Máme v našich řadách dostatek schopných členek a sympatizantek

V posledních týdnech se událo dost novinek, které jako odborná mluvčí pro otázky rodiny a rovných příležitostí sledujete. Začnu takto: Z pověření Komise žen ÚV KSČM jste vystoupila na IX. sjezdu strany. S čím, a jaký byl ohlas?

Byla jsem pověřena Komisí žen, abych vystoupila na IX. sjezdu k problematice prosazování rovných příležitostí žen a mužů v KSČM a k činnosti komise, která byla zřízena po celkem bouřlivé debatě na předchozím, tedy VIII. sjezdu. Komise si dala za cíl prosadit rovné zastoupení žen a mužů nejen na kandidátních listinách do všech druhů voleb, ale také v orgánech KSČM.

K tomu považujeme za důležité pomoci ženám získat dostatečné znalosti, potřebné zkušenosti a někdy i zdravé sebevědomí. Proto pořádáme vzdělávací a osvětové semináře pro ženy i muže a také speciální mentoringová setkání pouze pro členky a sympatizantky naší strany.

V otázkách rovných příležitostí (genderu) nejde o to, aby ženy byly neoprávněně upřednostňovány pouze proto, že jsou ženy, ale aby ty stejně schopné a vzdělané dostaly stejnou šanci jako muži. To se zatím vždy neděje a ženy většinou musí prokázat mnohem více úsilí a schopností, aby byly brány na vědomí. Zároveň jsme často svědky jejich »narážení na skleněný strop«, což znamená, že čím jdeme ve funkcích výše k rozhodovacím a lépe placeným pozicím, tím méně žen zde potkáváme. Dalším naším cílem je vytvořit pro ženy podpůrnou síť a změnit celkový pohled i způsob myšlení v otázce genderu.

Bohužel, moje vystoupení na sjezdu mělo trochu hořkou příchuť již v tom, že organizátoři vůbec nevzali na vědomí, že jsme delegáti a delegátky. Všechny ženy byly označeny za delegáty. S trochou ironie jsem se tam přítomných mužů ptala, jestli by chtěli být označeni »delegátka Karel Novák«…

A jak vám muži odpovídali?

No, nejdříve na mě většinou trochu nevěřícně zírali a potom buď s trochu kyselým úsměvem, nebo popřípadě s přehnaně huronským smíchem statečně prohlašovali, že by jim to vůbec, ale vůbec nevadilo…

Komise žen se ztotožňuje s požadavky ženských a genderových organizací, které usilují o zvýšení zastoupení žen na rozhodovacích pozicích. To se vám asi pouze pětinové zastoupení delegátek na sjezdu strany nemohlo líbit. Čím se to stalo a jak tomu do budoucna předcházet?

Zastoupení žen jako delegátek sjezdu bylo skutečně tristní, zvlášť když si uvědomíme, že členskou základnu naší strany tvoří z poloviny ženy. Bohužel, prvotní problém spočívá již v tom, že máme málo předsedkyň ZO, OV a KV a rozhodují prakticky pouze muži. Ženy mají také častěji menší sebevědomí v ucházení se o určité funkce a v neposlední řadě si většinou příliš nelibují v bezbřehých diskusích.

Pokud se nám postupně podaří některé věci změnit a navýšit počet funkcionářek KSČM na všech úrovních, pak věřím tomu, že na příštím sjezdu budeme mít aspoň

čtyřicetiprocentní zastoupení delegátek. Tato paritní hranice je jednou z podmínek k tomu, aby zájmy určitého pohlaví byly skutečně zohledňovány – třeba i v zastoupení na volitelných místech na kandidátkách.

Vámi řízená komise také již delší dobu usiluje, aby ve stranických materiálech byl respektován, v souladu s trendy doby, genderově korektní jazyk. Daří se to?

Používání genderově korektního jazyka by mělo být v moderní společnosti samozřejmostí nejen v mluveném slově, ale i v dokumentech KSČM. Dnes již nikomu nepřijde divné oslovovat soudružky a soudruzi, ale mnohým činí problém říkat či v dokumentech uvádět poslanci a poslankyně, předsedové a předsedkyně, členové a členky atd.

Jazyk český sice umožňuje používat tzv. generální maskulinum – vážení přátele, milí hosté, ale pokud to jen trochu jde, měli bychom využívat genderově korektní jazyk. V tomto duchu jsme jako Komise žen předložili sjezdu úpravu stanov a návrhová komise slíbila, že tento návrh bude akceptován. K tomu tedy zbývá už jen maličkost: naučit tento jazyk používat nejen muže, ale často i ženy. Doba, kdy se ženy označovaly jako právník či doktor již naštěstí dávno minula.

Pohled do statistických údajů po IX. sjezdu není z tohoto hlediska příliš povzbudivý. Z 86 členů a členek ústředního výboru je jen 14 žen a ve Výkonném výboru ÚV je ze čtrnácti pouze jedna žena. Předsedkyň OV je jen patnáct z 86 a předsedkyně KV jsou pouze tři ze čtrnácti. Delegáti a delegátky sjezdu, bohužel, nezvolili ani jedinou místopředsedkyni ÚV. Situaci ve vedení strany »zachraňuje« aspoň fakt, že v čele celorepublikové revizní a rozhodčí komise stojí ženy.

To, že je důležité, aby v rozhodovacích stranických pozicích stál dostatek žen, potvrzuje letmý pohled do připravovaných kandidátních listin pro letošní volby do zastupitelstev krajů. Ani jeden kraj v podstatě nesplnil doporučující kritérium pro sestavování kandidátek: na prvních dvou místech žena – muž a v každé další trojici vždy jeden opačného pohlaví. Z toho vyplývá, že by doporučující kritérium mělo být změněno na závazné tak, jak to opakovaně navrhujeme a co zatím bylo vždy odmítnuto.

Jsem přesvědčena o tom, že máme v našich řadách dostatek schopných členek a sympatizantek, ale že často nedostanou ve spletitých »mužských, vzájemně se podporujících spřátelených sítích« vůbec šanci to dokázat.

Devatenáctý červen je od roku 2006 zmiňován jako Den rovnosti žen a mužů. Jsou v ČR srovnány podmínky pro práci a život obou pohlaví? Kde jsou největší problémy?

Den rovnosti žen a mužů by měl být rozšířen aspoň na týden či měsíc, vzhledem k množství problémů, které naše společnost v této oblasti nemá dosud vyřešeny. Stačí zmínit více než dvacetiprocentní rozdíl ve mzdách za stejnou práci, a také to, že se tento rozdíl mezi muži a ženami zvyšuje ve vyšších funkcích. Následkem této skutečnosti, spolu s nezastupitelnou úlohou ženy jako matky, jsme svědky fenoménu, který se nazývá feminizace chudoby. Ženy totiž celkově pobírají mnohem nižší důchody.

Jelikož ženy cítí větší zodpovědnost za péči o děti a staré rodiče, musí se následně mnohem více potýkat s nedostatkem kvalitních a cenově dostupných předškolních zařízení, mimoškolní a zájmové činnosti pro děti či sociálních služeb a služeb pro rodiče. Bohužel, také narůstá domácí násilí, které je z více než devadesáti procent směřováno právě proti ženám. O to více mě zaráží laxní přístup současné vlády i těch minulých k přijetí Istanbulské úmluvy, která si klade za cíl bojovat proti všem druhům násilí na ženách (ČR podepsala jako jedna z posledních 2. 5. 2016 – pozn. aut.) Vládní lidovci dokonce hlasovali proti!

MPSV přišlo s návrhem na kratší mateřskou dovolenou. Co tomu říkáte? Na velmi dlouhou mateřskou dovolenou poukazují, paradoxně jako na problém, ženské organizace, neboť ženy, které jsou delší čas doma, trpí poté vyšší nezaměstnaností.

Přiznám se, že s tímto postojem mám jistý problém. Domnívám se totiž, že tzv. dlouhá mateřská dovolená byla dobrým výdobytkem minulé socialistické doby a ženám matkám bylo umožněno, aby se mohly dostatečnou dobu věnovat péči o malé děti, pokud si to přály. Já osobně bych spíše upřednostňovala diferencovaný přístup k této problematice. Rodiče by měli mít na výběr, zda matka nebo otec chtějí zůstat s dětmi doma, nebo se vrátit do práce a mít k dispozici nejen kvalitní jesle a školky. K tomu je důležité více využívat institut částečných a sdílených úvazků, možnosti práce z domova a samozřejmě i flexibilní pracovní doby. Pokud by byly více využívány právě tyto v Evropě obvyklé nástroje, pak by se ženy mohly dříve vracet do zaměstnání, neztrácely kontakt s původní profesí a byly lépe umístitelné na trhu práce.

Za důležitou považuji i úpravu termínů a délky různých školení a rekvalifikací ze strany zaměstnavatelů tak, aby to více vyhovovalo matkám či otcům pečujících o malé děti. O vše by velmi prospělo k vyšší zaměstnanosti matek – především – dětí do čtyř let. Právě v této kategorii jsme na tom téměř nejhůř z celé EU.

Další novinky se již veřejně diskutují. Například návrh ministra Dienstbiera, aby zákon stanovil kvótně počet žen na kandidátkách. Neprošlo to sice vládou, vy jste se však vyjádřila, že česká veřejnost je pro takové ustanovení již připravena, nikoli však asi zákonodárci…

Podle opakovaně zveřejňovaných průzkumů si veřejnost v ČR přeje vyrovnané zastoupení žen v rozhodovacích pozicích a dokonce většinově neodmítá ani tzv. kvóty. Ty by dočasně napomohly k tomu, aby se méně zastoupené pohlaví dostalo na volitelná místa na kandidátky jednotlivých politických stran. Je zajímavé, že ač jinak se na průzkumy veřejného mínění ve stranických sekretariátech dost dbá, tak právě v otázce vyrovnaného zastoupení žen a mužů v politice se názor občanů téměř programově přehlíží. Společnost je, podle mého názoru, většinově připravena, ale obě dvě komory parlamentu nikoliv. A obávám se, že se to netýká jen současné vládní koalice.

Jen podotýkám, že spoléhat se výhradně na tzv. přirozený vývoj, znamená čekat dalších více než sto let. Zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, které mimochodem nejsou ve společnosti žádnou menšinou, ale polovinou, se za posledních sto let navýšilo jen minimálně. Tzv. dočasná pozitivní opatření ve prospěch vyššího zastoupení jsou metodou, která se již v mnohých zemích osvědčila.

Vláda schválila daňové zvýhodnění rodin s více dětmi. Jak byste podpořila vyšší porodnost vy? Obyvatel u nás přibývá prakticky jen díky příchozím cizincům.

Podpora prorodinné politiky je deklarována všemi politickými subjekty dlouhodobě, ale někdy bývá daleko ke skutečným činům. Daňové zvýhodnění rodin s dětmi je pouze jedním z mnoha potřebných opatření. Dále je potřebné navýšit přímou finanční podporu rodin s dětmi i státem garantovat dostupnost kvalitních předškolních zařízení, školních klubů a jídelen i zájmové mimoškolní činnosti. Důležitá je pro prorodinnou politiku i dostupnost kvalitního bydlení, třeba veřejnou podporou výstavby tzv. startovacích bytů. V neposlední řadě je nutná kvalitní potřebná zdravotní péče, vzdělávání a služby mladým rodinám s dětmi. Ono totiž dnes často dochází k tomu, že mít dítě je pro mladé lidi cesta do chudoby. Chybí i koncepce celospolečenské podpory a ocenění rodin i výchovy k rodičovství.

Komise žen je činorodá. V únoru jste pořádali vzdělávací seminář na téma sexismus (a projevilo se to, co asi bylo možné očekávat: mnohé ženy vůbec netušily, co tento pojem znamená, a z neznalosti účast odmítaly). Jaké téma chystáte na podzim?

Komise žen se snaží svými pravidelnými semináři vzdělávat v genderových tématech jak ženy, tak muže. Proto jsme se v minulosti věnovali této problematice ze všech možných úhlů i z pohledu EU, včetně pojmu sexismus (což je vlastně v nejširším pohledu diskriminace z důvodu pohlaví). Zároveň usilujeme o přiblížení těch ženských osobností, které byly svým způsobem jedinečné, znamenaly velký přínos pro pokrok naší společnosti, mohou sloužit jako dobrý příklad pro dnešní ženy, byly tak trochu zapomenuty a my si připomínáme v daném roce jejich kulaté výročí. Z těchto důvodů jsme se věnovali političce Františce Plamínkové, první nositelce Nobelovy ceny míru Bertě Suttnerové a letos v říjnu náš seminář věnujeme Alici Masarykové, zakladatelce Československého červeného kříže.

Soutěže Fóra 50 % Nadějná politička se letos účastnilo šest političek KSČM, především z komunální a krajské sféry. Není to málo, pokud mají komunisté dostatek žen v politice?

Jsem moc ráda, že Fórum 50 % dlouhodobě podporuje vyšší zastoupení žen v politice a kromě různých vzdělávacích seminářů, mentoringů a jednorázových akcí pořádají i soutěž Strana otevřená ženám a Nadějná politička. KSČM se pravidelně zúčastňuje a získává nejvyšší ocenění, i když někdy v duchu »mezi slepými jednooký králem«.

Problémem zřejmě nebude fakt, že by KSČM měla méně političek než ostatní zúčastněné subjekty. Spíše to, že se často mění kritéria pro tyto zajímavé a prospěšné soutěže. Zároveň nám možná chybí více sebevědomí a odvahy pro přihlášení se a prezentaci dlouhodobé, prospěšné, obětavé i uznávané práce členek a sympatizantek Komunistické strany Čech a Moravy.

Monika HOŘENÍ