Máme zapomenout na Majerovou?

Spisovatelka a novinářka Marie Majerová, která zemřela před 50 lety (16. ledna 1967) v nedožitých 85 letech, byla též významnou feministkou, která jako zotročující viděla kapitalistický systém a nerovnost pohlaví v něm. V Haló novinách jsme v úterý informovali, že její rodné město Úvaly likviduje postupně vše, co Majerovou jen trochu připomíná – název náměstí, kulturní dům i místo jejího narození…

Majerová proslula také jako femme fatale avantgardních umělců. »Svým zjevem ztělesňovala typ české krásy a svou pěknou tváří připomínala některé ženy Mánesovy. Pokud se pamatuji, mnohý muž vzhlížel k ní překvapeným pohledem,« napsal o ní básník Jaroslav Seifert.

Narodila se jako Marie Bartošová 1. února 1882. Jako umělecký pseudonym si zvolila příjmení nevlastního otce. Pocházela z chudých poměrů, živila se jako služebná v Budapešti či úřednice v Praze, kde navštěvovala večerní obchodní školu a stýkala se se sociálnědemokratickou mládeží i s anarchistickou bohémou kolem S. K. Neumanna.

Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala až dva roky po narození jejich syna Pravoslava. Krátce nato odešla sama do Paříže, kde navštěvovala Sorbonnu a pohybovala se v tamních bohémských kruzích. Po dvou letech se vrátila do Prahy, kde přispívala do sociálnědemokratických periodik. V roce 1921 stála u zrodu KSČ a pracovala v jejích periodikách jako redaktorka. Redigovala též časopisy pro ženy.

Úctyhodnou publikaci nazvanou Femme fatale české avantgardy s podtitulem Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu (Akropolis, edice Skrytá moderna, 2011) o ní napsala Dana Nývltová. Majerovou zkoumá od počátku 20. století do druhé světové války a uvádí i četné publicistické texty spisovatelky, cenné pro ženské hnutí, v nichž Majerová přispívala k osvětě čtenářek.

Podle Nývltové je Majerová fascinující osobou, patrně jednou z našich nejvýraznějších osobností začátku století a první republiky. Označuje ji za »zlomovou spisovatelku«. Její studie ukazuje Majerovou jako »ženu, soukromou osobu, agitátorku, političku, feministku, matku, spisovatelku, experimentátorku, intuitivní ‚literární historičku a teoretičku‘, čtenářku a také provokatérku. Majerová totiž provokuje k reakcím. A to jak svým dílem využívajícím neobvyklé postupy a strategie, tak svou osobností, která na sebe strhává pozornost…«

A na tuto ženu máme zapomenout?

(mh)