Ženy v KSČM nerezignovaly
Na padesát účastnic, a také dva účastníci, se sjeli v sobotu do pražského sídla KSČM na celostátní seminář pořádaný Komisí žen a Oddělením pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ústředního výboru. Pravidelné vzdělávání žen autentické levice, které o to projeví zájem, je totiž ambicí Komise žen. Na programu byla beseda o diskriminaci žen v důchodovém systému a připomenutí osobnosti Boženy Vikové Kunětické.
Důchodový systém má dobrou bilanci, jeho schodek významně klesá s výhledem na přebytek, což bere vítr z plachet panikářům, že prý »na důchody nebude«, započal besedu místopředseda ÚV KSČM a poslanec Jiří Dolejš. S růstem mezd a platů a vyšší zaměstnaností se zvyšuje objem vybraných prostředků v průběžném důchodovém systému. Dokládá to udržitelnost tohoto systému za podmínky, že lidé jsou zaměstnáni. Dolejš poukázal na neuváženost mnohých voličů, kteří své hlasy ve volbách dali různým nelevicovým politickým subjektům, přitom právě »pod tlakem parlamentní levice se zastropoval odchod do důchodu na 65 let« a prosadila se i jiná opatření ve prospěch seniorů a seniorek.
Průměrné důchody žen jsou asi o 2000 Kč nižší než mužské, protože jsou vypočteny z nižších ženských průměrných platů (průměrný plat muže cca 32 000 Kč, ženy 25 000 Kč). Vychází to z mnoha příčin, například nižších platů v odvětvích, jež jsou doménou žen (pečovatelství, školství, zdravotnictví), také z míry ekonomické aktivity žen, která v současné době činí 54 % (v 80. letech bylo cca 61 % zaměstnaných žen a 78 % mužů). Dolejš připomněl opakované snahy KSČM o prosazení zálohovaného výživného ve prospěch samoživitelů a samoživitelek, což však neprošlo parlamentem. Všechny tyto vlivy způsobují feminizaci chudoby.
Dolejš poukázal na velký rozdíl mezi penzemi tzv. starodůchodců a mladodůchodců. »Nůžky jsou tak rozevřené, že to nelze dorovnat valorizací, i když se upravilo valorizační schéma,« vysvětlil. Proto se komunisté v nadcházejícím volebním období sněmovny budou snažit zvýšit hodnotu základní výměry důchodů u starodůchodců. Současně bude KSČM nadále odmítat pokusy o znovuzavedení druhého pilíře, který finančně podsekává první (státní) pilíř. Ten musí zůstat úpravou parametrů stále životaschopný. »Vítězstvím pravice ve volbách znovu přijde útok na důchodový systém,« předpovídá Dolejš, proto má stále smysl hájit program KSČM. Komunisté budou nadále usilovat o pravidelnou a dostatečnou valorizaci důchodů (i sociálních dávek a nemocenské podle skutečných základních životních potřeb) či o zavedení institutu minimálního důchodu nad úrovní životního minima.
Kontroverzní, ale první
Účastníci a účastnice vyslechli také přednášku badatelky Sekce regionálních dějin Klubu společenských věd Evy Bartůňkové o dramatičce, spisovatelce a političce Boženě Vikové Kunětické (1862-1934). »Chceme se seznamovat se ženami, které patří do našich dějin, i když nejsou součástí dělnického a komunistického hnutí,« vysvětlila dlouhodobý záměr Komise žen její předsedkyně Soňa Marková. Zajímají nás ženy, které svým vkladem přispěly k uplatňování rovných příležitostí mužů a žen, dodala.
»Viková Kunětická byla populární, ale nebyla nadprůměrná. Měla však určité místo v ženském hnutí a byla v něčem první,« uvedla badatelka tuto prakticky neznámou osobnost, jež je zajímavá tím, že v roce 1912 byla jako první žena v českých zemích zvolena ve volbách »ženou-poslancem«. Viková ve svých románech a divadelních hrách, byť dnes již překonaných, horovala za ženské vzdělávání, rovnost v manželství, kritizovala nedostatky v zákonodárství upravujícím manželství a rozvod, odmítala dvojí morálku pohlížející na muže jinak než na ženu.
Její veřejná činnost byla rozporuplná, v mnoha ohledech projevovala nekonzistentní názory. Zajímala se jen o ženy středostavovské, odmítala však celibát učitelek a usilovala o zavedení sítě mateřských škol a jeslí. Od roku 1909 byla členkou Národní strany svobodomyslné, předsedkyní její ženské složky, a za tuto stranu kandidovala ve volebním obvodu Nymburk – Mladá Boleslav do Českého zemského sněmu. Nebyla první ženskou kandidátkou v historii, ale první u nás i v celé střední Evropě, jež ve volbách uspěla. Po zrodu ČSR působila také jako členka Revolučního národního shromáždění a senátorka.
»Byla vlastenkou a nacionalistkou, avšak toto nutno zvažovat na vahách a brát v dobovém kontextu,« upozornila Bartůňková. Protože národ nadřazovala všemu, nesouhlasila mj. s T. G. Masarykem, jenž odhalil nepravost Rukopisů. »Nikdo nemá právo brát národu iluze, ať jsou jakékoli,« stála si na svém Viková a Masarykovi vyčítala i jeho roli v hilsneriádě.
(mh)