Na neděli připadl Den otců, na pondělí Den rovnosti žen a mužů. Tyto dny pojaly různé subjekty jako příležitost ohlédnout se, jak to s rovností mezi muži a ženami v České republice je, zamyslet se nad přetrvávajícími problémy a začít bez emocí i předsudků hledat řešení.
Komise žen ÚV KSČM poukázala na to, že ačkoli ženy netvoří ve společnosti menšinu a podle práva jsou již více než sto let »rovnocennými občany«, přesto jsou jim stále kladeny do cesty více či méně viditelné překážky. Těmi jsou především společenské předsudky, stereotypy, různé druhy diskriminace při sestavování kandidátních listin pro všechny typy voleb a také mnohem větší zodpovědnost za výchovu a péči o děti i staré rodiče nebo domácnost.
Velmi závažným problémem zůstává platová nerovnost mezi ženami a muži, poznamenala předsedkyně Komise žen Soňa Marková. Tento rozdíl je měřen jako relativní rozdíl v průměrném hrubém hodinovém výdělku všech zaměstnankyň a zaměstnanců. »Ženy v České republice si za hodinu vydělají v průměru o 22 % méně než muži. Rozdíl daleko převyšuje průměr ostatních evropských zemí, a ČR se tak řadí na konec žebříčku platové nerovnosti. Ženy přitom mají stejnou nebo i lepší kvalifikaci než muži,« uvádějí členky Komise žen ve svém stanovisku. Příčiny této velké platové nerovnosti vidí v diskriminaci na pracovišti, ženy často vykonávají profese s nízkým platovým ohodnocením a mimo manažerskou sféru. Dalším důvodem bývá konflikt mezi pracovními a rodinnými povinnostmi i fakt, že ženy chybějí na vyšších a vedoucích pozicích.
Velkým problémem je nedostatek předškolních zařízení a neochota zaměstnavatelů nabízet částečné a sdílené úvazky či práci z domova, aby bylo možné lépe sladit pracovní a rodinný život. V neposlední řadě jde také o nedocenění ženské práce a dovedností. »To, že ženy vydělávají v produktivním věku méně, se pak nevyhnutelně odrazí na jejich nižším důchodu a také vyšším riziku chudoby ve stáří,« zdůraznila Marková a zakončila přirovnáním: Ženy nejsou a nebudou lepší nebo horší. Jsou prostě stejně dobré nebo špatné jako muži.
Vícečetná diskriminace Romek
Problém příjmové nerovnosti připomněla také nezisková organizace Nesehnutí. Příjmová nerovnost má negativní dopad na kvalitu života různých skupin žen. Specifické a veřejnosti ne tolik viditelné životní zkušenosti mají v této oblasti romské ženy. ČR má podle výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 mezi členskými státy EU nejvyšší poměr romských žen aktivních na trhu práce (36 % romských žen zapojeno v pracovním procesu, přičemž průměr v EU činí 21 %). »Máme ale také nejvyšší procento romských žen, které se cítí diskriminované na základě etnicity ve své snaze najít si práci, celkem 35 % oproti průměru 22 % v EU,« poznamenávají Nesehnutí.
Romské ženy spadají do skupin, které v České republice čelí vícečetné diskriminaci. Jsou diskriminovány na základě toho, že jsou ženami, na základě etnické příslušnosti či věku. Dalšími faktory, které sehrávají roli v přístupu romských žen na trh práce, jsou vyšší nároky na péči o rodinu a domácnost, dosažené vzdělání a nízká či žádná kvalifikace.
Problémům v přístupu na trh práce nicméně čelí také romské ženy, které dosáhly vysokoškolského vzdělání. »Ve svém oboru sociální práce jsem byla vždy směřována jenom do oblasti práce s romskou komunitou a navzdory tomu, že můj diplom má stejnou váhu jako u ostatních absolventů a absolventek, moje etnicita určovala oblast, kde se můžu uplatnit. V organizacích mimo práci s romskou komunitou je těžké se prosadit. I proto jsem se po mých zkušenostech rozhodla pracovat na živnostenský list. Umožňuje mi to flexibilněji pracovat pro různé subjekty, spoléhat se na své schopnosti a slaďovat péči o rodinu a domácnost s prací,« předala svou zkušenost osmatřicetiletá Margita Rácová z Brna.
Příjmová nerovnost tedy není jen o rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. V případě romských žen se jedná o překonávání stereotypů o romské menšině nebo o rolích, které se od žen ve společnosti či romské komunitě očekávají.
Podíl mužů na rodičovské roste pomalu
Na rodičovskou dovolenou odcházejí u nás necelá dvě procenta otců. Podíl se zvedá, ale jen pomalu a nepatrně. Za posledních 15 let vzrostl zhruba o jeden procentní bod. Úřady práce v minulém roce podle údajů ministerstva práce vyplácely měsíčně v průměru 274 300 rodičovských příspěvků. Z nich 5200 pobírali muži a 269 100 ženy. Otcové tak tvořili zhruba 1,9 % rodičů, kteří zůstali s malými dětmi doma. V roce 2015 představovali 1,87 %, v roce 2010 to bylo 1,6 %, v roce 2005 1,4 % a v roce 2001 zhruba 0,79 %.
Ohled na různé potřeby obyvatel mužského a ženského pohlaví by měly brát obce a města. Shodli se na tom odborníci na mezinárodní konferenci Co je rovnost ve městě, která se konala v Praze právě u příležitosti Dne rovnosti žen a mužů. Při budování či opravách veřejných prostranství a budov, parků i bytových domů by samosprávy měly pamatovat na rozdílné potřeby žen a mužů a na jejich věk. Týká se to třeba městské dopravy, šířky chodníků, rozmístění laviček, orientačního značení či pouličního osvětlení. Hledisko rovnosti by se mělo promítnout do plánování, přípravy i realizace projektů.
Zkušenosti s městským plánováním v rozlišení muži/ženy má Vídeň. Město v průzkumech zjistilo, že ženy chodí více pěšky a více využívají hromadnou dopravu, muži naopak víc jezdí autem. U žen větší díl pohybu připadl na vodění dětí do školek a škol, doprovázení starších členů rodiny, nakupování a vyřizování na úřadech či poště.
(mh)