Jsem pro vhodný mix obou pohlaví

Rozhovor Haló novin s poslankyní Soňou Markovou, předsedkyní Komise žen ÚV KSČM

Skutečná podpora rodiny spočívá v tom, aby rodiče měli slušně zaplacenou práci, levné bydlení, dostupnou zdravotní péči, vzdělání, přístup ke kultuře a volnočasovým aktivitám pro sebe i děti. 

 Rovnost pohlaví přináší ekonomice výhody, a pokud by byla realizována důsledně, mohlo by národní hospodářství v USA vzrůst o devět a v EU o 13 %.

 Nejvíce žen najdeme tam, kde je nejméně peněz a moci.

 Je nezbytné postavit se proti negativnímu vlivu islámu, jako je ženská obřízka, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování či vynucený potrat.

Podle aktuální analýzy roste počet starostek malých měst a obcí. Úroveň místních samospráv je u nás jedinou, kde se zvyšuje zastoupení žen. Ovšem čím jdeme výše, je žen ve vedení méně. O čem to svědčí?

Skutečně, téměř čtvrtinu všech starostů a starostek v nejmenších obcích tvoří ženy, ale na pozicích primátorek jich najdeme již jen 11,5 procenta. Vysvětlení je celkem jednoduché. Na malé obci bývá starosta (či starostka) často neuvolněný a většinou svoji obtížnou práci vykonává za minimální, spíše symbolickou finanční odměnu. Pečuje o rozvoj obce a své obyvatele a z této činnosti mu nevyplývají prakticky žádné výhody, jen obrovská odpovědnost. Shrnuto a podtrženo: Nejvíce žen najdeme tam, kde je nejméně peněz a moci.

Je potěšující, že aspoň na nejnižší komunální úrovni je zastoupení žen vyšší, ale ani zde nebylo ještě dosaženo kritické třicetiprocentní hranice, kterou je nutno překročit, aby určitá skupina (menšina) mohla hájit své potřeby a zájmy a nemohla být »převálcována« většinou. Těší mě, že i když je celkově v Poslanecké sněmovně velmi nízké zastoupení žen, tak poslanecký klub KSČM je dlouhodobě v této oblasti nejlepší. Mimochodem tomu tak může být i proto, že KSČM používá při sestavování kandidátek dobrovolnou kvótu.

Vy se stavíte za kvóty pro zastoupení žen v rozhodovacích procesech. Tento názor však nesdílejí všichni – ani v české společnosti, ani v KSČM, ani v poslaneckém klubu, jehož jste členkou. Jak s tímto fenoménem pracovat?

Ano. Otevřeně a dlouhodobě podporuji zavedení všech pozitivních opatření ve prospěch vyššího zastoupení žen v rozhodovacích procesech, a tedy i v politice. Mezi dočasná opatření patří i tzv. kvóty, protože zkušenosti především z evropských severních zemí prokázaly, že jsou účinné.

Nedávno byly zveřejněny závěry celosvětové zprávy o rovnoprávnosti mužů a žen, vydané Světovým ekonomickým fórem. To od roku 2006 každoročně měří rozdíly mezi pohlavími ve čtrnácti oblastech života, jako je zdraví, vzdělání, účast na politickém a ekonomickém životě. Nejlépe jsou na tom země ze severní Evropy a celkově vede Island. Ve zprávě je jasně zdůrazněno, že rovnost pohlaví přináší ekonomice výhody, a pokud by byla realizována důsledně, mohlo by národní hospodářství v USA vzrůst o devět a v EU o třináct procent. Při současném tempu pokroku v této oblasti to však potrvá minimálně do roku 2095!

K podobným závěrům došla i dubnová konference České manažerské asociace. Největšího pokroku v začlenění žen do čela firem mají v zemích, kde takovou praxi zavedla příslušná legislativa. Existuje totiž mnoho kvalifikovaných žen, které potřebují dostat příležitost, a proto je třeba proces vyrovnávání zastoupení žen a mužů v managementu urychlit. V této souvislosti se hodně mluví o tzv. diverzitě jako mocném faktoru vedoucím k úspěchu. To znamená, že tam, kde je v čele firem vhodný mix obou pohlaví, fungují lépe na úrovni finanční i organizační. Je vědecky dokázáno, že procento schopných jedinců mezi ženami a muži je stejné, přesto pouze čtvrtinu kvalifikovaných pracovníků tvoří ženy. Potenciál českých žen zůstává tedy nevyužitý a to platí jak v ekonomice, tak v politice.

Vždy mě velmi udiví, že mezi odpůrci kvót jsou i ženy. U mužů to tak nějak předpokládám. Vždyť v patriarchální společnosti, ve které po celá staletí žijeme, od nich zaznívají stále stejné argumenty. Vzpomeňme třeba na dobu boje o volební právo pro ženy. Dnes sice existuje formální rovnost daná zákonem, ale struktury současných stran jsou nastaveny tak, že je pro ženy většinou velmi těžké se v primárkách nebo na nominačních konferencích prosadit. Nemají také tolik času jako muži, aby si pozici na čelných místech kandidátek vybojovaly nebo »vyseděly« na schůzích či neformálních setkáních. Muži většinou tvrdí, že ženám v dosažení politických pozic nic nebrání, ale připomeňme, že každé takovéto ženské usilování je provázeno zostřenou kritikou a často i posměchem.

Moc ale nechápu ženy, které přejímají mužskou rétoriku a samy tvrdí, že je kvóty ponižují. Muži tedy žijí ve výhodném »ponížení« stovky let a nijak se tím nestresují. Nedivím se jen těm ženám, které, aby se udržely ve vyšších pozicích, převzaly vzorce chování a pravidla mužského světa. Cítí se zřejmě stejně jako oni ohroženy. Na rozdíl od mužů si ženy, bohužel, nevytvářejí formální i neformální podpůrné sítě a často se chovají ve stylu: já si to musela tvrdě vybojovat, tak ty se také snaž sama.

I z tohoto důvodu vznikla Komise žen a v rámci ní i aktivity na podporu žen, které nepovažují politiku za špinavost, ale za službu a cestu ke zlepšení společnosti, pomoci druhým a naplnění svých vlastních schopností, vzdělání a zdravých ambicí.

Na pořadu dne je uprchlictví. V té souvislosti se naše stálá čtenářka pozastavila nad tím, že nejsou slyšet tuzemské ženské organizace, které by upozorňovaly na nerovné postavení žen v muslimské společnosti s varováním, že by nerovnost mohla proniknout i do společnosti evropské. Nechybí tento rozměr diskuse?

Uprchlická krize je určitě nejhorší od dob druhé světové války a je důsledkem, kromě jiného, i nenasytné politiky tzv. vyspělých států. Oběťmi se staly tisíce bezbranných lidí, včetně dětí, které války, hlad, či náboženská nesnášenlivost donutily opustit své domovy. Muslimská společnost je tradičně jiná a pro nás, vychované v úplně odlišném světě, kultuře a vzdělanosti, často nepochopitelná. Všechny extrémy vždy považuji za škodlivé. Zásadou každé společnosti by měl být plnohodnotný spokojený život všech občanů bez rozdílu, samozřejmě při respektování zákonů a zásad, které si daná země demokraticky zvolila.

Je nezbytné postavit se důsledně proti negativnímu vlivu islámu, jako je například ženská obřízka, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování či vynucený potrat nebo třeba prosté nerovnoprávné postavení žen tak, jak to vnímáme my. V této souvislosti bych ale také ráda poukázala na fakt, že i náš tzv. demokratický a moderní středoevropský stát má své problémy v této oblasti. I u nás často dochází k domácímu násilí na ženách a čísla jsou děsivá – 38 % žen v ČR zažilo během svého života některou formu násilí ze strany stávajícího nebo bývalého partnera či manžela a 37 % ze strany jiného muže. Celkově zažilo alespoň jednu z forem agrese 59 % žen. Desítky týraných dětí a seniorů prožívají svá každodenní utrpení, tisíce našich občanů jsou ohroženy chudobou a zase jsou to seniorky, které upadají do chudoby více než muži vzhledem k nižším platům a následně také důchodům. Narůstá počet mladistvých alkoholiků, uživatelů drog, bezdomovců… Zatím nám, bohužel, chybí opravdu účinné nástroje a někdy i vůle k boji proti všem těmto negativním jevům.

V červnu se konal již druhý Kongres žen. Mají takovéto akce, jichž se mohou účastnit ženy z celé republiky, smysl?

Myslím si, že takovéto akce jsou velmi potřebné. V České republice existuje řada organizací, především neziskových, které se věnují různým tématům a problémům v oblasti rovnosti žen a mužů a jsou zastřešeny Českou ženskou lobby. Přesto se domnívám, že zde chyběla platforma, kde by se ženy a popřípadě i muži sešli, vyměňovali si zkušenosti z trhu práce, osobního života a diskutovali otázky postavení žen ve společnosti. Je skvělé, že se na kongresu sešli všichni, které tato problematika zajímá, lidé organizovaní v neziskovkách, zástupci a zástupkyně parlamentu, státních institucí a kontrolních orgánů, ale také ti, kteří nejsou nikde organizováni a tato problematika je jim blízká.

Závěrečné Desatero kongresu pak pod heslem Lepší média, lepší společnost vyzvalo nejen k odbourávání stereotypů při mediálním zobrazování žen, k rovnému zastoupení mužů a žen v diskusních pořadech, k vyššímu zastoupení žen ve vedoucích pozicích v oblasti médií, ale také upozornilo na časté a tolerované zneužívání ženského těla v sexistických reklamách. Vyzvalo zaměstnavatele k vstřícnějšímu chování vůči rodinám. Tedy k vytváření flexibilních, částečných a sdílených úvazků i k možnosti práce z domova. Účastnice pak nezapomněly ani na smutný fakt, že opět žijeme v době válečných konfliktů a zdůraznily i bezpečí jako důležité lidské právo.

Na kongresu se také kritizovalo upadání ženských časopisů do tematických stereotypů, nerovnost platů či nezdravé kladení důrazu na kult mládí. Vidíte nějaký problém nebo stereotyp ve vztahu žena a média?

Média mají v současném světě velkou moc. Proto téma zvolené pro letošní Kongres žen považuji za důležité. Navíc zastoupení žen, ať již pracovnic v klíčových pozicích, nebo účastnic různých mediálních vystoupení, je podobné jako v ostatních oblastech společnosti. Ideálně, pokud máme ve společnosti zhruba polovinu žen, by se na jejím zobrazování v médiích měly ženy také z poloviny podílet.

Jaká je ale skutečnost? V pozicích redaktorek, kde je nejvíce každodenní dřiny, je jich dostatek. Čím jdeme výš na pozice lépe placených šéfredaktorů, ředitelů nebo členů managementu, tak jich je méně a méně. Tedy i zde ženy narážejí na tzv. skleněný strop. To má potom vliv i na to, jaká témata se v médiích zobrazují, jaké problémy se diskutují a jací hosté jsou k nim zváni. Čísla hovoří jasně. U kulatých stolů se objevuje kolem 29 procent žen a v interview je zpovídáno kolem čtrnácti procent žen. V konečném důsledku se potom nemůžeme divit, že média zůstávají ve stereotypech, nevadí jim sexistické reklamy a o genderových tématech se zmiňují jen sporadicky, většinou s ironickým nádechem.

Komise žen ústředního výboru připravuje na říjen vlastní akci – půldenní seminář spojený s mentorinkem. Co bude na programu a kdo se může semináře zúčastnit?

Podzimní seminář pořádaný Komisí žen je na rozdíl od předchozího únorového určen pouze pro ženy, členky a sympatizantky KSČM. Kromě přednášky o významné ženské osobnosti, tentokrát o Františce Plamínkové, budeme pokračovat v mentorinkovém výcviku. Naším cílem je předání a výměna zkušeností s již zkušenými političkami a funkcionářkami tak, aby naše ženy byly připraveny pracovat na všech úrovních stranické i zastupitelské práce.

Postupně také vytváříme databázi žen, které mají chuť se do této nelehké práce pustit. Máme vytvořeny i své velmi zajímavé webové stránky www.komisezenkscm.cz.

Komise žen usiluje o úpravu Stanov KSČM. V jakém smyslu?

V tuto chvíli o možné úpravě stanov diskutujeme na úrovni Komise žen. Pokud se na tom shodneme, předložíme případný návrh na změnu k diskusi na sjezdu. Naše pozornost bude zaměřena jak na formální stránku – jednotlivé body ve stanovách jsou uvedeny pouze v mužském rodě, jako by v KSČM byli jen členové a o členství se ucházeli jen žadatelé, tak na obsahovou, kam bychom rády vnesly prvky moderní levicové strany s důrazem na podporu rovného zastoupení žen.

Vláda na svém červencovém zasedání nepodpořila návrh skupiny poslanců z TOP 09 a STAN, aby byla uzákoněna povinnost hodnotit dopady všech zákonů na rodinu. Stanovisko ministrů bylo neutrální. Jaký je váš názor na toto kritérium? Podpoříte tento návrh ve sněmovně?

Škoda, že kolegyně a kolegové z TOP 09 nepřicházeli se svými podnětnými návrhy v době, kdy v České republice vládli. Nyní se s takovými populistickými nápady »roztrhl pytel«. Nedávno to byl například návrh na čerpání rodičovského příspěvku i prarodiči, aby se prý ženy mohly vrátit dříve do práce.

Já osobně bych přivítala, kdyby se místo nedomyšlených kroků vrátila v potřebném rozsahu státní podpora péči a předškolnímu vzdělávání v jeslích a mateřských školách, školních klubech a družinách. V současné době se již všechny zákony povinně posuzují z pohledu vlivu na rovné postavení žen a mužů, a tedy i na rodinu. Návrh TOP 09 mi tedy přijde poněkud nadbytečný. Skutečná podpora rodiny, podle mého názoru, spočívá především v tom, aby rodiče měli slušně zaplacenou práci, levné odpovídající bydlení, dostupnou zdravotní péči, vzdělání, přístup ke kultuře a volnočasovým aktivitám pro sebe i své děti. Všechny tyto zdánlivě obyčejné věci se ale v době vlády asociální pravice staly pro řadu rodin nedostupnými.

Byla jste jako zkušená politička oslovena neziskovou organizací Fórum 50 %, abyste se stala mentorkou pro méně zkušené kolegyně. V čem spočívá tato činnost?

Dlouhodobě se zajímám o problematiku rovných příležitostí žen a mužů a zároveň mohu nabídnout určité zkušenosti z práce zastupitelky města, poslankyně a funkcionářky strany. Proto jsem zřejmě obdržela nabídku Fóra 50 %, abych se v rámci ročního mezinárodního projektu Ženy a muži v rovnováze stala mentorkou jedné ze začínajících političek. Účelem mentorinku je sdílet zkušenosti v oblastech znalosti politické scény a politického vyjednávání, vedení kampaní, slaďování politického a osobního života, sebeprezentace, médií a komunikace, a také třeba, jak reagovat na sexistické a nekorektní útoky.

Monika HOŘENÍ