Ve dnech 2. a 3. března 2016 jsem měla možnost se na pozvání evropské parlamentní frakce GUE/NGL zúčastnit v Bruselu veřejného slyšení u příležitosti Mezinárodního dne žen.

V rámci tohoto slyšení a následné diskuse byla nejen probírána a diskutována důležitá témata na podporu žen v oblastech pracovního práva pro ženy, svobody rozhodování o vlastním těle a rolích feministických hnutí a odborů, ale také aktuálně velké téma pomoci uprchlicím.

Na základě uplatňování neoliberálních ekonomických doktrín jako dominantního směru řízení současných ekonomik došlo k prohloubení úsporných opatření Evropské centrální banky, Evropské komise a MMF i lokálních ekonomik. To má mimořádně negativní dopady především na ženy a znamená obrovskou porážku v boji za rovnost a proti diskriminaci žen. Obhájci ženských práv a rovnosti žen a mužů na úrovni EU proto požadují v současném ekonomickém a politickém kontextu odmítnutí neoliberální hospodářské správy na úrovni EU a současně navrhují alternativu pro udržitelnou a zelenou ekonomiku založenou na kvalitě a sociální spravedlnosti. Většinu lidí žijících v chudobě totiž tvoří právě ženy a pracovní podmínky pro ženy zůstávají stále nejisté.

V zemích EU byla na základě škrtů v rozpočtech řada žen propuštěna či finančně znevýhodněna oproti mužům. Rozdíly v odměňování žen a mužů na stejných pracovních pozicích činí v EU stále v průměru kolem 16 % (přičemž vyspělost národních ekonomik se v rámci těchto rozdílů projevuje spíše negativně, pro srovnání: v SRN je to 21,6 %, zatímco v Portugalsku 18 %).

Ženy také mnohem častěji než muži zažívají v zaměstnání psychický teror, sexuální obtěžování a jsou diskriminovány v právu na mateřství a péči o dítě, rovněž častěji trpí nemocemi z povolání. Je potřeba, aby ženy byly více zastoupeny také v odborech a měly právo na kolektivní vyjednávání ohledně svých specifických potřeb.