Mgr.Marta Semelová - vedoucí kandidátka za KSČM - Praha

Mgr.Dana Lysáková - vedoucí kandidátka za KSČM - Liberec

Pavlína Nováková Hrabálková - vedoucí kandidátka za KSČM - Jablonec nad Nisou

Mgr.Táňa Šormová - vedoucí kandidátka za KSČM - Hradec Králové

Mgr.Soňa Marková - kandidátka do Senátu PČR za KSČM - VO 47 Náchod

Mgr.Marta Semelová - kandidátka do Senátu PČR - VO 17 Praha

Ing.Eva Valjentová - kandidátka do Senátu PČR - VO 2 Sokolov

Mgr.Šárka Kalvová - kandidátka do Senátu PČR - VO 35 Jablonec nad Nisou

Zuzana Bohmová - kandidátka do Senátu PČR - VO 62 Prostějov

Dáša Bazalková - kandidátka do Senátu PČR - VO 77 Vsetín

PaedDr.Milada Halíková - kandidátka do Senátu PČR Karviná

 

Category Archives: Články

Věra Picková – čestnou občankou Prahy 10

 

Levicová novinářka a známá antifašistka a odbojářka Věra Picková, která si prošla peklem nacistického koncentračního tábora Ravensbrück, získala v úterý 9. ledna in memoriam čestné občanství pražské městské části, na jejímž území žila – Prahy 10. Návrh předložila zastupitelka Prahy 10 Jana Čunátová (KSČM).

Významné ocenění, které má podobu celostříbrné pamětní medaile s certifikátem v reprezentativní etuji, předali čtyřem potomkům Věry Pickové starosta Vladimír Novák (ČSSD) a předseda výboru pro udělování tohoto ocenění Oldřich Choděra (ODS). »Slavnostní akt se uskutečnil za přítomnosti jejích dětí – synů Michala Picka, Pavla Picka, Vladimíra Picka a dcery Mileny Dudkové. Přítomni byli také členové výboru pro udělování čestného občanství a dva členové rady,« sdělila Haló novinám Čunátová, která je sama členkou výboru pro udělování čestného občanství ZMČ Praha 10.

Věra Picková (1919-2003), to je jméno, které má mezi československými a německými antifašisty zvuk. Do odbojové činnosti se zapojila ihned od počátku protektorátu a německé nacistické okupace našich zemí. Žel, na konspirační schůzce byla gestapem zatčena a poté vězněna v Pečkárně. Za »činnost nepřátelskou Říši« byla od roku 1940 až do osvobození v roce 1945 vězněna v nacistickém KT Ravensbrück, kde prožila těžkých pět let.

 

Dcera Věry Pickové Milena Dudková se podepisuje do Pamětní knihy Prahy 10.

V koncentračním táboře se sblížila se spisovatelkou Milenou Jesenskou, lidickými ženami a také s novinářkou a zastupitelkou Ústředního pražského zastupitelstva Jožkou Jabůrkovou, která byla v tzv. táborovém bunkru nacisty brutálně ubita. Na pokrokový odkaz Jabůrkové Věra Picková nezapomněla, a jakmile byla po roce 1989 odstraněna z veřejného prostranství v Praze socha Jabůrkové, velmi se zasloužila o znovuvztyčení této velmi pěkné práce sochařky Věry Merhautové na Čestném pohřebišti Olšanských hřbitovů v hlavním městě.

Zachránila mnoho žen v koncentračním táboře

Věra Picková, jak dokládají její souputníci a pamětníci, po celý život obětavě pomáhala lidem a vynakládala úsilí, aby mladší generace nezapomínaly na memento války.

V koncentračním táboře zaujala místo ve zdravotní sekci, a tím pomohla zachránit mnohé vězeňkyně od smrti nebo deportace – tím, že například ženám diagnostikovala chorobu, s níž musely zůstat na marodce. Takto jako ošetřovatelka poskytovala spoluvězeňkyním mimořádně cenné služby, mnohým jistě zachránila život. Vděčnost a úctu Věře Pickové vyjádřili i pokrokoví Němci, kteří v obnoveném Růžovém sadu v Lidicích zasadili růži pojmenovanou Viera. Sama Věra Picková byla jednou z organizátorek sbírky na obnovu mezinárodního lidického parku, který v důsledku chabé údržby v 90. letech zplaněl a zarostl.

Na počátku 90. let se také stala spoluzakladatelkou Občanské iniciativy Vděčnost, kde vynakládala osobní velké úsilí na to, aby se zodpovědné instituce navrátily k péči o hroby a památníky osvoboditelů od fašismu.

Zásluhy Věry Pickové inspirovaly mnohé subjekty k tomu, že byla v uplynulém roce navržena na státní vyznamenání. Návrh předložila poslankyně Marta Semelová, připojil se poslanec Jan Klán. Obdobný návrh podala jménem levicových organizací a LKŽ přímo prezidentu republiky platforma Spojenectví Práce a Solidarity.

Předávala zkušenosti mladým

Čestné občanství MČ Praha 10 je udělováno osobnostem, které se zvláštním způsobem zasloužily o rozvoj městské části a přispěly k jejímu zviditelnění, reprezentaci či dosáhly významných úspěchů na poli vědy, sportu, kultury a vzdělávání. Věra Picková za svého života besedovala s dětmi a školní mládeží, své zkušenosti předávala mladé žurnalistické generaci.

Společně s Pickovou byl MČ Praha 10 oceněn, také in memoriam, operní pěvec Václav Zítek, sólista opery Národního divadla. Plaketu převzala jeho manželka.

(mh)

FOTO – archiv a Úřad MČ Praha 10

 

100 výročí VŘSR

Ženy-bojovnice ve dnech VŘSR – Alexandra Kollontaiová

V tomto článku, napsaném v roce 1927 (dost dlouho po bolševickém upevnění moci), Alexandra Michajlovna Kollontaiová popisuje vedoucí úlohu, již ženy hrály v ruské revoluci roku 1917. I když je hluboce zaměřen na bolševiky, dobře popisuje činnost dělnických žen v revoluci.

Jen tak na okraj: Pokud někomu alespoň z vás starších to jméno něco připomíná, jste na správné stopě; jde skutečně o sovětskou diplomatku, velvyslankyni ve Švédsku.

Kdo byly ženy, které se zúčastnily VŘSR? Izolovaní jednotlivci? Ne, byly jich spousty; deseti-, statisíce bezejmenných hrdinek, které, pochodujíce bok po boku s dělníky a rolníky pod rudým praporem a heslem sovětů, kráčely přes trosky carské teokracie do nové budoucnosti…

Když se ohlédnete zpět do minulosti, uvidíte je, ty masy bezejmenných hrdinek, které Říjen našel žijící v hladovějících městech, ve zbídačených vesnicích vypleněných válkou… se šálou na hlavě (zatím jen velmi zřídka s rudým šátkem), v obnošené sukni, záplatované zimní blůze. Mladé i staré, dělnice i ženy vojáků, rolnice i hospodyně z městské chudiny. Vzácněji, mnohem řidčeji v oněch dnech, dělnice na úřadech a odbornice, ženy vzdělané a kulturní. Ale mezi těmi, kdo nesli rudou vlajku k říjnovému vítězství, byly i ženy z řad inteligence- učitelky, zaměstnankyně úřadů, mladé studentky vysokých škol a univerzit, doktorky. Pochodovaly s radostí, neúnavně, cílevědomě. Šly kamkoli, kam byly poslány. Na frontu? Nasadily vojenskou čapku a staly se bojovnicemi v Rudé armádě. Když si nasadily rudé pásky, spěchaly na stanice první pomoci, aby pomohly Rudé frontě proti Kerenskému v Gatčině. Pracovaly jako spojařky. S úsměvem, naplněny vírou, že se děje něco závažného, že každá z nich je zoubkem v soukolí revoluce.

Ženy jsou stejně dobré nebo špatné jako muži

Na neděli připadl Den otců, na pondělí Den rovnosti žen a mužů. Tyto dny pojaly různé subjekty jako příležitost ohlédnout se, jak to s rovností mezi muži a ženami v České republice je, zamyslet se nad přetrvávajícími problémy a začít bez emocí i předsudků hledat řešení.

Komise žen ÚV KSČM poukázala na to, že ačkoli ženy netvoří ve společnosti menšinu a podle práva jsou již více než sto let »rovnocennými občany«, přesto jsou jim stále kladeny do cesty více či méně viditelné překážky. Těmi jsou především společenské předsudky, stereotypy, různé druhy diskriminace při sestavování kandidátních listin pro všechny typy voleb a také mnohem větší zodpovědnost za výchovu a péči o děti i staré rodiče nebo domácnost.

Velmi závažným problémem zůstává platová nerovnost mezi ženami a muži, poznamenala předsedkyně Komise žen Soňa Marková. Tento rozdíl je měřen jako relativní rozdíl v průměrném hrubém hodinovém výdělku všech zaměstnankyň a zaměstnanců. »Ženy v České republice si za hodinu vydělají v průměru o 22 % méně než muži. Rozdíl daleko převyšuje průměr ostatních evropských zemí, a ČR se tak řadí na konec žebříčku platové nerovnosti. Ženy přitom mají stejnou nebo i lepší kvalifikaci než muži,« uvádějí členky Komise žen ve svém stanovisku. Příčiny této velké platové nerovnosti vidí v diskriminaci na pracovišti, ženy často vykonávají profese s nízkým platovým ohodnocením a mimo manažerskou sféru. Dalším důvodem bývá konflikt mezi pracovními a rodinnými povinnostmi i fakt, že ženy chybějí na vyšších a vedoucích pozicích.

Velkým problémem je nedostatek předškolních zařízení a neochota zaměstnavatelů nabízet částečné a sdílené úvazky či práci z domova, aby bylo možné lépe sladit pracovní a rodinný život. V neposlední řadě jde také o nedocenění ženské práce a dovedností. »To, že ženy vydělávají v produktivním věku méně, se pak nevyhnutelně odrazí na jejich nižším důchodu a také vyšším riziku chudoby ve stáří,« zdůraznila Marková a zakončila přirovnáním: Ženy nejsou a nebudou lepší nebo horší. Jsou prostě stejně dobré nebo špatné jako muži.

Vícečetná diskriminace Romek

Problém příjmové nerovnosti připomněla také nezisková organizace Nesehnutí. Příjmová nerovnost má negativní dopad na kvalitu života různých skupin žen. Specifické a veřejnosti ne tolik viditelné životní zkušenosti mají v této oblasti romské ženy. ČR má podle výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2014 mezi členskými státy EU nejvyšší poměr romských žen aktivních na trhu práce (36 % romských žen zapojeno v pracovním procesu, přičemž průměr v EU činí 21 %). »Máme ale také nejvyšší procento romských žen, které se cítí diskriminované na základě etnicity ve své snaze najít si práci, celkem 35 % oproti průměru 22 % v EU,« poznamenávají Nesehnutí.

Romské ženy spadají do skupin, které v České republice čelí vícečetné diskriminaci. Jsou diskriminovány na základě toho, že jsou ženami, na základě etnické příslušnosti či věku. Dalšími faktory, které sehrávají roli v přístupu romských žen na trh práce, jsou vyšší nároky na péči o rodinu a domácnost, dosažené vzdělání a nízká či žádná kvalifikace.

Problémům v přístupu na trh práce nicméně čelí také romské ženy, které dosáhly vysokoškolského vzdělání. »Ve svém oboru sociální práce jsem byla vždy směřována jenom do oblasti práce s romskou komunitou a navzdory tomu, že můj diplom má stejnou váhu jako u ostatních absolventů a absolventek, moje etnicita určovala oblast, kde se můžu uplatnit. V organizacích mimo práci s romskou komunitou je těžké se prosadit. I proto jsem se po mých zkušenostech rozhodla pracovat na živnostenský list. Umožňuje mi to flexibilněji pracovat pro různé subjekty, spoléhat se na své schopnosti a slaďovat péči o rodinu a domácnost s prací,« předala svou zkušenost osmatřicetiletá Margita Rácová z Brna.

Příjmová nerovnost tedy není jen o rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. V případě romských žen se jedná o překonávání stereotypů o romské menšině nebo o rolích, které se od žen ve společnosti či romské komunitě očekávají.

Podíl mužů na rodičovské roste pomalu

Na rodičovskou dovolenou odcházejí u nás necelá dvě procenta otců. Podíl se zvedá, ale jen pomalu a nepatrně. Za posledních 15 let vzrostl zhruba o jeden procentní bod. Úřady práce v minulém roce podle údajů ministerstva práce vyplácely měsíčně v průměru 274 300 rodičovských příspěvků. Z nich 5200 pobírali muži a 269 100 ženy. Otcové tak tvořili zhruba 1,9 % rodičů, kteří zůstali s malými dětmi doma. V roce 2015 představovali 1,87 %, v roce 2010 to bylo 1,6 %, v roce 2005 1,4 % a v roce 2001 zhruba 0,79 %.

Ohled na různé potřeby obyvatel mužského a ženského pohlaví by měly brát obce a města. Shodli se na tom odborníci na mezinárodní konferenci Co je rovnost ve městě, která se konala v Praze právě u příležitosti Dne rovnosti žen a mužů. Při budování či opravách veřejných prostranství a budov, parků i bytových domů by samosprávy měly pamatovat na rozdílné potřeby žen a mužů a na jejich věk. Týká se to třeba městské dopravy, šířky chodníků, rozmístění laviček, orientačního značení či pouličního osvětlení. Hledisko rovnosti by se mělo promítnout do plánování, přípravy i realizace projektů.

Zkušenosti s městským plánováním v rozlišení muži/ženy má Vídeň. Město v průzkumech zjistilo, že ženy chodí více pěšky a více využívají hromadnou dopravu, muži naopak víc jezdí autem. U žen větší díl pohybu připadl na vodění dětí do školek a škol, doprovázení starších členů rodiny, nakupování a vyřizování na úřadech či poště.

(mh)

Lidice 2017

Před 75 lety byla vypálená malá středočeská obec Lidice. Byla to msta za smrt říšského protektora Reinharda Heydricha , který zemřel 4.6.1942 na následky zranění po úspěšném atentátu. V období po atentátu –  heydrichiádě zemřelo tisíce občanů většinou popravených, jako odplata za atentát, který uskutečnili parašutisté vyslaní z Anglie. I v Lidicích došlo k popravě všech lidických mužů, ženy byly odvezeny do koncentračních táborů a děti v drtivé většině byly zplynovány. Tato hrůza se stala 10.června 1942.

Jako každý rok i letos se konalo na místě, kde stály staré Lidice pietní shromáždění, kterého se zúčastnili i zástupci KSČM v čele s jejím předsedou Vojtěchem Filipem a místopředsedkyní poslaneckého klubu PS PČR Miluškou Vostrou. Byly přítomné i ženy z Levicových klubů žen z celé ČR. Delegace položily květiny ke společnému hrobu lidických mužů, k soše Žena s růží a k sousoší lidických dětí.

Nikdy nesmíme zapomenout na toto hrůzné období 2.světové války, nesmíme už nikdy dopustit, aby se něco takového opakovalo !!!!!

 

 

Seminář březen 2017

Seminář o postavení a úloze žen v KSČM

Jak mohou ženy přispět k úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny a jaké je postavení žen v KSČM, diskutovali v Praze účastnice a účastníci semináře konaného v sobotu 18. března. Seminář pořádaly Komise žen ÚV KSČM ve spolupráci s oddělením pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ústředního výboru.

Komise žen si vytkla jako jeden ze svých cílů průběžné a pravidelné vzdělávání členek a sympatizantek KSČM – i členů a sympatizantů, projeví-li zájem – v problematice rovných příležitostí mužů a žen, zdůraznila předsedkyně komise Soňa Marková. Předchozí i příští celostranický seminář se věnoval, resp. bude věnovat, některé z významných buditelek ženského hnutí, tuto sobotu se téma zaměřilo na přípravu žen kandidujících do sněmovny a úlohu žen ve volební kampani. Hosty byli poslankyně Milada Halíková a Miloslava Vostrá a místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš.

Vytvářejí atmosféru pro změnu

Komise žen, coby poradní orgán ústředního výboru, vznikla proto, aby postupně vytvářela atmosféru pro změnu názorů na postavení žen ve společnosti, jak je obvyklé v moderních politických stranách v Evropě, objasnila Marková, jež zdůraznila svou tezi, že svět se nedělí na muže a ženy, nýbrž se z nich skládá. Strana autentické levice je tradičně založena na rovnosti a spravedlnosti, přitom když se v mediálním mainstreamu hovoří o minulosti komunistického hnutí, vytahují se většinou negativa, nikoli pozitiva, což je chybou, poznamenala Marková.

KSČM se daří držet vysoké zastoupení zákonodárkyň v poslaneckém klubu, je to jistě důsledkem uplatňování doporučení ústředního výboru, aby na prvních dvou místech kandidátní listiny figurovali žena-muž, resp. muž-žena, pak v každé trojici aspoň jeden zástupce/jedna zástupkyně opačného pohlaví. Tato »svého druhu kvóta«, byť se jedná o doporučení, slouží jako jistota zastoupení obou pohlaví mezi kandidujícími, nikoli jen žen, dodala předsedkyně.

Účastníci a účastnice zhlédli prezentaci, která informovala o zastoupení žen »v dresu KSČM« na různých stupních zastupitelské demokracie. Téměř třetinové zastoupení je momentálně v poslaneckém klubu (v roce 2010 dosáhl počet poslankyň v klubu svého prozatímního vrcholu, 42 procent, což se považuje již za paritní zastoupení); na komunální úrovni čtvrtinové. Na krajské úrovni je z počtu všech, kteří byli zvoleni na kandidátce KSČM, 23 procent žen. V krajských radách je jen jedna žena (v Ústeckém kraji, což je jediná rada, kde jsou zastoupeni komunisté). V zastupitelstvech statutárních měst je ze 125 komunistických zastupitelů a zastupitelek 24 procent žen. V rámci komunistické strany je v členské základně 44 procent žen, 29 procent v širším vedení strany, v užším vedení čtvrtina žen.

»Samotné jedno opatření na podporu vyššího zastoupení žen nestačí. Musí to být celý komplex opatření. Je nutné změnit prostředí nejen v hlavách mužů, ale i žen,« pokračovala Marková. Kvóty, které jsou předmětem celospolečenské diskuse (jakož i diskuse v EU), jsou podle ní o tom, že mezi dvěma stejně schopnými, kteří se ucházejí o určité řídicí místo, se zvolí žena, pokud je jich na vedoucích pozicích málo. Pokud je pracoviště silně feminizované, je upřednostněn muž.

Zkušenosti zkušených

Bývalá primátorka Havířova Milada Halíková, která nyní stojí v čele sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, předala účastníkům a účastnicím své zkušenosti, jež nabyla během volebního období a volebních kampaní. Halíková, i místopředsedkyně sněmovního rozpočtového výboru a místopředsedkyně klubu Miloslava Vostrá, zdůraznily nezbytnou znalost volebního programu v celé šíři. Pro úspěch ve volbách se kampaň musí vést vlastně celoročně.

Dolejš nevnímá tematiku genderu coby samostatného pojmu a fenoménu jako prioritu, ale sociální otázky a další problémy společnosti z pohledu voliček (např. počet školních a předškolních zařízení, zdravotnictví, důchody, bezpečnost, možnost zaměstnání na zkrácené úvazky, nerovnost v odměňování) jsou závažné věci, na které musí program KSČM myslet, jak se ostatně děje vždy.

Jedním z takových témat, která hýbou současnou Evropskou unií, jsou až o 22 procent nižší příjmy žen ve srovnání s muži na srovnatelných pozicích. Poukázala na to v diskusi místopředsedkyně Strany demokratického socialismu Miroslava Hornychová. Jako vedoucí pracovnice ocenila ženy na svém pracovišti, které mají více citu k vykonávané práci a vyznačují se zodpovědností. Téma nižších platů, potažmo důchodů žen zdůraznily jako nosné pro volební kampaň autentické levice i další zúčastněné.

Lenka Kunčarová Dítková z Levicového klubu žen v Uherském Hradišti poukázala na důležitost vysvětlování rozdílů v postavení žen v naší kultuře a v islámském náboženství. V ČR je svoboda vyznání, ale platí zde naše zákony, odpověděl Dolejš.

(mh)