Práce zastupitelky ji vždycky zajímala

Rozhovor s členkou Zastupitelstva Nového Města na Moravě a Zastupitelstva Kraje Vysočina Věrou Buchtovou

Působíte v krajském zastupitelstvu Kraje Vysočina. Jaká je politická situace ve vašem kraji? Jak se krajské »vládě« daří?

V Kraji Vysočina vládne jednobarevná vláda ČSSD s podporou KSČM – je uzavřena veřejná písemná dohoda o podpoře. Komunisté nejsou v opozici a ČSSD spolu s námi tvoří v 45členném zastupitelstvu většinu.

Ptáte-li se na výsledky hospodaření, pak z nich vyplývá, že se současné vládě Kraje Vysočina daří. Jako jeden z mála krajů hospodaří v černých číslech. Samozřejmě, tak jako všude je vždy co zlepšovat.

Jak podpora jednobarevné vládě sociálních demokratů vyhovuje volebnímu programu KSČM?

Ve volebním programu KSČM je zakotveno například hospodaření s kladným rozpočtem, podpora obnovy venkova… Díky spolupráci levicových stran se daří volební program plnit v otázce kladného rozpočtu. Protože jsme krajem malých obcí, tak se díky kladnému rozpočtu realizuje rozdělování přebytku na obnovu venkova. Pouze ve dvou krajích republiky se toto přerozdělování děje, v Kraji Vysočina se opakovaně jedná o 70 milionů Kč.

Je tomu letos patnáct let, kdy vstoupilo v platnost krajské zřízení. Jak to hodnotíte s odstupem času? Jistě si vzpomeneme, že nejdříve se kraje rušily, aby se poté znovuzřizovaly…

V počátcích jsem zřízení Kraje Vysočina pokládala za nešťastné, námitky zněly hlavně k několikrát opakované státoprávní změně uspořádání. Vypadalo to divně – Kraj Vysočina je složen z částí tří bývalých krajů – Východočeského, Jihočeského a Jihomoravského. Zvláštní roli zde hraje odlišnost jednotlivých lokalit. Musím ovšem přiznat, že v průběhu uvedených let kraj prokázal smysl tohoto uspořádání a vydobyl si velmi dobré postavení mezi kraji republiky.

Na území vašeho kraje se nacházejí některé památky UNESCO. Jak kraj napomáhá jejich ochraně a obnově?

Česká republika má 12 památek UNESCO, v Kraji Vysočina jsou tři – Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči, Historické centrum v Telči a Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Kraj má mimo jiné programy zpracován program Podpora pro památky UNESCO a Zásady pro poskytování dotací městům s památkami světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v Kraji Vysočina.V rámci těchto programů a dotací se uskutečňuje obnova nejen památek UNESCO. Kulturnímu dědictví v kraji, jeho ochraně a obnově je věnována velká pozornost.

A zase se pomalu blíží krajské volby. Co se vám osobně jako krajské zastupitelce podařilo v tomto volebním období?

V rámci klubu zastupitelů KSČM se mi podařilo podpořit vyřešení několika problémů v sociální oblasti. Když Kraj Vysočina vyhlásí granty v sociální oblasti, jmenuje zastupitelstvo řídicí výbor pro hodnocení podaných projektů, a já jsem většinou klubem nominována do uvedených řídicích výborů. Pracuji také v kontrolním výboru krajského zastupitelstva.

Jste v klubu KSČM jedinou ženou. Neschází mu silnější ženský úhel pohledu?

V celém zastupitelstvu kraje je pouze šest žen, je to trochu málo, docela mne to mrzí. Vím ale, že pro ženy je problematičtější věnovat se politice, rodině, sladit vše i se svými zájmy a nic neošidit. Bylo by dobré, kdyby žen bylo v klubu více, ale s odkazem na předchozí slova vím, že je to těžké. Přesto se v klubu snažíme, aby ženský úhel pohledu nebyl zanedbáván, naše členky pracují v komisích, řídicích výborech kraje a mnohé v městech a obcích. V této otázce využíváme zpětné vazby konzultacemi.

Pracujete též jako zastupitelka Nového Města na Moravě, kde žijete. Jak se vám daří skloubit veřejnou práci ve dvou zastupitelských sborech s rodinou?

Komunální politika Nového Města na Moravě, kde jsem zastupitelkou více než třicet let, se v posledních letech uklidnila. Názory politických stran se více srovnaly v zájmu města – tedy v duchu, co je nejvíce prospěšné pro město.

Sladit práci zastupitelky a potřeby rodiny se mi celkem daří, jsem již v důchodu a ráda přijmu pomoc členů rodiny i kolegů zastupitelského klubu. Práce zastupitelky mne vždycky zajímala a ne vždy těšila, přesto ji vykonávám ráda.

Monika HOŘENÍ

FOTO – archiv V. BUCHTOVÉ