Mgr.Marta Semelová - vedoucí kandidátka za KSČM - Praha

Mgr.Dana Lysáková - vedoucí kandidátka za KSČM - Liberec

Pavlína Nováková Hrabálková - vedoucí kandidátka za KSČM - Jablonec nad Nisou

Mgr.Táňa Šormová - vedoucí kandidátka za KSČM - Hradec Králové

Mgr.Soňa Marková - kandidátka do Senátu PČR za KSČM - VO 47 Náchod

Mgr.Marta Semelová - kandidátka do Senátu PČR - VO 17 Praha

Ing.Eva Valjentová - kandidátka do Senátu PČR - VO 2 Sokolov

Mgr.Šárka Kalvová - kandidátka do Senátu PČR - VO 35 Jablonec nad Nisou

Zuzana Bohmová - kandidátka do Senátu PČR - VO 62 Prostějov

Dáša Bazalková - kandidátka do Senátu PČR - VO 77 Vsetín

PaedDr.Milada Halíková - kandidátka do Senátu PČR Karviná

 

Category Archives: Istambulská úmluva

Istambulská úmluva

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí

Istanbul, 11.V.2011

 

Preambule Členské státy Rady Evropy a její ostatní signatáři S odvoláním na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5, 1950) a její protokoly, Evropskou sociální chartu (ETS č. 35, 1961, novelizovanou v roce 1996, ETS č. 163), Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (CETS č. 197, 2005) a Úmluvu Rady Evropy k ochraně dětí před sexuálním zneužíváním a obtěžováním (CETS č. 201, 2007); S odvoláním na následující doporučení Výboru ministrů členským státům Rady Evropy: Doporučení Rec(2002)5 o ochraně žen proti násilí, Doporučení CM/Rec(2007)17 o standardech a mechanismech rovnosti pohlaví, Doporučení CM/Rec(2010)10 o roli žen a mužů při prevenci konfliktů a budování míru a další relevantní doporučení; S ohledem na rostoucí počet případů řešených Evropským soudem pro lidská práva, jež vytvářejí důležité normy v oblasti násilí vůči ženám; S přihlédnutím k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodnímu paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen (“CEDAW”, 1979) a jejím Opčním protokolu (1999) a rovněž k Obecnému doporučení č. 19 Výboru CEDAW proti násilí na ženách, k Úmluvě o právech dítěte (1989) a jejím Opčním protokolům (2000) a k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením (2006); S ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (2002); S odvoláním ná základní principy mezinárodního humanitárního práva a obzvláště Ženevské úmluvy (IV), vztahující se k ochraně civilních osob v době války (1949) a její dodatečné protokoly I a II (1977); Odsuzujíce veškeré formy násilí vůči ženám i domácího násilí; S vědomím, že uplatnění rovnoprávnosti mezi muži a ženami de jure i de facto představuje klíčový element prevence násilí vůči ženám; S vědomím, že násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženamí, jenž vedl k nadřízenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji; S vědomím, že násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům; Uvědomujíce si s hlubokým znepokojením, že ženy a dívky jsou často vystaveny závažným formám násilí, jako je domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucený sňatek, zločiny páchané ve jménu takzvané “cti” a mrzačení genitálií, jež představují závažné porušení lidských práv žen a dívek a obrovskou překážku dosažení rovnoprávnosti mezi ženami a muži.