Ing.Hana Aulická Jírovcová - Ústecký kraj

RSDr.Alexandr Černý - Olomoucký kraj

Ing.Vladimír Koníček - Zlínský kraj

JUDr.Vojtěch Filip - Jihočeský kraj

JUDr.Stanislav Grospič - Středočeský kraj

Ing.Pavel Kováčik - kraj Vysočina

Ing. at Ing.Leo Luzar - Moravskoslezský kraj

JUDr. PhDr.Zdeněk Ondráček,Ph.D. - Královehradecký kraj

Mgr.Ivo Pojezný - Jihomoravský kraj

PhDr.Ing.Mgr. et Mgr. Jiří Valenta - Plzeňský kraj

Mgr.Jaroslav Borka - Karlovarský kraj

Bc.Stanislav Mackovík - Liberecký kraj

Mgr.Marta Semelová - Kraj Praha

Mgr.Václav Snopek,CSc. - Pardubický kraj

 

Category Archives: Ženské osobnosti

MarieMajerová – národní umělkyně

Máme zapomenout na Majerovou?

Spisovatelka a novinářka Marie Majerová, která zemřela před 50 lety (16. ledna 1967) v nedožitých 85 letech, byla též významnou feministkou, která jako zotročující viděla kapitalistický systém a nerovnost pohlaví v něm. V Haló novinách jsme v úterý informovali, že její rodné město Úvaly likviduje postupně vše, co Majerovou jen trochu připomíná – název náměstí, kulturní dům i místo jejího narození…

Majerová proslula také jako femme fatale avantgardních umělců. »Svým zjevem ztělesňovala typ české krásy a svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapeným pohledem,« napsal o ní básník Jaroslav Seifert.

Narodila se jako Marie Bartošová 1. února 1882. Jako umělecký pseudonym si zvolila příjmení nevlastního otce. Pocházela z chudých poměrů, živila se jako služebná v Budapešti či úřednice v Praze, kde navštěvovala večerní obchodní školu a stýkala se se sociálnědemokratickou mládeží i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna.

Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala až dva roky po narození jejich syna Pravoslava. Krátce nato odešla sama do Paříže, kde navštěvovala Sorbonnu a pohybovala se v tamních bohémských kruzích. Po dvou letech se vrátila do Prahy, kde přispívala do sociálnědemokratických periodik. V roce 1921 stála u zrodu KSČ a pracovala v jejích periodikách jako redaktorka. Redigovala též časopisy pro ženy.

Úctyhodnou publikaci nazvanou Femme fatale české avantgardy s podtitulem Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu (Akropolis, edice Skrytá moderna, 2011) o ní napsala Dana Nývltová. Majerovou zkoumá od počátku 20. století do druhé světové války a uvádí i četné publicistické texty spisovatelky, cenné pro ženské hnutí, v nichž Majerová přispívala k osvětě čtenářek.

Podle Nývltové je Majerová fascinující osobou, patrně jednou z našich nejvýraznějších osobností začátku století a první republiky. Označuje ji za »zlomovou spisovatelku«. Její studie ukazuje Majerovou jako »ženu, soukromou osobu, agitátorku, političku, feministku, matku, spisovatelku, experimentátorku, intuitivní ‚literární historičku a teoretičku‘, čtenářku a také provokatérku. Majerová totiž provokuje k reakcím. A to jak svým dílem využívajícím neobvyklé postupy a strategie, tak svou osobností, která na sebe strhává pozornost…«

A na tuto ženu máme zapomenout?

(mh)

 

 

Seminář k 50.výročí úmrtí Alice Masarykové

seminar-alice-masarykova-2Ženy v KSČM se vzdělávaly

»Muži se vzájemně podporují i v neformálních sítích, stejnou cestou musí jít i ženy. Proto Komise žen ÚV KSČM koná pravidelná setkání s cílem vzdělávat se a vzájemně se podporovat,« řekla poslankyně a předsedkyně komise Soňa Marková v úvodu sobotního celostátního semináře, věnovaného pokrokovému odkazu Alice Masarykové a také mentorinku.

Alice Masaryková (1879-1966), dcera prvního čs. prezidenta, sociálně citlivá žena, průkopnice mnoha sociálních a zdravotních programů v ČSR a zakladatelka Československého červeného kříže, byla v mnohém první – tak jako my, pokračovala Marková. Alice byla mj. teprve čtvrtou doktorkou promovanou na Karlově Univerzitě (1903).

Na pět desítek žen z celé ČR pozdravil místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš, do jehož gesce patří také občanský sektor. Připomněl platné stranické doporučení pro zastoupení žen na kandidátních listinách a zdůraznil, že prim však vždy musí hrát kvalita kandidátů/kandidátek. Jako příklad politika, z něhož »jsou ženy vyděšené«, uvedl budoucího amerického prezidenta Donalda Trumpa, »proslulého svým agresivním sexismem«.

 

225px-alice_masarykova

 

Výročí Alice Masarykové

Členky komise žen záměrně zvolily pro hlavní téma celostátního semináře osobnost Alice Masarykové, neboť 29. listopadu uplyne 50 let od jejího úmrtí. Odborně o jejím životě i odkazu nejen pro současné ženské hnutí promluvila členka Masarykovy společnosti PhDr. Marie Neudorflová, Ph.D. Alice Masaryková propagovala úzké spojení sociální práce a medicíny, sama absolvovala rok medicíny a poté filozofii, sociologii a historii. V USA poznala trudné postavení Češek, které přicházely do Nového světa za prací. Byla krutými podmínkami, v nichž tyto ženy pracovaly, doslova šokována. I to byl další impuls, aby se zapojila do zakládání sociálních ústavů a škol v nové Čs. republice. Zvláště po první světové válce byla situace, zejména na Slovensku, otřesná.

»Alice nechápala, že rovnocennost žen a mužů není všude samozřejmostí, protože tak to bylo v rodině Masarykových a tak byla vychována,« vysvětlila Neudorflová. TGM proslul velkým ohledem k ženám a k jejich zdraví, usiloval o povznesení jejich politické a sociální situace. »Její život odrážel turbulentní události ve střední Evropě a poté v Československu,« informovala Neudorflová. Alice byla za Rakousko-Uherska osm měsíců ve vězení v Praze i ve Vídni kvůli protirakouské činnosti otce, poznala násilí ve vězení, což psychicky velmi těžce nesla její již nemocná matka.

Po vzniku ČSR se stala zakladatelkou a první předsedkyní ČČK a poté, co zemřela manželka prezidenta Charlotta Masaryková, zastávala i její povinnosti. Milovala slovenskou kulturu, slovenské lidové umění a hovořila, kromě řady cizích jazyků, také výborně slovensky. Zemřela v USA v roce 1966.

michal-havlicek-mentorink

Poptávka po političkách je

V druhé části semináře podpořil profesionální kouč Michal Havlíček výměnu zkušeností mezi ženami. Osou jeho mentorinku byla otázka: Patří ženy do politiky? »Ano, je potřeba, aby do české politiky šlo více žen,« vyplynulo z jeho diskuse s účastnicemi. Ženy mají stabilní, trvale kvalitní výkon, ihned se pouští do plnění úkolů. Podle něho poptávka ve společnosti po ženách na rozhodovacích pozicích je, ovšem po ženách s ženskými vlastnostmi – často se totiž stává, že politička přebírá agresivitu mužů. Ženy musí mít podmínky pro působení v politice. Vůbec ideální jsou smíšené pracovní týmy. »Práce ve společnosti je jako na kostele, a pokud nejsou využity schopnosti žen, je to nevyužitý potenciál,« zakončil Havlíček.

Semináře se zúčastnily také místopředsedkyně poslaneckého klubu Miloslava Vostrá a předsedkyně Ústřední rozhodčí komise Helena Vrzalová. Komise žen ÚV KSČM připravuje na jaro 2017 další celostátní seminář.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

 

Bertha von Suttnerová rozená Kinská

obrázek: sutt3.jpg klikněte pro zobrazení velkéhoBertha von Suttnerová rozená Kinská, maršálka v rakouské armádě *). Narodila se roku 1843 v Praze. Otec zemřel před jejím narozením a zanechal rodinu v neutěšené finanční situaci. Dívka vyrůstala mezi chudou vídeňskou aristokracií. Studovala cizí jazyky, pro které měla velké nadání a psala romantické divadelní hry.

Roku 1875 získala místo v rodině baronky von Suttner, která měla 4 dcery. Setkala se s jediným synem v rodině Arthurem, a zamilovali se. Jejich lásce bránila Arthurova matka. Rodina Suttnerova nebyla v té době už bohatá a Arthur byl velmi oblíbený v bohatých rodinách, kde mohl najít výhodnou partii. Bertha byla nejen chudá, ale navíc o 7 let starší než Arthur. Na nátlak Arthurovy matky ukončila Bertha své zaměstnání vychovatelky. Baronka jí ukázala inzerát z novinové rubriky o volných místech.

Tak se Bertha stala sekretářkou Alfréda Nobela. Zaplatil jí cestu a hotel a pozval ji na oběd. Vyprávěl jí dlouho o politice, umění a filozofii a zjistil, že je velmi dobrou posluchačkou. Druhý den začala Bertha pracovat v jeho kanceláři. Nobel posílal mnoho příspěvků na humanitární organizace. Byl idealista a věřil v lepší svět. Bertu nová práce plně zaujala, nepřestávala však myslet na Arthura. Dostávala od něj denně dopisy a jeho sestry jí psaly, že je sám a trpí odloučeností od ní.

Jednoho dne, když byl Nobel v zahraničí, dostala od Arthura dopis s jedinou větou: “Nemohu být bez tebe”. Bertha zaplatila hotelové účty, nechala Nobelovi písemný vzkaz, že odchází a odjela prvním vlakem do Vídně. Po svatbě se manželé Suttnerovi odstěhovali na Kavkaz, kde Arthur přijal místo účetního a Bertha dávala hodiny klavíru a zpěvu. Nebyli bohatí, ale šťastní. V této době napsali společně šest románů, po velkém úspěchu se vrátili roku 1885 do Vídně a žili v paláci Suttnerů.

Bertha si dopisovala s Nobelem, kterého těšily její literární úspěchy. Setkal se s manžely Suttnerovými v Paříži, ukázal jim svoji laboratoř a vyprávěl o svých pokusech. Společně navštívili literární salon, kde

Bertha poznala mnoho významných osobností a prvně slyšela o mírovém hnutí. Tyto myšlenky ji tak zaujaly, že roku 1891 založila v Rakousku mírovou společnost. Nobel jí poslal finanční příspěvek.

Začala psát protiválečné studie, hovořila s vojenskými lékaři, četla jejich reportáže. Výsledkem této práce byl román Odzbrojte! Odevzdala rukopis nakladateli, který publikoval její dřívější knihy, ale byla odmítnuta s tím, že by čtenáři byli šokováni. Román však vyšel jinde a znamenal pro Bertu velký úspěch. Brzy byl znám v mnoha zemích a přeložen do dvanácti jazyků. Ze všech ocenění si nejvíc vážila dopisu, který jí po přečtení knihy poslal Nobel.

Roku 1905 obdržela Bertha von Suttnerová Nobelovu cenu. Zemřela roku 1914 ve Vídni v předvečer války, které se tolik obávala.

PhDr. Božena Dlouhá, 27.4.1998

obrázek: sutt9.jpg klikněte pro zobrazení velkého

Zdroj : „Severské listy“

Františka Plamínková

Opomíjená hrdinka Františka Plamínková

            Citáty Františky Plamínkové

„Muži vytvořili celou společnost: Mužský je systém státu, mužský je systém vzdělanostní, mužský je systém rodinného práva, organisace rodiny, mužská je organisace výdělečné práce – žena vždy a všude vstupovala do poměrů muži upravených, a to často jako rušivý živel.“ (Františka Plamínková, 1920)

 

Moderní ženské hnutí vším úsilím musí se zasadit o … upravení poměrů sociálních tak, aby žena mohla spojit mateřství se svojí výdělečnou prací, bude-li toho třeba, nebo bude-li chtít. (Františka Plamínková pro Ženský klub)