Erika Mannová – ztělesnění nového typu ženy

Goethe-Institut přivezl do Prahy výstavu, jež se poprvé a výhradně věnuje životu a dílu nesmírně zajímavé ženy, Eriky Julie Hedwigy Mannové (1905–1969), nejstarší dcery spisovatele Thomase Manna (1875-1955) a jeho ženy Katii. Pozornost je zaměřena především na Eričinu angažovanost ve prospěch demokracie a proti fašismu. Vernisáž výstavy se uskutečnila online 15. dubna.

»Erika Mannová byla před 100 lety ztělesněním nového typu ženy. Psala fejetony, milovala divadelní skandály, procestovala Evropu, žila si jako dcera slavné rodiny,« komentovala Luisa Rathová z Goethe-Institutu. »Nástup nacismu v Německu jí otevřel oči. Od té doby zasvětila svůj život politické osvětě a nezalekla se žádných konfliktů,«

Výstava v Goethe-Institutu, jenž se zabývá mezinárodní kulturní spoluprací a podporou výuky německého jazyka v zahraničí, představuje dopisy, rukopisy, fotografie, filmové záběry a originální zvukové záznamy ženy, která byla až do konce svého života bojovnicí, ženy, jež je reprezentativní postavou dějin 20. století s vysoce aktuálním poselstvím pro současnost.Erika Mannová v roce 1948 jako již slavná reportérka a novinářka.

Nacismus ukončil bezstarostný život

Na živobytí si Erika Mannová vydělávala filmovými a divadelními rolemi a psaním knih bez ohledu na politickou situaci, jejíž příčinou byla světová hospodářská krize. Když peníze nestačily, obdržela, stejně jako bratr Klaus (1906-1949), potřebnou finanční podporu od rodičů. Ale vzestup nacismu v Německu ukončil její bezstarostný a dobrodružný život. Poprvé se politicky angažovala, když se k politické situaci vyjadřovala v četných novinových článcích. V lednu 1932 vystoupila jako recitátorka na schůzi pacifistických žen, kterou organizovala Constanze Hallgartenová, matka jejího přítele. Nacisté tuto schůzi narušovali. Kvůli svému vystoupení se vzápětí dostala pod nenávistnou palbu nacistického tisku.

Výstava připomíná činnost Eriky Mannové v mnichovském kabaretu Pfeffermühle, kde kabaretní formou jako autorka i umělkyně bojovala proti nástupu Adolfa Hitlera k moci. Kabaret založila společně s bratrem Klausem a dalšími přáteli 1. ledna 1933 v divadle Bonbonniere v Mnichově. Kabaret debutoval texty Eriky a Klause a Waltera Mehringa, představení byla vyprodána. Následující program měl premiéru 1. února 1933, představoval však současně derniéru, jelikož po požáru Říšského sněmu došlo k utužení poměrů v Německu a Mannovým šli nacisté po krku. Podařilo se jim prchnout za hranice. Erika a Klaus varovali rodiče před návratem do Německa (byli v té době na zotavené mimo Německo). Klaus Mann odjel 13. března 1933 do Paříže, zatímco Erika rychle sesbírala rukopisy knihy Josef a bratři jeho a odcestovala do Švýcarska.

V exilu

Za exil si rodina Mannových zvolila Francii a Švýcarsko (není bez zajímavosti, že československé občanství získali všichni Mannové – kromě Eriky, ta získala sňatkem s britským občanem občanství britské), kde si sourozenci Mannovi v Curychu otevřeli opět svůj kabaret. Byl populární a navštěvován, ale náhle úspěch vystřídaly tvrdé kritiky. Soubor proto vyjel na zahraniční turné – do Československa, Belgie, Holandska a Lucemburska. V Československu byl v roce 1935 kabaret přijat velmi dobře. Zato diváci v USA jej nepochopili, protože nebyli zvyklí na tento styl kabaretní politické satiry.

Eričina cesta ke kabaretu byla dlážděna seriózními divadelními kusy, v nichž na konci 20. a na začátku 30. let účinkovala. Například v roce 1929 hrála v Mnichově královnu Alžbětu v Schillerově dramatu Don Carlos. Získala také malé role ve filmu.

Erika byla správkyní literárního odkazu svého otce Thomase a bratra Klause, také spisovatele a novináře. Zanechala rozsáhlé literární dílo, politické eseje, reportáže, cestopisy, scénáře a knihy pro děti.

Reportovala ze Španělska, Normandie i Norimberku

Výstava se věnuje i další kariéře, kterou Erika Mannová zahájila po emigraci do Spojených států. Tam působila jako politická komentátorka, dopisovatelka pro britskou BBC v Londýně, kde se podílela na propagandistických pořadech vysílaných do Německa. Během německých bombových útoků v září 1940 vysílala výzvy Němcům, vysvětlovala jim nesmyslnost války a prorokovala, že ji Německo určitě prohraje.

Od roku 1942 pracovala pro americkou propagandistickou agenturu – Úřad válečných informací v New Yorku; mezi lety 1943 až 1945 byla válečnou reportérkou pro různé noviny. Tuto profesi si vyzkoušela již v roce 1938, kdy s bratrem Klausem procestovala Španělsko, aby společně napsali reportáže o španělské občanské válce.

Díky své pozici válečné reportérky byla u toho, když se 6. června 1944 západní Spojenci vylodili v Normandii. Jako zpravodajka American Pressu reportovala z norimberských procesů.

Ve Spojených státech byla sledována FBI. V jejích svazcích byla za své progresivní protiválečné názory označována jako »agentka Kominterny« a zneužívala se k tomu také její bisexuální orientace. Proto v roce 1950 stáhla svoji žádost o americké občanství a vrátila se do Švýcarska. Tam Erika Mannová ve věku 63 let zemřela na rakovinu mozku. Více k Mannové a její činnosti najdete na webu goethe.de https://www.goethe.de/ins/cz/cs/kul/the/eri.html

Goethe-Institut zve návštěvníky do svých prostor v Praze na Masarykově nábřeží 32 a věří, že to bude v nejbližších týdnech možné.

(mh)

Napsat komentář