, musí na tom být materiálně lépe než lidé, kteří z různých důvodů nepracují. Ale co senioři, kteří již pracovat nemohou? Co seniorky, které mají v průměru nižší důchody než muži? V Praze vídám často staré lidi, jak žebrají… To je velká výzva pro levici.

Mě to trápí, ale tato otázka má několik aspektů odpovědi. Je rozdíl mezi seniory, kteří v téhle zemi něco vytvořili a teď, v důsledku politických změn, mají důchody jako žebračenku, a mezi těmi, co na systému parazitují.

Je to opravdu na delší povídání. Moje maminka je důchodkyně, a je to bída s nouzí. Celý život pracovala a vychovala tři děti.

Také se zajímáte o pracovní příležitosti. Protože nyní prožíváme »zlaté časy« nízké nezaměstnanosti, jak se dovídáme z médií, jsou na tom tedy lidé ve vašem kraji či městě dobře? Vydělávají dost? A co morkovická oblast, o kterou jste projevila zájem při vaší senátní kampani?

Bohužel pracovních příležitostí není nikdy dost a zvláště těch dobře placených. Morkovsko by jistě přivítalo další pracovní příležitosti. I slavná Holešovská zóna by mohla díky investorům nabídnout zaměstnání mnoha lidem z této oblasti. Musí být ovšem taky slušně zaplaceno, ne aby lidé vydělávali jen na cestovné. Zlínsko není zrovna krajem, kde jsou průměrné platy v té výši, o které slýcháme. Znám to i u sebe.

Jaké jste měla ohlasy na to, že půvabná vzdělaná žena, notabene pracující ve státních službách, kandiduje do veřejných funkcí za autentickou levici?

Musím říct, že mnozí kolegové mi fandili a fandí. Myslím, že je dnes vidět posun i v této oblasti. Jen uvedu na pravou míru jednu vaši informaci: nejsem ve státních službách. Jsem občanský zaměstnanec policie. Nemám ty výhody, co státní zaměstnanci, což je sice nepochopitelné, ale je to tak.

Musím přiznat, že zvažuji změnu zaměstnání, hlavně z důvodů finančních. Zatím se totiž i přes některé interpelace nikdo postavením těchto lidí zabezpečujících chody policejních oddělení nezabýval. Ráda bych to změnila a něco v té oblasti udělala.

Monika HOŘENÍ

Kdo chce rozhodovat, musí něco vědět

Ve svém osobním volební programu, když jsem kandidovala do Senátu, jsem si stanovila jako jednu z priorit podporu integrovaného záchranného systému (IZS). Tato priorita zůstává i nadále na výsluní mého zájmu. Práci Policie ČR znám, protože jsem zaměstnána jako její civilní zaměstnanec, tak mě velmi zajímá praktická činnost ostatních složek IZS.

Známá teze, že kdo chce o něčem rozhodovat nebo do něčeho mluvit, by měl o dané věci také něco vědět, mě mj. inspirovala k návštěvě Oblastního střediska Zdravotnické záchranné služby Kroměříž, které má svá odloučená pracoviště v Bystřici pod Hostýnem a Morkovicích. Tedy v městech, která dobře znám. V souladu se svými závazky jsem v rámci svého mandátu krajské zastupitelky navštívila na podzim pracoviště záchranné služby v Kroměříži, kde jsem se rámcově seznámila s prací kroměřížských záchranářů. Byla mi dána možnost prohlédnout si poměrně detailně celé oblastní středisko v Kroměříži.

Vedoucí lékař oblastního střediska MUDr. Marek Obrtel mi objasnil systém fungování záchranářů v rámci integrovaného záchranného systému. Vyslovil spokojenost s materiálním a technických vybavením, je zřejmá velká péče ze strany krajského vedení ve Zlíně a zřizovatele, kterým je Zlínský kraj. Byla jsem přítomna i ostrému výjezdu posádky k nahlášenému případu. Vše bylo profesionálně dokonalé a klapalo podle jasných pravidel.

Musím ocenit vzorný pořádek ve všech prostorách objektu, sanitní vozy včetně záložních jsou pohotově k dispozici a v plném vybavení. Vedoucí lékař MUDr. Obrtel je profesionál a velký sympaťák.

Kromě toho chci uskutečnit návštěvy i dalších součástí IZS. Snažím se například s dotacemi pomáhat hasičům, hlavně těm dobrovolným.

Eva BADINKOVÁ

FOTO – archiv E. BADINKOVÉ