Není dobré, že ministr a předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier stáhl projednání Zprávy za rok 2015 ze svého programu. Má k tomu své důvody.

Více než dvacetiprocentní rozdíl mezi platy žen a mužů za stejnou práci a narůstající rozdíl ve vyšších pozicích, jedna z nejvyšších nezaměstnaností žen – matek dětí do čtyř let, nepřijetí zákona o tzv. náhradním výživném, ostudné váhání nad podpisem tzv. Istanbulské úmluvy bojující proti domácímu násilí, kdy dokonce členové vlády za KDU-ČSL hlasovali proti, představují jen ty nejkřiklavější důkazy o tom, že tato vláda má velmi daleko od líbivých slov a předvolebních slibů ke skutečným činům.

Samoživitelky a jejich děti bez výživného, matky postrádající nejen cenově dostupné kvalitní předškolní zařízení a zájmovou činnost, ale také sdílené a částečné úvazky, vzdělané a schopné ženy pobírající neodůvodněně nižší mzdy a platy i seniorky, které v důsledku takto nastavených příjmů mají nízké důchody a upadají do chudoby, rozhodně nemohou být spokojeny s faktickou současnou vládní politikou v dlouhodobě zanedbávané a často i zesměšňované oblasti rovnosti žen a mužů.

I když se současná vláda staví k rovnosti žen a mužů vstřícněji, než činily její pravicové předchůdkyně, jde bohužel převážně pouze o nesmělá rétorická cvičení a plané proklamace.

Zákon o tzv. kvótách, které jsou v zásadě jediným skutečně účinným a osvědčeným prostředkem k vyššímu zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, byl po mnohých odkladech v podstatě smeten ze stolu a do konce volebního období již nebude s největší pravděpodobností kvůli neshodám v koalici předložen.

Pouhé dvacetiprocentní zastoupení žen v politice, i když tvoří polovinu obyvatel této země, je v moderní společnosti více než nepřijatelné.

Soňa MARKOVÁ, poslankyně, členka stínové vlády KSČM pro rodinu a rovné příležitosti