Rada Evropy popřela principy, na kterých byla založena.

Rada Evropy a její Parlamentní shromáždění si při svém vzniku v květnu 1949 daly do vínku zabývat se důležitými otázkami evropské společnosti a za stěžejní cíl označily ochranu a rozvíjení demokratických principů tak, jak je to zakotveno

i5290

v základním dokumentu – Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Minulý týden se ve francouzském Štrasburku uskutečnilo první plenární zasedání všech 318 členů a členek ze 47 zemí Rady Evropy v roce 2015. Podle programu se toto shromáždění mělo zabývat humanitární situací ukrajinských uprchlíků a vysídlených osob, memorandem o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií, ochranou svobody médií a atentáty v Paříži, vlivem krize na rovnost občanů, ochranou práva na kolektivní vyjednávání, včetně práva na stávku nebo rovností a začleněním osob se zdravotním postižením. Témata rovnosti všeho druhu, sociální otázky či právo pracujících na stávku se však stala okrajovými a projednávala se až v posledních dvou dnech za vydatného nezájmu většiny členů a členek. Některé delegace dokonce již dávno odjely.Od samého počátku bylo jasné, že někteří přijeli jen kvůli dalšímu jednostrannému posouzení tragické občanské války na Ukrajině a náležitému »potrestání« delegace Ruské federace. Hned první den jednání dostatečný počet členů zpochybnil jejich pověřovací listiny. K samotnému hlasování pak došlo ve středu spolu s rezolucí, která samozřejmě vyzněla velmi výrazně protirusky. Žádný z pozměňovacích návrhů předložených Rusy nebyl přijat, na rozdíl od těch ukrajinských. Delegace Ruské federace, zbavená do dubna hlasovacích práv, následně opustila Parlamentní shromáždění Rady Evropy s tím, že se zřejmě její členové nebudou účastnit jednání do konce roku. Hovoří se i o možnosti jejich úplného odchodu z Rady Evropy. Během celé dlouhé diskuse zaznívala ze strany ukrajinských zástupců, ale i od členů delegací ostatních států, jednostranná a často nenávistná stanoviska ke složité situaci na Ukrajině. Objektivní hodnocení prezentovali většinou pouze zástupci frakce Sjednocené levice, do které patří i KSČM. Ti upozorňovali na nárůst ukrajinských krajně pravicových, antikomunistických fašistických sil a popisovali události tak, jak je prezentovali společně předseda Komunistické strany Ukrajiny Symonenko, předseda KS Ruské federace Zjuganov a další členové této frakce, přímí účastníci současných událostí na Ukrajině.

O tom, že část Parlamentního shromáždění Rady Evropy ztratila veškerou soudnost a v roce sedmdesátého výročí osvobození od fašismu i historickou paměť, svědčí i připomínka osvobození Osvětimi. V mnoha pronesených slavnostních projevech nezaznělo ani jednou, že to byla právě Rudá armáda, která 27. ledna 1945 osvobodila nacistický vyhlazovací tábor poté, co v bojích zahynulo 231 rudoarmějců. Nikdo ze »zuřivých« bojovníků za lidská práva, pravdu a spravedlnost ani náznakem neodsoudil skandální výroky polských a ukrajinských vedoucích představitelů, kteří brutálním způsobem zpochybňují výsledky druhé světové války. Jejich primitivní »touha po krvi« byla uspokojena nastolením ultimativních požadavků a vyloučením Ruska z této »ctihodné« instituce.

Soňa MARKOVÁ, členka Parlamentárního shromáždění Rady Evropy za KSČM

Napsat komentář