Divadlo je pro ni život

Pracovitá, obětavá, tvůrčí. Působí pět desítek let jako zastupitelka města, v němž žije – Třešti na Vysočině. Pomůže, kde může. Je duší tamního ochotnického divadelního souboru. Srdnatě se chápe divadelní režie, píše scénáře, vyrábí divadelní kostýmy a kulisy, hraje i zpívá. Myslí na všechny generace diváků, proto pracuje i s dětmi a mládeží. Tato dobrá duše kulturních aktivit města se jmenuje Anna Fencíková.

»Letošní rok je pro mě rokem několika jubileí: 45 let šťastného manželství, to oslavíme s mužem v dubnu. Sedmdesát let mého krásného života, narozeniny mám v květnu. A 50 let, což je jistě nejdéle v historii města, jsem nepřetržitě činná jako poslankyně, resp. zastupitelka. A kromě toho jsem před 50 lety začala učit na SOŠ a SOU Třešť,« vypočítává Anička hned v úvodu našeho setkání.

Práci pro Třešť – což je velmi krásné, upravené historické městečko s necelými šesti tisíci obyvateli – vykonává od roku 1966. Tehdy jí bylo dvacet let. Anna se zapojila do různých funkcí v obci, několik období pracovala jako členka rady, byla dlouholetou předsedkyní Sboru pro občanské záležitosti, společně s manželem zpívala při svatebních obřadech konaných na radnici a hradě Roštýn, později zpěv vyměnila za post oddávající. Byla členkou i předsedkyní kulturní komise, předsedkyní bytové komise, předsedkyní kontrolního výboru… Výčet jejích společenských funkcí snad nebere konce. V zastupitelstvu reprezentuje KSČM.

A k tomu si připočtěme její velkou, celoživotní vášeň – divadlo. Letos se mu ochotnicky věnuje neuvěřitelných 57 let, z toho sedmadvacet coby vedoucí divadelního souboru (DS).

»Divadelní soubor Jana Lišky má své kořeny v roce 1923, kdy se nadšená parta lidí rozhodla hrát ochotnické divadlo,« vrací se v myšlenkách více než 90 let do minulosti. Během času tento soubor, původně nesoucí přídomek »Karla Čapka«, pracoval pod různými subjekty a hlavičkami. »V roce 2007 jsme přemýšleli o změně názvu souboru, aby byl co nejvíce ve spojitosti s Třeští. Z několika návrhů se stal vítězným třešťský rodák pan učitel Jan Liška, který byl a stále zůstává pro nás, kdo jsme ho znali, velice významnou osobností našeho města, jež svými rozmanitými schopnostmi, dovednostmi a neutuchajícím zájmem o dění kolem sebe pozvedla a obohatila třešťský společenský život tak, že si zaslouží velké uznání,« vysvětlila. Jan Liška (1890–1976) zasvětil kultuře celý svůj plodný život. Kromě hudby a malířství se věnoval psaní veršů, epigramů a aforismů a psal divadelní hry. Perlou jeho divadelní tvorby, jak připomíná Anna, je hra se zpěvy Katuše, pyšná princezna či obdobný žánr Petruščin sen, které pochopitelně má DS vedený Annou Fencíkovou v repertoáru. Vrcholem Liškovy literární tvorby je kniha Kantorská historie, jejíž slavnostní křest se uskutečnil 4. září 2006 v bývalé třešťské židovské synagoze.

Divadelníci z Třeště se letos po 55 letech navrátili tam, odkud se v roce 1959 odstěhovali – do skvěle zrekonstruovaného Sokolského domu. Ovšem již pár dnů před Vánoci, 20. prosince 2015, jim v tomto sále tleskali diváci a divačky po hře Tajemství stříbrné vločky. »Právě na prknech jeviště Sokolského domu jsem začínala již v dětství svoji rozmanitou kulturní – pěveckou, recitační, taneční, ale hlavně divadelní činnost i já,« vzpomíná Anička a směje se, že »pachatelka se vrátila na místo činu«. Sokolský dům, patřící pod křídla TJ Sokol, se tak stal domovskou scénou DS Jana Lišky. I zde je souvislost, vždyť právě Liška byl nejen významným kulturním pracovníkem, ale také starostou města a Sokola.

Zapálená od dětství

Už slůvko ochotnický jasně napovídá, že vše, co se kolem divadla děje, je činností ve volném čase, a hlavně zcela dobrovolnicky, pro radost. »Pokud bych si třeba i maličkost nechala zaplatit, nemohla bych se označovat za ochotníka,« vysvětluje Anna, která pro divadlo dělá vyloženě všechno. Je vedoucí souboru, režíruje hry, šije převážnou část kostýmů (mnohdy z vlastních materiálů), za pomoci manžela a syna vyrábí kulisy a rekvizity. Vše zdarma! »Inu, je mě asi možné označit za opravdového divadelního blázna. Ale kdybych pro kulturu, hlavně pro divadlo, nebyla již od dětství zapálená, nedělala bych to.«

Kromě toho vkládá svůj um do různých dalších pořadů, které sama vymýšlí a píše k nim scénáře – např. do tradičních třešťských vánočních koncertů, Večerů pod lampou, pořadů k MDŽ, květnových pietních vzpomínek. To všechno vyžaduje obrovské nasazení, lásku a hlavně mnoho odříkání. »Samozřejmě, že sama bych neudělala v této činnosti skoro nic. Potřebuji ještě další – snad mi prominou – divadelní blázny, které naštěstí mám a kteří toto vše se mnou realizují a hlavně jsou ochotni potřebné požadavky splnit. Vždy jsou po ruce, dobrovolně přijímají a převtělují se do potřebné role a hlavně, stejně jako já, obětují svůj volný čas pro potěchu jiných,« zaznamenávám její vyznání.

Členové souboru každým rokem nacvičí dvě až tři divadelní hry, které hrají nejen »doma«, ale i v jiných městech. A mají vždy vyprodáno. Do hlediště přicházejí diváci všech věkových kategorií. Pro MŠ a ZŠ z Třeště a okolí uvádí soubor každým rokem na Mezinárodní den dětí novou pohádkovou hru s písněmi a na Vánoce s koledami. Každoročně se v několika obcích stávají třešťští ochotníci součástí slavnostního zahájení adventu pohádkou, pravidelně se účastní divadelního festivalu Třešťské divadelní jaro, z něhož si odnášejí ocenění. I tento festival, u jehož zrodu Anička stála, slaví v letošním roce narozeniny, již pětapadesáté. Na festivalu se třešťští ochotníci podílejí i pořadatelsky.

Tradičně jsou účastníky festivalu Dospělí dětem v Havlíčkově Brodě a neodmítají účast na pražském festivalu Karlínské jeviště, odkud si rovněž přivážejí ceny nejen za herecké výkony. Potěšitelný byl pro ně výrok pražské poroty: V divácké anketě jste to vyhráli na celé čáře. »Věřte, že to je nejkrásnější odměna za naši činnost, protože hrajeme hlavně pro diváka,« říká Anna.

Nyní malá statistika: Jenom od 20. července 2007, pod novým názvem, soubor uskutečnil 118 premiérových pořadů a 243 pořadů a vystoupení. V činnosti bylo zapojeno 142 spolupracovníků. Herci mají věk od devíti do 70 let. Anna Fencíková je autorkou 114 režií, 95 scénářů pro pořady souboru, 151 premiérových vystoupení a divadelních rolí. Nejcennějším oceněním je pro ni hlavní cena za nejlepší ženský herecký výkon za roli Plajznerky v Drdově hře Dalskabáty, hříšná ves.

Fencíková ví, jak je důležité vychovávat mladou generaci – budoucí diváky, ochotnické herce, ale především kultivované lidi. S tímto cílem vyhledává a aktivizuje děti a školní mládež, která tak netrajdá po ulicích a nesedí u počítačů, nýbrž se s vrstevníky věnuje divadlu. Soubor má od roku 2007 i svou líheň, soubor mladých zájemců o divadlo, jenž nese příznačný název Lišáci.

Třešťská životodárná voda

Vysočinská Třešť vede celkově bohatý kulturní a spolkový život. Jak si to vysvětlit? »To je asi tím, že u nás máme svoji vlastní dobrou podzemní vodu, a tak se zde rodí nadaní lidé, kteří dali dobrý základ veškeré kultuře již v dávných dobách,« vtipkuje Anna v odpovědi na mou otázku. Hlavně právě ochotnické divadlo mělo v Třešti celou řadu skvělých herců se »srdcem na dlani«, vedle nichž i Anna měla tu čest stát na »prknech, co znamenají svět«. Ti prý dokázali vyvolávat u diváků nejen bouři smíchu, ale i vyloudit opravdové slzy. »Naši předchůdci určitě využili třešťskou vodu a zasadili dobré kořeny této činnosti,« říká již vážně. Velká návštěvnost divadla i jiných kulturních akcí je skutečným unikátem Třeště, stejně jako počet téměř padesáti spolků, v nichž působí rovněž celá řada velmi obětavých lidí. Město divadelní soubor finančně i jinak podporuje.

Pro letošní rok Anička naplánovala opět celou řadu vystoupení, i když hudruje, »že jsou tu mladší«. Právě minulý týden se soubor účastnil divadelního festivalu Třešťské divadelní jaro, v dubnu a květnu mají v diáři poznamenané další festivaly… Anička přichystala pořad k letošnímu MDŽ a má již promyšleno, co k Prvnímu máji. Za přípravy pietních vzpomínkových akcí probíhajících rok co rok na bývalém vězeňském dvoře, kde nacisté v roce 1945, těsně před koncem války, vraždili české vlastence, získala ocenění od Národní rady Klubu českého pohraničí »za pevné vlastenecké postoje a aktivní podíl na obraně českých národních zájmů«.

Vychovala pracovité děti

Anna Fencíková kromě umělecké a politické práce stihla vychovat dvě dcery a dva syny, raduje se z deseti vnoučat a jednoho pravnuka. Její rodina stojí přes veškerou společenskou angažovanost na prvním místě. »Mnozí se podivují a ptají se, jak to všechno mohu zvládnout? A já odpovídám: Jde to, ale musí si člověk umět vše dobře zorganizovat. Jsem člověk, který vstává včas, chodí pozdě spát, vše vykoná ihned –  nejlépe včera, práce mi musí jít od ruky, pořádek nemusím dělat, když se neustále udržuje a vedou se k tomu i ostatní členové rodiny. Dívám-li se na televizi, ani tehdy rukám pokoj nedám,« vysvětluje svůj recept, jak žít aktivní život a zvládnout všechny povinnosti. A to má rodina vždy včas navařeno a napečeno. »Určitě se nemusím stydět ani za výchovu svých dětí. Všichni jsou pracovití, u jiných oblíbeni, učili se hrát na hudební nástroje, sportovali, účinkovali v divadelních hrách, tak jako i někteří vnuci. Navíc si skutečně nevzpomínám, že by se jako děti někdy mezi sebou praly nebo ničily hračky, jak to dnes u jiných často vídám. Vždy se chovaly jeden k druhému hezky. Takže mám čisté svědomí, že moje veřejná angažovanost se nikdy nepodepsala negativně na rodině a na výchově dětí,« poznamenala.

Anna Fencíková, pro niž je smyslem života rodina, divadlo i veřejné aktivity v jejím městě, je příkladem žen, kterým právě dnes muži říkají laskavá a obdivná slova a předávají květiny. Díky takovýmto ženám je na světě lépe.

Monika HOŘENÍ