Ach, ty ženy aneb Zamyšlení nad kvótami
Současné zastoupení žen v politice České republiky je průměrně dvacetiprocentní, což nás v mezinárodním srovnání řadí na 69. místo mezi Bangladéš a Saúdskou Arábii. Správně! Přece nebudeme zavádět nějaké pochybné kvóty, jako se nyní uplatňují v sedmdesáti zemích světa. Ještě by nás mohli srovnávat se Španělskem, Belgií nebo Francií a naše dosud harmonická politická scéna s vysokou úrovní by se najednou zaplnila neschopnými ženami. Navíc, ženy ve skutečnosti vlastně nemají o tu »špinavou« politiku zájem. Co na tom, že se velmi aktivně angažují ve veřejné sféře – třeba v rámci neziskového sektoru – a tvoří až 52 procent členských základen politických stran. Kvóty jsou umělé, nepřirozené, nedemokratické a omezují svobodnou volbu voličů i voliček. Samozřejmě! Nebudeme přece brát na zřetel, že již dnes existuje kvóta regionální a každý kraj má v Poslanecké sněmovně svoji reprezentaci. Ještě bychom nakonec museli přiznat, že stejně tak mají odlišné životní zkušenosti a potřeby i muži a ženy, a z toho důvodu by obě skupiny měly mít i své odpovídající zastoupení v politice. V žádném případě! To bychom za chvíli mohli mít kvóty na plešaté, modrooké nebo homosexuály. Že na rozdíl od pohlaví či barvy pleti není barva očí, množství vlasů nebo sexuální preference zdrojem znevýhodnění? S těmi nesmysly na nás nechoďte a stejně ty »kvo kvo kvóty« nikdo nechce.
Průzkumy veřejného mínění lze přece zfalšovat. Jako ten realizovaný Sociologickým ústavem AV ČR v roce 2015, ze kterého vyplynulo, že se více než 62 procent dotázaných domnívá, že je potřeba aktivně podporovat vstup žen do politiky. No, a na nějaký Eurobarometr už vůbec nemůžeme dát. Podle něj se 78 procent dotázaných Čechů a Češek vyslovilo pro zavedení legislativních kvót pro statutární orgány soukromých společností. Ne, ne. Kvóty nefungují! Ani samy o sobě nemohou. Musí být totiž doprovázeny dalšími opatřeními, která podpoří účast žen v politice – například taková, která umožní sladit soukromý život s tím pracovním. Kdepak, my musíme lpět na tradicích. Vzpomínáte? Hanba mužům, kterým žena vládne! Moc dobře si pamatujeme, jak to dopadlo tenkrát ve sněmovně, když schůzi řídila XY. Nebo, jak v čele strany stála AB. To je přece jasný důkaz, že ženy do politiky nepatří. Zlé jazyky tvrdí, že se něco podobného stalo i jejich mužským kolegům a že tedy muži do politiky také nepatří. Prosím vás, a kdo by potom tu nevděčnou práci dělal?
Soňa MARKOVÁ, poslankyně a předsedkyně Komise žen ÚV KSČM